Poslanci z učitelů dělají loutky. Učitelské právo dané mezinárodní chartou bylo v ČR zrušeno

Při přímé vyučovací povinnosti učitelé ve třídách nebudou moci používat metody a formy výuky podle vlastního uvážení. Ředitel školy jim nařídí učit jinak a oni ho budou muset poslechnout. Za touto pro mě nepochopitelnou a naprosto zpátečnickou změnou stojí skupina poslanců Havel, Berki, Richterová, Výborný, Zajíčková.

Hlavním iniciátorem této změny byl přitom poslanec a ředitel gymnázia Matěj Ondřej Havel z TOP 09, který se na svém FB účtu k tomuto nesmyslu i hrdě přihlásil: „Ředitel školy je ze zákona odpovědný za vzdělávací proces ve škole, nemůže být odzbrojený nemožností vynucovat si formy a metody, uvedené třeba v ŠVP. Jsem přesvědčený, že je třeba lajnovat hřiště pro dobré ředitele, nechci psát zákony podle těch špatných…“

Než se pozastavím nad slovy „odzbrojený“, „vynucovat“ a „lajnovat hřiště“, tak nejdříve pojďme k důvodům škrtnutí tohoto dost důležitého učitelského práva. V odůvodnění poslaneckého pozměňovacího návrhu novely školského zákona (jde o sněmovní tisk 289) tito poslanci hovoří o tom, že: „Platná strategie vzdělávací politiky 2030+ počítá s posílením pozice ředitele školy coby lídra pedagogického procesu. Zákonné ustanovení, navržené ke zrušení, nedává řediteli školy možnost vytknout pedagogům užívání nevhodných metod, forem výuky a vyučovacích prostředků. Ředitel proto nemůže dost dobře ovlivnit vyučovací proces ve škole, za který je ze zákona zodpovědný. Stejně tak školní vzdělávací programy často obsahují konkrétní formy výuky a metody, které jsou pro pedagogy dané školy závazné.“

Dobrá, pojďme se tedy podívat, co nám text dokumentu, na který se parta poslanců odvolává, říká doopravdy. Ve Strategii 2030+ se sice hovoří na straně 54 o posílení pozice ředitele jako leadera, ale o tom, že by měl určovat, jakými metodami, formami a prostředky při přímé vyučovací práci ve třídě dojde učitel k cíli, čili jak se mu podaří splnit určitý výstup ze vzdělávacích programů (ŠVP), není ve Strategii 2030+ ani slovo. Naopak ve třetí části strategie, která hovoří o podpoře pedagogických pracovníků, se doslova píše: „Bude vytvořen kompetenční profil učitele, jenž popíše profesní předpoklady a kompetence (znalosti, dovednosti, postoje) učitele, který je schopen zvládat zátěž profese, aplikovat moderní formy výuky a reagovat na měnící se potřeby heterogenní populace dětí, žáků a studentů.“

V důvodové zprávě poslanci hovoří také o tom, že ředitel nemůže vytknout učiteli užití nevhodné metody, a že nemůže ovlivnit vyučovací proces ve své škole. No ale co je to pak ze šéfa, který má takové postavení v týmu? Copak nemá probíhat na škole permanentní diskuse o tom, jak se posunout dál, jak učit co nejlépe? Vedení školy přece má možnost kontrolovat své podřízené, chodit na hospitace, doptávat se, může si zřídit mezičlánek v podobě širšího vedení, kde má ředitel přítomné své metodiky a důležité osobnosti týmu. Má možnost učitelům nejen věci vytýkat, ale hlavně kolegy inspirovat, motivovat.

No a na závěr se v krátké důvodové zprávě poslanců hovoří o metodách a formách, které jsou údajně často v ŠVP. Opravdu? Fakt mají často školy ve svém Školním vzdělávacím programu metody a formy výuky? Tak možná mě napadá, že se může škola zmínit ve svém ŠVP třeba o Hejného metodě výuky matematiky, kterou preferuje, ale jinak ŠVP obsahují povinné výstupy a nepovinné učivo, prostřednictvím kterého lze k těmto výstupům dojít. Formy a metody jsou a byly vždy na učitelích!

A teď bych se krátce vrátila ještě k vyjádření pana poslance Havla na sociální síti. Jestliže budeme hovořit o tom, že si ředitel musí něco na kolegovi vynucovat díky ozbrojování se zákonnou normou a tím, že si musí ve škole lajnovat své hřiště, a tak nedovolovat kolegům používat jejich zvolené metody , tak mám pocit, že nemluvíme o vzdělávání. Neplete si pan poslanec svoji profesi s armádou nebo policií? Absolutně nechápu, jak zrušení tohoto práva mohlo přes učitele a ředitele škol ve Sněmovně a Senátu projít. Já si to vysvětluji tak, že si patrně této pitomosti nikdo z poslanců a senátorů nevšiml.

Když jsem si hledala odůvodnění té části původního školského zákona, jež obsahovala právo učitelů na volbu metod a forem výuky, tak se opírala o Chartu učitelů. Charta je starý, lety prověřený dokument a byla přijata v Paříži už v roce 1966. Chystalo ji 20 let mnoho expertů na vzdělávání z celého světa pro Organizaci OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), Mezinárodní organizace práce a mezinárodní organizace učitelů. I proto se v tomto původním odůvodnění práva na volbu metod výuky učiteli v zákoně psalo: „V souladu s Chartou učitelů se formuluje zásada týkající se profesní svobody pedagogických pracovníků. Měla by být respektována profesionalita pedagogického pracovníka a pedagogickému pracovníkovi by měla být dána důvěra, co se týká volby metod, forem a prostředků při práci s dětmi, žáky a studenty. Tyto metody, formy a prostředky však musejí být v souladu se zásadami školského zákona ..“

Čeští poslanci Havel, Berki, Richterová, Výborný a Zajíčková se tak škrtnutím pera zbavili v našem právním řádu důležitého a několik desetiletí starého ustanovení přijaté organizací UNESCO. Zbavili učitele svobody volby metod a forem výuky. Důvěra v učitele, která je v chartě předpokládaná, v Česku asi neexistuje. Nebo aspoň mezi poslanci a senátory. Je to další velký a neuvážený kopanec učitelské profesi.

A na závěr jsem připravila malou anketu. Budu také ráda, když se vyjádříte v komentářích.