Článek
Strana, jejímž je Ivan Bartoš předsedou, si do svého marketingu vetkla „slušnost“. Leckdo asi zaregistroval „kauzu“ z minulého víkendu, kdy pan Bartoš veřejně odsoudil účast členky Pirátů Janky Michailidu na marxistické akci s názvem Dny antikapitalismu.
Ještě o víkendu zprávu zveřejnilo Echo24 vybudované z peněz zbrojního oligarchy Ovčařího a nyní patřící oligarchovi Španělovi, rovněž Forum24 v kratší podobě a v nejrozsáhlejší podobě, s mnoha pikantními detaily, Parlamentní listy fašizujícího oligarchy Valenty. (Po víkendu dále vyšly články na Lidových novinách oligarchy Babiše, Novinkách oligarchy Lukačoviče a v Alarmu.)
Nešlo o nic jiného než o pasivní účast pirátky Michailidu na sobotní přednášce o avantgardním umění a debatě o fašizaci v Polsku a Maďarsku.
Slušnost
Pojďme se tedy na celou věc podívat nejprve z hlediska pirátského marketingového slogánku o „slušnosti“ a uvidíme, kam s ní dojdeme.
Předseda Pirátů Ivan Bartoš je výše v odkazech citován, kterak sám uvádí, že k odsouzení účasti J. Michailidu na Dnech antikapitalismu ho vyzval nějaký člen „mladé ODS“. Klíčový je samozřejmě obsah tohoto marxistického festivalu - a zde z důvodů místa zůstává na čtenářích, aby si sami udělali obrázek o tom, zda pořádající organizace Socialistická Solidarita a festival Dny antikapitalismu představuje nějaké podkopání demokracie, či naopak její skutečné uvedení do praxe a prohloubení. Její rozšíření například na pracoviště, které v našem režimu absentuje, její promítnutí do společenského rozdělení bohatství, které má u nás stále se prohlubující oligarchickou tendenci, jak se lze dočíst i z konzervativních zdrojů.
Dále mohou čtenáři porovnat postoj pana Bartoše, Pirátské strany, českého většinově oligarchického mediálního prostoru a jiných stran např. k účasti ODS v evropské frakci spolu s polskými klero-šovinisty z vládní PiS, španělskou fašizující stranou Vox - a italskou stranou Fratelli d'Italia, vedenou Giorgiou Meloni, současnou italskou premiérkou „přátelící“ se s Petrem Fialou. Fratelli d'Italia je strana, která používá symbol „trikolorního plamene“, který vůbec poprvé použila deklarovaně fašistická strana Movimento Sociale Italiano - MSI, založená krátce po 2. světové válce bývalými členy Mussoliniho vlády.
Hlasité vymezení pana Bartoše proti tomuto jste někdy slyšeli? Nebo třeba jeho výzvu vůči ODS, aby se distancovala od takových lidí, jako je Pavel Novotný? A co pózování pana Bartoše pro soukromou firmu oligarchy Zuckerberga? Co je podle vás horší a co méně „slušné“?
Moc a manipulace
Zde vidíte, že „slušnost“ si každý může vyložit, jak chce. Takže v politice - kterou můžeme racionálně posuzovat - jde možná o něco jiného než „slušnost“. Ano, je to moc. Moc jedněch nad druhými. Jedněch na úkor druhých. V podstatě jedinou „opozicí“ proti tomuto by byly skutečné radikálně demokratické socialistické proudy, které usilují moc mezi lidmi co nejvíce zestejnit. K tomu se myslím právě velmi blíží Socialistická Solidarita pořádající Dny antikapitalismu - a zde musím pro férovost říci, že jsem jejím bývalým členem.
Psal jsem již o několika kolezích pana Bartoše z pravicové neoliberální vlády. Psal jsem také o tom, jak Piráti v Praze bez mrknutí oka hodili přes palubu Prahu sobě, se kterou měli podepsanou „Alianci stability“. Lze také citovat například jednoho z členů Pirátů, vydělávajícího nyní na postu poslance, Jakuba Michálka, kterak se hlásí k demagogickému neoliberálnímu konceptu tzv. „Lafferovy křivky“. Lze vzpomenout, jak se Piráti již před volbami dušovali, že „nebudou zvedat daně bohatým“ (zde si vychutnejte souvislost, že je to pronášeno v regionu Ústí nad Labem, který potřebuje přerozdělování jako sůl).
