Článek
Samozřejmě, že úplně nepředpokládám, že se na některých základkách zblázní a dají dětem do rozvrhu matematiku nebo český jazyk třeba jen jednu nebo dvě hodiny týdně. Jde přeci o hlavní gramotnosti, je na ně kladen velký důraz a doufejme, že si to žádné vedení školy takzvaně „nelajsne“. Ráda bych ale jako letitý praktik ukázala, že už při absenci pár hodin hlavního předmětu v rozvrhu týdně, mohou být rozdíly ve znalostech a dovednostech dětí na konci školní docházky opravdu veliké.
Už dnes jsou tu rozdíly
Ano, vím, že už dnes mohou školy mít v rozvrhu různé počty hodin, že už dnes je možnost hodiny přidávat z tzv. disponibilních hodin, a tak jedna škola má týdně 3 hodiny matematiky například v 6.ročníku a 4 hodiny až od 7. ročníku. Nebo že některé školy mají hodin více, například 5 hodin matematiky od 6. až do 9. ročníku. A stejně tak to mohou školy dělat i v češtině. Rozdíly už tedy i nyní existují. Prakticky ve všech vzdělávacích oblastech ale dnes existují také povinné minimální počty hodin, které se prostě musí odučit. Toto povinné minimum však s revizí úplně padá a jediný předmět, který to má, je tělesná výchova. Ani český jazyk, ani anglický jazyk, ale ani matematika nemají svoje minimální počty hodiny, které se musí na základní škole odučit. Benevolence dosáhla svého vrcholu.
Někteří jistě zajásají a řeknou si, že je to skvělé. Školy dostanou maximální míru svobody, jaká tu ještě nikdy nebyla. Ano, jásala bych také, kdybych věděla, že všech více jak 4 tisíce základních škol u nás mají skvělé vedení, všude jsou aprobovaní učitelé na svém místě a v obraze a všichni vědí přesně kolik hodin jakého předmětu je potřeba uvolnit na nově zveřejněné výsledky učení v tom kterém předmětu. Ale nejsem naivní. Takových škol mnoho není a já si tipnu, že ani většina učitelů zatím vůbec netuší, jak revidované RVP vypadají a co se na ně chystá. A že například matematika byla dokonce o nějaká témata rozšířena a prohloubena.
Na jedné škole jen 480 a na jiné třeba 800 hodin hlavního předmětu
Abych problém ilustrovala na nějakém příkladě, pojďme si tedy uvést, jaký může klidně nastat rozdíl v množství vyučovacích hodin například v oné matematice na druhém stupni základní školy. A jak mohou být některé děti zvýhodněné a některé naopak velmi znevýhodněné, a to podle toho, jak si budou konkrétní školy porcovat dané počty hodin na určité předměty. A jak se tudíž ještě více rozevřou nůžky mezi školami .
Škola A se například rozhodne, že využije tohoto benevolentního přístupu, a protože má jen jednoho aprobovaného matikáře a sbor je zaměřený spíš humanitně, tak se rozhodne odučit jen 3 hodiny matematiky týdně po celou dobu docházky na 2. stupni. 3 hodiny krát 40 týdnů výuky krát 4 roky strávené na 2. stupni nám dává celkem 480 vyučovacích hodin, které tu absolvuje každé dítě.
Škola B, která učí dál podle současného vzdělávacího plánu, který hovoří o minimálně 15 hodinách týdně a více hodin matematice nechce dát (čili má škola v rozvrhu 3 hodiny v 6. ročníku a od 7. do 9.ročníku 4 hodiny týdně), už dnes musí odučit oproti škole A celkem na 2. stupni o 120 hodin matiky více. Pokud to totiž opět spočítáme pro 40 týdnů výuky, tak jde o 600 hodin matematiky, kterými projde každý žák druhého stupně.
A nakonec škola C. Zde se rozhodnou mít matematiku každý den po celou dobu docházky žáků na 2. stupni. Tam je to potom stejným výpočtem se 40 týdny v jednom školním roce 800 hodin využitých na 2. stupni pro výuku matematiky. (U českého jazyka to může být podobné, dosud má stejný počet povinných hodin.)
