Článek
George Orwell v navrhované, ale nevydané předmluvě k Farmě zvířat mluví o třeba i sebezávažnějších událostech a poznatcích v „demokratických“ společnostech, které jsou velmi efektivně potlačeny, protože „se nepatří je zmiňovat“.
Tvrdím, že Saša Uhlová je na hranici toho, co se v českém systému pravicové nadvlády vlastnické třídy „nesluší a nepatří zmiňovat“. Čerstvá laureátka Ceny Ferdidanda Peroutky je mj. autorkou reportážního cyklu Hrdinové kapitalistické práce. Vedle toho, že v titulu používá bezmála zakázané slovo „kapitalismus“ (neboť je to pojem zvoucí k další analýze), obsahuje cyklus/kniha popisy šikany, hrubého zacházení se zaměstnanci a něčeho, co by i leckterý „středový“ žurnalista a moralista nazval „vykořisťováním“ - ačkoli i tento termín je (u Marxe) myšlen analyticky jako klíčová a všudypřítomná součást kapitalistického systému.
Tolerovaná (skoro)levice
Na pořízení reportáží evidentně dal Uhlové peníze oligarchický Nadační fond nezávislé žurnalistiky. V roce 2017 se u jeho předsednictví střídal Tomáš Klvaňa s Josefem Šlerkou (který má „pochopení pro levici“). Nynějším předsedou NFNŽ je jedna ze zásadních ideologických figur české nadvlády, David Klimeš z médií oligarchy Bakaly, který má nyní také pořad na tzv. veřejnoprávním médiu s kolegyní Uhlové z Alarmu, Apolenou Rychlíkovou, s názvem „Chyba systému“.
Myslím, že rozsáhlou analýzou českých oligarchických i tzv. veřejnoprávních médií by šla doložit dalekosáhlá podpora pro současný systém moci s jeho značnými (a vzrůstajícími) sociálními nerovnostmi, oligarchickou koncentrací majetku, správou společnosti dle zájmů úzké vlastnické třídy na udržení a zvyšování zisků na úkor ostatního obyvatelstva a hlubokou absencí demokracie v otázce uspořádání mocenských vztahů. Ostřeji (ale uváženě) řečeno: nad sociálním osudem dolní poloviny (a mnohdy více) obyvatelstva je dovoleno se (spolu s Uhlovou) dojímat, ale není dovoleno jej začít od kořene měnit - a tento kořen nejdříve poctivě popsat. Stejně tak jsou dovoleny občasné „levicové tóny“. Pod podmínkou, že zůstanou v neškodné menšině - a že budou vycházet od těch méně vzdělaných a méně radikálních „levičáků“ (srov. zde).
Jaká je cena ochočení
Jean-Paul Sartre odmítl jemu udělenou Nobelovu cenu za literaturu s tím, že „buržoazie si jej tak chce ochočit“. Podobně jako u Nobelových cen (za humanitní obory) určuje jejich úroveň seznam laureátů. V případě Peroutkovy ceny nacházíme jména jako Alexandr Mitrofanov, Jakub Szábó, Erik Tabery, Ivana Svobodová, Petr Honzejk. Tedy lidé, kteří se (stejně jako drtivá většina ostatních) pohybují jasně na (úzkém) spektru ideologie ve prospěch pravicové nadvlády vlastnické třídy (možná převažují „liberálové“; srov. mé širší líčení).
To znamená, že ani nemuseli být příliš „ochočováni“. Podle určitých aspektů své tvorby vybočuje Uhlová z této řady (dopředu) poslušných laureátů, na druhou stranu vydává i nemálo zcela disciplinovaných tónů (když např. v nedávném článku chválí „soucit“ předsedy pravicové strany vlastnické třídy, Karla Schwarzenberga). I pokud bude pokračovat ve svém lehkém „levičáctví empatie“ (srov. jiný její text), může klidně zůstat ve sféře „lepších liberálních pravicových lidí“ (aktivně či víceméně nevědomě sloužících moci vlastnické třídy) okolo Galerie DOX a Knihovny Václava Havla (placeny oligarchou Bakalou), Respektu (dříve též Bakala, nyní „noví, neokoukaní“ oligarchové spojení s Deníkem N, ale také prezidentem Pavlem, sponzoringem pětikoalice „demokratů“ aj.; srov. zde).
Popsat vrcholek české moci i kamarádšofty jejích služebníků
Samozřejmě by bylo zajímavé, pokud by se ostentativní „investigativci“ a „hlídací psi“ pustili do veřejného zkoumání sebe samých. Ale to se nestane. Systém neospravedlnitelných sociálních rozdílů a nadvlády potřebuje své iluze a pološero. Nebo je to jen dostatečná zmatenost a nevědomost, kterou přináší Uhlová, když pozvána do Bakalovy DVTV mluví o sobě jako o součásti „elity“ (do níž patří i skutečně vlivní lidé)?
Má prý „sociální kapitál“ - módní a také zastírající pojem znamenající známosti mezi vlivnými lidmi. Ale když takováto „elita“ sděluje zčásti banality, zčásti přikrčeně opatrné věci - a neprovádí poctivé zkoumání mocenských souvislostí - tak si z toho nemusíme sednout na zadek, ne? Otázka je, zda lze na částečně privilegované lidi se „sociálním kapitálem“ jako Uhlová zatlačit, aby začali být skutečnější opozicí k nadvládě vlastnické třídy. Či je alespoň poučit, jak jsou součástí dost banálních politických taktik a her (pokud to náhodou sami netuší). Anebo zda u nich převáží poměrně běžné zbabělé a karieristické instinkty lidí, kteří významně pomáhají držet současný systém (ačkoli mnohdy nedostávají více než drobky od stolu skutečně mocných lidí).
