Mladí učitelé mají svou hrdost, a proto odcházejí ze škol

Mladí učitelé přinášejí do škol energii, nové metody, nové pohledy, rozumí svým žákům a žáci je milují, starší kolegové podporují a pomáhají, přesto nevydrží. Ještě neznají všechna úskalí a triky komunikace s dětmi a především s rodiči. Dítě nesmíte samozřejmě uhodit, ale ani pohladit, zvýšit na něj hlas. Všichni by se ve škole měli cítit dobře a bezpečně. Žáci, ale i učitelé.

Mladý kolega letos po roce odchází s tím, že to nedává. Učí tělocvik, jednomu chlapci řekl, že když se nebude hýbat, zůstane tlustý. V zásadě si to může myslet, ale nahlas to rozhodně říct nemůže. Rodiče onoho žáka si stěžovali ředitelce, přišlo jednání v ředitelně, omluva ze strany učitele a tři měsíce bez odměn a osobního ohodnocení. Když se mu pak ten žák vysmál do očí, dal výpověď. Už má místo v barbershopu.

Po sedmi letech odchází učitelka češtiny a hudební výchovy. Učit hudební výchovu je za trest, hodiny jsou odpoledne, děcka jsou unavená a znuděná. Motivace k učení je v hudebce na bodě mrazu, i když kolegyně s nimi zpívá u klavíru, hraje na housle a opravdu je akční. Statečně se drží. Bod zlomu nastal v okamžiku, když ji žák s poruchou chování řekl, že je p… (část ženského těla) a má jít do p… (část těla živočichů). Byl to ten žák, který byl ve druhé třídě vyloučen z ozdravného pobytu, protože demoloval zařízení penzionu, a rodiče podali podnět na českou školní inspekci - uspěli. Kolegyně si řekla, že už stačilo a dala výpověď.

Na třídních schůzkách začal s kolegyní cloumat jeden rozčílený otec, až si najde jiné místo, odejde.

To všechno tento školní rok.

Ve sboru už zbývá jen jedna kolegyně pod třicet. Učí druhým rokem a snažíme se, aby vydržela. My ostatní neustále mluvíme o tom, že už nemůžeme, že to už stačí. Ale zůstáváme, zatím.