Vychytávky pro úspěšné přijímačky na SŠ: správné mentální nastavení a dobrá strategie

Do přijímacích testů už nezbývá moc času. I tak se dá ale zvládnout ještě spoustu věcí vylepšit a dopilovat. A protože ve školách sice s deváťáky učitelé často na testy opakují, ale už jim neříkají, jakou mají zvolit správnou strategii a jak se mentálně nastavit, zkusím to teď odsuplovat já v tomto textu.

Jsem ryzí praktik z první školní linie. Deváťáky, které jsem chystala na přijímačky, už počítám za ta léta na stovky a také mám soukromý doučovací kurz. V něm už pár let připravuji děti ze všech možných základních škol různých úrovní, a to v tandemu s jedním mladým kolegou. Zkušeností a porovnání mám tedy za ta léta mnoho. Snad vám moje rady a postřehy přijdou teď, pár dnů před přijímačkami, vhod.

Jako první si deváťák musí uvědomit, že nepůjde dělat ověřovací test, který zná běžně ze své základky. Nejde o čtvrtletní práci, kde se snaží vypočítat všechny příklady, dosáhnout všech bodů a obdržet další jedničku v řadě. První, co si musí budoucí student před didakťákem úplně přenastavit v hlavě, je cíl testování. A tím je ulovit co nejvíc bodů.

Nejde totiž dokazovat, že umí spočítat úplně všechny příklady z právě probírané látky, ale dělá rozřazovací test, který třídí budoucí studenty podle počtu získaných bodů. (Můžeme si o tom myslet co chceme, ale je to realita všedního dne a s tou já každý den pracuji, když deváťáky na test chystám. Takže nějaké moralizování nad zrůdností systému je nám v této fázi úplně k ničemu. O tom můžeme učeně disputovat potom.)

Když se podíváme na těžší z obou přijímačkových testů, což je již tradičně ten z matematiky (a letos bude pravděpodobně opět těžší, to už vidíme z přijímaček nanečisto), tak po několikerém zkoušení testů typu Cermat zjistíme, že prvních pět cvičení se převážně skládá z příkladů, které jdou nadrilovat. Jsou zde úlohy, ve kterých se testují početní operace s desetinnými čísly, zlomky, zápornými čísly, s mocninami a odmocninami, dále jsou tu algebraické výrazy, vždy tu máme ověřování mocniny dvojčlenu, roznásobení závorky, eventuálně vytýkání, vždy je tu rovnice a v poslední době i soustava rovnic. Když si spočítáme body z těchto příkladů, dá se zde dosáhnout na 13 až 15 bodů z celkových 50.

Další příklady, které lze docela lehce nadrilovat, jsou úlohy na procenta nebo části z celku. Většinou jde o cvičení 15. Tam lze za každou podúlohu dostat 2 body a celkem jsou tyto podúlohy 3, čili dohromady za 6 bodů. Pokud to připočítám k těm prvním pěti příkladům, už jsme na 19 až 21 bodech.

Většinou jsou pro žáky snadné také úlohy na dopočítávání úhlů. Využívá se celkem lehkých principů, které se při troše představivosti ani deváťák nemusí příliš učit (vrcholové úhly jsou stejně velké, stejně tak souhlasné a střídavé) a jediné, co musí znát zpaměti, že přímý úhel a součet úhlů v trojúhelníku je 180 stupňů. Zde má navíc u této úlohy vždy na výběr z možností a 2 body tak téměř zaručené. A už jsme tak skoro na polovině bodů z testu, které stačí na většinu středních škol v České republice.

Pokud tedy dítě necílí na nějakou školu s velký převisem uchazečů, bohatě stačí v posledních dnech před testem drilovat tyto základní úlohy a bez větší námahy tak celkem snadno nachytat potřebné body. Pokud ovšem cílí na vyšší počet bodů, zase tu mám pár praktických a ověřených rad. Jdeme na ně.

V testu vždy bývají úlohy na prověřování znalostí o tělesech. Vyskytuje se tu nejčastěji krychle, kvádr (občas i jiný hranol) a válec, a to v různých typech úloh. I to jde ovšem natrénovat. Dítě musí umět spočítat jejich objem, povrch (čili znát vzorce), poznat síť a někdy jsou výpočty spojené i s aplikací Pythagorovy věty, s jednotkami objemu či povrchu a ev. zaokrouhlováním (pozor v jakých jednotkách máš napsat výsledek).

