Článek
Přijímačky na střední školy v Česku patří k těm nejstresovějším v celé Evropě. Dva dny, dva testy z matematiky a dva z češtiny často rozhodují o tom, zda se dítě dostane na vysněné gymnázium či lyceum, nebo bude muset vzít za vděk nějakou alternativou. Obzvlášť v Praze se tradičně bude o místa letos opět bojovat. Na čtyřletá gymnázia se nedostane zhruba třetina uchazečů, přičemž soutěž o místa se opět stává celkem tvrdou arénou. Rozhoduje přitom mnoho faktorů. Jak schopné mělo vaše dítě učitele hlavních předmětů, jestli je připravili na testy, často rozhodují i doučovací kurzy navíc a dobré taktizování rodičů. Vedle toho tu ale máme i další faktory. Například kde se dítě narodilo, v jakém regionu a do jaké rodiny.
Přijímačky jsou sice jednotné, ale podmínky pro učení rozhodně ne
Testy od CERMATu mají být objektivní a spravedlivé, ale realita je daleko složitější. Výzkumy organizace PAQ Research ukazují, že úspěch často závisí také na tom, z jakého regionu děti jsou, z jakých rodin pocházejí, ale také zda znají dobře typové úlohy v JPZ a zda absolvovaly přípravné kurzy. Děti z chudších regionů, horších škol a méně privilegovaných rodin jsou tak ve výrazné nevýhodě. Což tedy paradoxně podkopává princip spravedlivého výběru. Slovo jednotné v názvu přijímacích zkoušek tak sice ukazuje, že jsou pro všechny děti stejné (což je podle mne jedině dobře), ale ne všechny děti u nás při jejich plnění mají stejnou startovní čáru.
Podívejme se na následující mapu z dílny PAQ research. Čím tmavší červená, tím je situace pro dítě horší a ukazuje míru neúspěšnosti ve vzdělávání. Jak vidíme, velmi v ČR záleží na tom, ve kterém regionu se dítěti podaří narodit. Jste-li z Poděbrad, máte daleko větší šanci být úspěšnější, než když jste se narodili rodičům třeba v Litvínově.
Další mapa zase ukazuje míru chudoby, která s úspěchem dětí v České republice také velmi souvisí. V některých mikroregionech je podle dat PAQ research až 28 % rodin v exekuci a to má přímý dopad na vzdělávání dětí. Situace rodiny totiž souvisí se stresem, nejistotou a nakonec nulovými ambicemi. (Jestli se vám zdá, že se obě mapy v určitých regionech dost překrývají, tak to jste si všimli správně.)
Selekce neřeší hlavní problém
Charakteristikou českého systému také je, že tvrdá selekce neřeší hlavní problém – nedostatek kapacit na gymnáziích a dalších velmi chtěných školách. I velmi schopný student může být nepřijatý, protože školy v určitých regionech prostě nemají dost míst. Tvrdá selekce tak funguje spíš jako třídění studentů než jako skutečné zvýšení kvality vzdělávání. Analýzy OECD přitom potvrzují, že země s pozdější selekcí studentů často dosahují lepších výsledků a menších nerovností. Cestu na střední školu by tedy asi bylo záhodno našim deváťákům aspoň trochu umést.
Jaké jsou tedy reálné možnosti zlepšení? I když Cermat testy z posledních let (hlavně ty v matematice) mají mnoho kritiků včetně mne, v testech samotných ten problém rozhodně netkví. Podívat se musíme totiž směrem ke krajským úřadům. Tam sídlí ti, co rozhodují o kapacitách středních škol, protože střední školy u nás převážně zřizují kraje. Chtělo by se tedy říci, že začít se musí právě tam. Ministerstvo školství nemá sice možnost zřizovatelům zásadní změny ze dne na den přímo nařídit, ale jakési záblesky lepších časů jsem zaznamenala. Zdá se mi, že zatím nejvíc odolní vůči změně jsou patřiční činovníci v Praze.
Zlepšit systém testování
Samozřejmě, že je vždy možné zlepšit i systém testování. Jak to vypadá, tak brzy by mohly být předsunuté testy před podávání přihlášek, což je určitě dobrá myšlenka. Odborníci navrhují také zavedení možnosti seřadit více škol podle preference než jenom tři a objevují se i další nápady. Docela se mi líbí i myšlenka více termínů testů, kdy by si jich deváťák vyzkoušel v průběhu roku několik a počítal by se mu ten nejlepší (takto testují i některé vysoké školy). Může se také snížit váha didaktických testů (nyní je 60 %) a zvýšit například váhu vlastních školních testů, portfolií, pohovorů atd.
Jak je to za hranicemi?
Ze zahraničí bychom si třeba mohli vzít příklad ze systému, kde se dlouhodobě sleduje výkon dítěte (napadá mne, že v ČR se ještě nedávno hovořilo o jednotném testování v uzlových bodech, což by se tomuto možná blížilo) a podle dlouhodobého výkonu je pak dítě přijímáno. Tento systém z Finska umožňuje volbu 3 až 5 středních škol a děti jsou pak přiřazovány automaticky díky centrálnímu algoritmu bez přijímaček. Systém děti méně stresuje a nezáleží zde na výkonu v jednom úzkém časovém období. V Německu či Nizozemsku zase kombinují výkon ve škole s doporučením učitelů a s pohovory.
V Polsku jednotné přijímačky také nemají, ale je zde něco, čemu by se mohlo podobat testování brzy i u nás. Všechny děti v posledním osmém ročníku podstoupí konečný kompetenční test a na základě něj a známek z dalších dvou vybraných předmětů ředitelé středních škol přijímají uchazeče o studium. (Ještě před rokem 2017 malí Poláci měli mezi prvním stupněm a střední školou mezistupeň, který bychom přirovnali k našemu malému gymnáziu. V roce 2017 ho však ministryně školství Anna Zalewská zrušila a ze základní školy se tedy přechází rovnou na střední školu. Myslím, že i tohle by nebyl špatný vzor pro ČR.)
Jak je vidět, nápadů je hodně a některé je možné realizovat i v řádu roku nebo dvou let. Cílem by mělo být hlavně co nejspravedlivější umístění deváťáků s ohledem na jejich schopnosti a zároveň co největší snížení stresu, který je s každoročním martýriem kolem přijímaček spojen.
Pokud chcete dostávat přednostně upozornění na moje texty, zaklikněte si na začátku +sledovat.
Zdroje:
https://data.cermat.cz/menu/data-a-analyticke-vystupy-jednotna-prijimaci-zkouska/agregovana-data-jpz
https://www.to-das.cz/pocet-prihlasek-2026-statistiky-sance-na-prijeti-nejzadanejsi-obory/#statistiky-2026
https://eurydice.eacea.ec.europa.eu/eurypedia/poland/organisation-general-upper-secondary-education
https://www.oph.fi/fi/koulutus-ja-tutkinnot/perusopetus
Autorka příspěvku je učitelka matematiky a přírodopisu, blogerka a komentátorka Učitelských novin.
