Článek
Kdo prochází kolem sídla Pirátů na Palackého náměstí, tomu se naskytne pohled na velkou fotografii předsedy strany, Ivana Bartoše, vedle nějž je velkými písmeny napsáno: „odvaha dělat, co je správné“.
Reklamní slogan můžeme postavit vedle jedné či druhé události ilustrující jednání Pirátů z poslední doby. Jde-li o reklamu, není přeci možné na někom vyžadovat, aby tomu věřil. U reklam jde o co nejlepší prodej, ne o pravdu. A potom: k čemu takovéto blboučké slogánky vlastně zavazují?
Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí! Ať žije Trockij!
Právě druhý citovaný výkon Pirátů má svůj počátek na letošních Dnech antikapitalismu. Jistě jste to slyšeli: členka vedení Pirátů Jana Michailidu byla promptně pokárána předsedou strany Bartošem za to, že se zúčastnila této podvratné akce, a následně vyloučena z předsednictva strany.
Pan Bartoš sám přiznal, že jej o odsouzení účasti Michailidu požádal nějaký člen „mladé ODS“. Napsal rovněž: „Nechci Jance Michailidu nic podsouvat, ale měla by se – byť stále věřím, že významnou část v jejích úvahách hraje trochu hloupá a prvoplánová provokace – zamyslet a přehodnotit své fungování ve veřejném prostoru. Komunismus i fašismus jsou stejně zhoubné ideologie. Jejich naplňování v historii a bohužel i dnes stálo životy milionů lidí.“
Další Pirátka, Jana Komsková, jež nyní pobírá plat coby náměstkyně ódéesáckého primátora Svobody pro životní prostředí, to podala ještě rázněji: „Ne, nejsme komunisti. A nikdy nebudeme, Paní Michailidu by se neměla zviditelňovat přes naši stranu, ale měla by hledat si štěstí jinde. Mladí komunisti by ji určitě rádi uvítali.“ Jany Michailidu se potom v debatě se zasloužilým antikomunistou („filosofem“) Danielem Kroupou zastal anarchistický nestor Slačálek - a na stránkách Alarmu potom vedle Michailidu postavil zasloužilého pana knížete, který se doslova zastával italských (neo)fašistů.
Avšak nic naplat. Michailidu byla většinou 53 % hlasů sesazena po vnitrostranickém hlasování z vedení strany a různí strážci „demokracie“ z Pirátské strany si vzájemně progratulovali, jak jsou „středovou“ stranou. Nenecháme si přeci rozvracet naše kapitalistické pravicové zřízení s rostoucí mocí oligarchie, rostoucími sociálními rozdíly a klesající měrou demokracie!
Zatočíme se zrádnou trockisticko-titoistickou bandou i s žertujícími provokatéry!
Co se v naší pseudodemokracii smí aneb jak moc musí být člověk doprava, aby byl akceptován
Ono to není překvapivé: když se podíváte na rozložení majetku a moci v naší společnosti a na způsob, jakým se v ní vládne nad poddanskou většinou, bude vám jasné, že cokoli, co zavání levicí a demokratickou levicí, musí být potíráno. Pak zde samozřejmě máte oblíbený český způsob vítězení po bitvě - nejlépe třicet a více let poté.
Rád bych tedy přispěl k vyčištění naší havlovsko-klausovské republiky od všech zrádců a poukázal na některé nebezpečné aktivity. Psal jsem již o účasti pirátské europoslankyně Gregorové na anarchistickém festivalu nebezpečných knih. Rád bych také poukázal na podezřelé aktivity europoslance Peksy, který si dovoluje naznačovat, že slušný pan Fiala se paktuje s fašouny. Jistě, třeba jim jde pouze o znovuzvolení pomocí hlasů mladých, kteří se maličko vymkli kontrole moudrých pravicových starců, ale přeci jen je to nebezpečná provokace, ne?
Lídrem pirátské kandidátky v eurovolbách chce být příští rok na jaře Mikuláš Ferjenčík. Myslím, že nejspolehlivější složka naší mládeže - Mladí občanští demokraté - by měli vědět, že existuje materiál zachycující pana Ferjenčíka pod hlavičkou „TV Solidarita“ (což je stejná organizace, jež pořádá Dny antikapitalismu) na konferenci o „Commons“ (což je kódové označení pro komunismus znamenající „obecně sdílené statky“), kterou pořádala Nadace Rosy Ruxemburgové (kterážto organizace se podílela opět na Dnech antikapitalismu) a „Socialistický kruh – sdružení pro levicovou teorii“.
Po vypořádání s panem Ferjenčíkem bohužel nebude mít strana klid, dokud si nesposvítí i na člověka, který zneužil důvěry poctivých antikomunistů a vyšplhal až na post nejvyšší. Ano, pan Bartoš závažně „koketoval“ s nebezpečným marxistou Varufakisem a jeho hnutím Diem25 -jež má pobočku i v ČR. V tomto článku je také na úvodní fotografii zachycen pan Bartoš, jak demonstruje spolu s nebezpečnými anarchistickými živly.
Po vypořádání s vnitřními rudými zrádci by stranu měla převzít paní Komrsková, pražský pan Hřib nebo Olga Richterová (oznámivší svého bratra Ferjenčíka), aby tato loyální strana mohla úspěšně splnit úkoly šesté klausovsko-havlovské pětiletky s někým tak inteligentním a charakterním v čele.