Slovní úlohy bývají vždy nejtěžší a na jejich vyřešení už dítě potřebuje mít jednak dobrou čtenářskou gramotnost (porozumět textu a umět zjistit, na co se mne ptají), rozpoznat jakým matematickým aparátem úlohu vyřešit (trojčlenka, rozpoznat číselnou řadu, znát obsahy a obvody obrazců od čtverce přes lichoběžník až po kruh, umět sestavit sám rovnici či výraz s proměnnou atd.). Tyto úlohy by proto dítě, kterému stačí kolem 20 bodů z testu, mělo zpočátku vynechat, přeskočit je a věnovat se úlohám základním. Naopak deváťák, který potřebuje získat daleko více bodů, musí mít v tento moment už základní úlohy dávno v malíčku a piluje v posledních týdnech už jen podobné těžší úlohy.

Na závěr doporučuji deváťákům řešit geometrii (cvičení 9 a 10) a cvičení 16. Geometrie někdy nebývá tak komplikovaná, ale spolkne asi nejvíc času. Kromě rozklíčování toho, co má žák narýsovat, totiž musí řešení ještě vypracovat do záznamového archu (mám zkušenost, že děti ho nejdříve rýsují do zadání, což je zdržuje, ale já jim doporučuji si řešení do zadání pouze načrtnout a pokud vím, začít tužkou rýsovat už rovnou do záznamového archu). Ale pak ještě musí výsledek a podstatné části konstrukce vedoucí k řešení přerýsovat propiskou. Pokud má navíc geometrická úloha více řešení (což cvičení 10 téměř vždy má), tak pro plný počet bodů musí propisovací tužkou přerýsovat i to. A žák tak geometrii věnuje třeba 10 až 15 minut času. Proto ji doporučuji dělat až když mám jednodušší úlohy hotové.

Samostatnou kapitolou je cvičení 16. I když občas Cermat toto cvičení prohodí a dá ho jinam než na závěr testu, trochu cvičené oko deváťáka už takovou úlohu pozná. Většinou má nejdelší vysvětlující text, obsahuje obrazce (v minulosti šlo o dlaždice všemožných tvarů, hradby z kostek, opakující se čísla, opakující se symboly z teček a čárek atd.) a řešení se dělá většinou za pomoci číselných řad. Vzhledem k tomu, že za celé cvičení jsou jen 4 body, většinou doporučuji udělat třeba 16.1. a maximálně 16.2., ale až poté, co mám za sebou jednoduché úkoly ze začátku testu.

A na závěr rada, která se týká časového rozvržení testu. Na matematický test má dítě jen 70 minut. Za tuto dobu je schopno v České republice zvládnout didakťák na 50 bodů jen malé promile žáků. Vloni to bylo pouhých 27 dětí a jen 4 měly oba testy na plný počet bodů. Není proto potřeba, aby se dítě zbytečně nervovalo z toho, že nemá splněna všechna cvičení. Jak jsme si řekli v úvodu, na mnoho škol stačí bohatě mít ani ne polovinu z nich. Co by ale mělo dodržovat v průběhu výpočtů, je sledování času. Pokud se zasekne na jednom příkladě déle než 2 minuty a neví jak dál, je lepší se přesunout na jiný příklad a k tamtomu se pak třeba vrátit. Pro vlastní psychickou pohodu je dobré v první polovině času tedy nachytat co nejvíce bodů ze snadných cvičení a až pak se pustit do těžších úloh. A hlavně se nikde nezaseknout.

A ještě jedna naprosto nematematická rada, která ale zapadá do celkové strategie řešení. Druhá půlka testu obsahuje uzavřené otázky s možností odpovědi. Pokud dítě tyto otázky nestihne vyřešit, může s klidem udělat tipovačku. I dobrý tip se počítá, vzdyť i v reálném životě se často bude muset rychle rozhodnout jen na základě své intuice. A tak prostě nakreslí křížek podle toho, která odpověď se mu zdá nejpravděpodobnější. Za špatnou odpověď se totiž body neodečítají.

Přidávám infografiku zpracovanou z mého textu za pomoci AI.

Další text před přijímačkami se bude týkat psychické přípravy těsně před dnem D. Pokud nechcete o text přijít, zaklikněte si +sledovat na začátku mého článku a dostanete upozornění do emailu.