Článek
Podle údajů České školní inspekce mělo v tomto školním roce odklad docházky do školy rekordních 24 % dětí. Toto číslo už je tak vysoké, že se s tím ministerstvo školství rozhodlo začít něco dělat. V rámci Evropské unie je takové číslo opravdu unikátní. Pokud se podíváme k nejbližším sousedům, tak třeba nám blízké Slovensko má 7 procent odkladů a Německo dokonce jen 2,5 procenta. Tak to už je sakra rozdíl, co říkáte?
Zdaleka ne všechny státy EU povolují odklad
V této souvislosti mě zajímalo, jak to tedy v EU s odklady máme a zjistila jsem z dat ČŠI, že z 29 systémů v unii (v některém státě mají systémů víc) je Česko jedním z 15 států, které odklady povolují. V ostatních zemích děti prostě nastoupit do školy musí a odklad není možný. Mezi těmi státy, kde rodiče o odkladech nemohou ani uvažovat, jsou například Francie, Island, Španělsko, Rumunsko, Bulharsko, Irsko, ale mimo EU třeba i Spojené království.
Když jsem se snažila najít čísla, jak to bylo s odklady v minulosti, tak mě zaujalo, že počty odkladů jsou vysoké už dlouhou dobu a navíc poslední dobou rostou. No a tím pádem se ptám, proč to doteď nikomu nepřišlo divné? Před rokem mělo odklad přes 23 % šestiletých, před tím to bylo necelých 21 % a i školní roky 19/20, 18/19 a 17/18 se pohybují kolem čísla 20 - 21 %.
Za vším hledej peníze
Při pátrání po důvodech hovorů o odkladech jsem šla po penězích. No a nezklamala jsem se. Je jasné, že jsou v tom opět finance. A ty je teď nutné ve školství kdekoliv najít, že? Kasa je vysypaná a školství opět křičí, že se mu nedostává na platy a další věci. Na druhou stranu je to ale s těmi drahými odklady logické. Pokud totiž necháte v systému opakovaně děti v posledním přípravném ročníku mateřské školky, místo toho, aby šly do školy, tak jim musíte znovu platit učitelky, prostory nebo kuchařky. A navíc ubíráte místo těm dětem, které by do školky měly nastoupit. Někde je totiž na mateřinky ještě stále docela velký přetlak. A tak jsem tu sumu brzy našla. MŠMT zrušením odkladů vyčíslilo úsporu na devět miliard korun.
Česká republika je podle mezinárodních srovnání i dat České školní inspekce zemí s výrazně nejvyšší mírou odkladů školní docházky v Evropě.
Co nás teď čeká
Varianty, které se teď tedy projednávají, jsou celkem čtyři:
1) úplné zrušení odkladů,
2) odklad výjimečně podle posouzení ředitele školy,
3) odklad možný jen u dětí narozených po 30. 5. event. 30. 6.,
4) odklad možný jen ze zdravotního hlediska nebo u dětí kulturně znevýhodněných.
Prodloužení dětství, výhoda nebo odložení povinností
Oficiální důvody odkladů pro šestileté lze dohledat velmi snadno a pedagogicko-psychologické poradny se jimi určitě řídí. Jde o logopedické problémy, grafomotoriku, soustředění, zralost, pracovní návyky atd. Ale já myslím, že bychom měli hledat i ty důvody neoficiální. Důvody, které mají samotní rodiče. A ti určitě rozhodování poraden mohou ovlivnit a vezměte na to jed, že to dělají. Důkazem je ono vysoké číslo odkladů u nás, které se zcela vymklo z kloubů.
Ve veřejném prostoru, v médiích, se často hovoří o tom, že mnoho rodičů chce dětem přes odklady prodloužit dětství. Dále, že někteří rodiče spekulují, že jejich dítě bude mít v první třídě v sedmi letech oproti ostatním výhodu, bude vyspělejší, a že tak bude mít jednodušší cestu dalšího vzdělávání. Slyšela jsem i důvod, že rodiče čekají na učitelku, kterou si do první třídy pro své dítě vybrali. No a také, že někteří rodiče mohou být i línější a spíš odkládají povinnosti sobě než dítěti. Tato myšlenka přitom určitě není tak zcestná, jak by se mohlo zdát. Podle MŠMT totiž výzkum Technologické agentury ČR ukázal, že v odkladech hrají významnou roli také potřeby rodičů.
V takovém případě bychom ale rozhodně měli všichni ve vzdělávání zbystřit, protože rodiče jsou sice v nástupu do školy hodně důležití, ale v tomto případě by snad měl převládat zájem dítěte nad zájmem zbytku rodiny, ne? Nejdůležitější je v tomto okamžiku přece dítě.
Regionálně nenastoupí do školy skoro každé třetí dítě
Co mě ještě zajímalo, jestli taková praxe s vysokým odkladem nástupu do školy panuje v Česku všude, na celém území republiky. Zjišťuji ale, že se odklady liší region od regionu. Údaje a mapu s počtem šestiletých a starších dětí v mateřinkách jsem našla ve výroční zprávě ČŠI a přikládám ji níže. Je sice ze školního roku 20/21, ale myslím, že nám pro ilustraci bohatě postačí.
Při pohledu na mapu na žlutě zabarvené části republiky, kde ve školce zůstává pětina až téměř třetina šestiletých, kroutím hlavou. Vysoké odklady jsou opravdu napříč republikou. Jakou má souvislost nebo jaký má společný jmenovatel vysoký odklad docházky v okrese Hradec Králové, Olomouc, Hodonín, Tábor a nebo Sokolov? Nenapadá mě vůbec nic. Je to prostě napříč celou ČR. (Mapu s dalšími údaji naleznete zde na str. 18)
Podíl šestiletých a starších v MŠ (zdroj: Výroční zpráva ČŠI 20/21)
Co pomůže zlepšit situaci
Kroků, které by se měly udělat v souvislosti s lepším nástupem dětí do školy, jsem už četla nebo slyšela několik. Jednak jde o snížení nároků na děti, které jdou do první třídy. Zrušení známkování v první a druhé třídě. Zjištění zralosti dětí pracovníky poradny přímo v mateřských školách. A nebo přítomnost asistenta pedagoga v první třídě.
Nejsem odborník na taková opatření, ale kromě pozitiv v nich už teď vidím i jistá negativa. Jako první mě napadne zvýšená zátěž pro kolegyně učitelky v první třídě, které budou muset zvládat děti nadané, průměrné, ale i děti, které třeba neumí pořádně mluvit, vzít do ruky tužku nebo se obléct. Problém s asistentkami, kterých se naopak české školství podle informací z MŠMT chce spíš zbavovat, protože jejich počet skokově narostl kvůli inkluzi a nejsou na ně peníze. No a pak rušení známkování, kolem kterého se také teď hodně diskutuje. Obzvlášť proto, že na to nejsou zvyklí ani učitelé, ale ani rodiče.
Na závěr anketa.