A co jsou teda ty Dny antikapitalismu
Jsem bývalým členem Socialistické Solidarity pořádající Dny antikapitalismu a přispěvatelem do časopisu Solidarita, takže mě kdokoli může podezírat ze zaujatosti.
Odkaz na fakta snad může pomoci. Základní prohlášení citujme skrze článek poručíka Duba českých médií, Martina Fendrycha od oligarchy Bakaly (a oligarchů Winklera, Žůrka a dalších kolem Deníku N), který překvapivě (nahodile) k prohlášení dodává: „nelze nesouhlasit“.
Fendrych od oligarchy Bakaly tedy řadí Socialistickou Solidaritu k „demokratické levici“. Ona sebe sama také a v jejích materiálech můžete opakovaně najít vymezení proti minulému pseudosocialistickému režimu (jejž popisuje jako „státní kapitalismus“) a zdůrazňování „socialismu zdola“ - což jde jak proti Bakalům a jejich Fendrychům, tak nakonec i třeba proti sociální demokracii.
Mateřskou organizací je britská Socialist Workers Party, odkazující se k „neortodoxnímu trockismu“, jak jej rozpracovávali například Tony Cliff, Hal Draper či nedávno zesnulý John Molyneux. Dalšími častými referenčními body jsou kromě klasiků, Marxe, Engelse, Lenina, Trockého například Rosa Luxemburgová v mnohém kritizující ruské bolševiky anebo proudy „levého komunismu“ s fascinujícími autory jako Pannekoek, Korsch nebo Bordiga.
Sám jsem se nikdy jako „trockista“ nechápal (protože mi to nyní přijde bezpředmětné) a nebylo to vyžadováno. Je ale hezké tím provokovat v našem českém Kocourkově. Kde se přeci jen jednou za rok podaří uspořádat tak zajímavou akci, jako jsou Dny antikapitalismu.
Co se zde paní Michailidu mohla dozvědět
Pikantní je, že na akci byli i někteří zakládající členové Pirátské strany - kteří při jménu Ivan Bartoš nevěřícně kroutí hlavou či si symbolicky odplivují. Paní Michailidu, která byla týden poté i u anarchistů, zde navštívila velezrádnou přednášku o avantgradním umění od Sezgina Boynika - který působí též v Meet Factory a někdo by to měl nahlásit.
A rovněž byla přítomná rozpravě o socialistické a levicové opozici dnes v Maďarsku a Polsku. Což je vyložená provokace, když povážíte, že opozice je proti minulému (přiznanému) kámošovi „slušného“ pana Fialy, Orbánovi v Maďarsku, a současným klero-šovinistickým kámošům v Poslku.
Tyto dvě nehoráznosti byly v první den doprovozeny odborářskou rozpravou o nové aktivitě a některých nečekaných úspěších. Přijeli také hosté z Francie, kteří hovořili o protestech proti pravicové třídní ofenzivě Macrona v hávu „středovosti“ (jak to mají rádi Piráti).
Vedle jednoho panelu v první den festivalu jsem potom dostavil až v neděli (takže jsem se minul s paní Michailidu), kde jsem poslouchal přednášku o stále častěji se objevujícím tématu a sloganu o „nerůstu“ - a jeho vztahu k antikapitalistickým proudům. Vypsal jsem si, že některé pojmy jako „biosféra“ a „antropogenní epocha“ vzešly již z rané sovětské biologie a že limity růstu se - v souladu s Marxem - zabýval například „pravicovější“ Bucharin (s nímž se „středový“ Stalin vypořádal stejně jako s Trockým).
Tématicky navazoval diskusní panel o klimatickém hnutí v Česku s Michaelou Rixovou a zástupcem organizace Limity jsme my, Vojtěchem Kudlou a Kryštofem Tymiánkem z Univerzit za klima, který onehdá tak nehezky zahanbil paní Drtinovou od pana oligarchy Bakaly.
Účastníci zde probírali různé minulé klimatické protesty v ČR, včetně klimatické okupace univerzit a hnutí Fridays for Future. Zmíněno bylo také „Antifosilní jaro“ a bluffující postoj současných „demokratů“ jako ministra Síkely, který předstíral vůli diskutovat se studenty, ale pochopitelně jde coby pravicový politik na ruku velkým vlastníkům - ať více či méně znečišťujícího byznysu. Byla představena platforma Re-set, která již v Praze spolupořádala protivládní demonstraci. V následné diskuzi jsme rozebírali vztah „nové a staré“ levice, rozdíly v přistupu marxističtějších a anarchističtějších směrů ke klimakrizi a klimatickému hnutí a také konflikty mezi „konzervativní“ a „progresivní levicí“. Zde nepanovala vždy shoda nad těmito mnohdy povrchně-žurnalistickými označeními, shoda odměněná potleskem ale panovala, když Michaela Pixová zmínila, že je jí líto, kam až to ve spojenectví s nahnědlými a pravicově-fašizujícími silami („hnědou ódéeskou“) dopracovala jinak levicově-kritická ekonomka Ilona Švihlíková.
Různé podoby národovectví jsou totiž už nyní ideologickým chvatem současné pravicové moci.