Takže abychom si to shrnuli, máme tu tři čísla. Porovnejte si je sami: 480, 600 nebo 800 hodin hlavního předmětu. Myslím, že tady bych mohla text i ukončit a všem bude jasné, o co mi jde.
Jak naučit více učiva za kratší čas?
Já ale myslím, že v tento moment nastává ten pravý čas, abych uvedla citaci jednoho z vedoucích pracovníků Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy, kterou pronesl v rámci takzvaných Kulatých stolů, jež NPI (Národní pedagogický institut) a MŠMT pořádají k revizi vzdělávacích programů. Citace je z minulého týdne (11. března) a týká se právě hlavních předmětů (a mj. mě naštvala natolik, že jsem opět po čase musela vzít noťas a napsat k tomu tento text).
Čtěte pozorně: „To, kolik se toho žáci naučí a jak dobře umějí češtinu a matiku, se přece neodvíjí od počtu hodin, které stráví tímto předmětem. To je právě to, co jsme chtěli v tom revidovaném RVP české učitele odnaučit, říci „budu to učit tolik a tolik hodin, proberu látku od strany x do strany y“. Přece pokud bude učitel učit dobře a efektivně, kvalitně, tak třeba za polovinu hodin naučí děti víc, než méně kvalitní učitel za dvojnásobek hodin. Čili ten počet hodin není tím základním určujícím faktorem toho, jak ti žáci ten předmět umí. Tady je důležité, aby naplnili ty očekávané výsledky učení v té podstatné úrovni, která tam je popsaná. A pokud k tomu dospějí a pokud je naplní a pokud je k tomu potřeba nějaký počet hodin, tak ta škola ten počet hodin bude muset mít ve svém učebním plánu. Protože povinností školy je naplnit ty očekávané výsledky učení. Jestli to bude méně nebo více, to skutečně nemůže mít praktický vliv, jestli ti žáci budou nebo nebudou znevýhodněni u zkoušek. Nemluvě o tom, že příprava na přijímací zkoušky se může dít v rámci volitelných předmětů. Neklaďme rovnítko mezi počtem hodin a tím, co budou žáci skutečně umět, jak budou kompetentní, jak pokročí v gramotnostech. Ano, samozřejmě, stejný učitel za víc hodin asi toho naučí žáky víc, ale u dvou různých učitelů už toto prostě není pravda.“ Toto sdělil učitelům, ale také žákům a rodičům ředitel odboru předškolního a základního vzdělávání na MŠMT Michal Černý.
Dobrá, tak abych si pro sebe shrnula slova pana ředitele Černého. Podle něj je úplně jedno, jestli děti stráví na 2. stupni ZŠ hlavním předmětem 480 nebo 800 hodin. Když je učitel kvalitní, tak odučí podle revidovaného plánu, kde je například v matematice učiva ještě více, vše za kratší čas, než byl povinný doposud. Sice je mu jasné, že dobrý učitel by toho za víc hodin odučil více, ale protože jsou učitelé různí, tak je to vlastně jedno. Řekla bych, že tohle je myšlenka měsíce. Možná i myšlenka roku.
Výhoda u přijímaček je naprosto reálná
Nevím jak vám, ale mně je celkem jasné, že děti, které podstoupí výuku s téměř dvojnásobným počtem hodin matematiky (a to i s průměrným učitelem) budou mít náskok minimálně v čase, kdy mohly ve škole procvičovat a budou mít pak výhodu obecně v množství znalostí, ale také samozřejmě i u těch obávaných přijímaček. Pokud se podstatně více hodin budou učit děti navíc s kvalitním učitelem, tak budou mít oproti ostatním už náskok extrémní. A rodiče dětí, které budou mít matematiky jen 60 % z počtu hodin, co jejich vrstevníci, se mohou tedy začít chystat na velké doučovací harakiri.
Jestli pak tohle není diskriminace, tak co to tedy je? Stát má přece obzvlášť v hlavních gramotnostech, které chce časem testovat, ze kterých chce zkoušet děti při přijímačkách a které tak vehementně obhajuje ve Strategii 2030+, garantovat potřebný počet hodin a zaplatit je. A to aspoň v minimálním počtu, ve kterých se dané výstupy učení mají děti naučit, procvičit a naučit se aplikovat. Tady se ale i od minimální regulace ve prospěch všech dětí dávají ruce pryč.