Takže Piráti jsou jasně zařaditelní jako jedna ze sil jasně pravicové vlády - jakéžto vlády typicky vládnou ve prospěch zámožné menšiny obyvatelstva (z různých zpráv o výdělcích velkých vlastníků a naopak chudnutí i výše postavených částí „středních vrstev“ mohou čtenáři dedukovat, pro jak velkou část obyvatelstva současná pětikoalice vládne; můj odhad je 5 %).
No, a když vládnete pro tak malou část populace a dáváte dárky nejbohatším, musíte nějak oblafnout poddané obyvatelstvo, aby vás volilo a podporovalo. Donald Trump se za své vlády v USA tvářil jako přítel upadajících středních vrstev, ale skončil tak, že zavedl jedny z největších daňových úlev pro bohaté a Ameriku dál postrčil k sociální krizi. Již několikrát jsem rozebíral potřebu české vlastnické třídy, aby k centrální pravicové moci vždy existoval nějaký „havlovský“ a „slušný“ doplněk (v této funkci už se vystřídala řada stran: ODA, US-DEU, Čtyřkoalice, Bursíkovi Zelení, TOP 09, STAN - a nyní Piráti).
„Středový“ a fašistický policajt vlastnické třídy
A pak zde tedy máme co do činění s „bičem“ (v kontrastu s „cukrem“) hodícím se jednak pro získávání jiných segmentů populace a též pro sociálně zostřené a krizové fáze kapitalistické moci. Polští klerošovinisté nechávající jak zvěř umrznout syrské běžence ve svém Bělověžském pralese a Petr Fiala nabízející „pomoc“ - v podobě represivních složek. Petr Fiala hájící Orbánův protiuprchlický plot a navrhující další vojenskou intervenci USA na Blízkém východě (!). Petr Fiala, jenž dokáže leccos ocenit na Donaldu Trumpovi a spatřuje „neomarxismus“ i v politice Sobotkovy ČSSD za Babiše. A pak se podívejte na aktivity takového Alexandra Vondry, Jana Zahradila, ale i postoje různých Bělobrádků, Jurečků. Nebo na zasloužilého pana knížete, který de facto říká, že paní Meloniová je sice fašistka, ale je to naše fašistka - což potom kvitují Bakalovi podřízení v Respektu („levici“ udělený „despekt“ za kritiku Schwarzenberga v této souvislosti), jehož je pan aristokrat bývalým vlastníkem.
Máte zde s gustem reakční „seriózní“ deník Echo24, který připravuje půdu pro posun pravice dále doprava. Máte zde fašizujícího oligarchu Valentu, vlastníka Parlamentních listů, který je také velmi významným sponzorem STANu a ODS. Primitivnější konzervatismus a obhajobu potřeb např. fosilní oligarchie najdete v médiích oligarchy Křetínského, jako je Reflex či nejčtenější Blesk. Takový István Léko od oligarchy Babiše připravuje půdu nejen pro svého stávajícího pána, ale pro celou vlastnickou třídu pro případ, že ta se rozhodne použít demagogicky-reakční a fašizující metody k získávání podpory obyvatel.
Vidíte zřetelně ten charakter začarovaného kruhu, kdy se „liberálové“ a „konzervativci“ (a fašounci) velmi dobře doplňují, aby dohromady získali politickou podporu pro vládnutí právě v zájmu těch pár procent populace tvořících skutečně zámožnou a dominantně vlastnickou třídu?
Levicové mimikry
Tento pojem jsem již ve svých textech použil několikrát. Přeci to dobře známe. Například taková Danuše Nerudová (jež je v ČR skutečně držitelkou profesorského titulu) vytvářela zdání, jako by byla málem levicovou političkou (což jí částečně věřili i někteří nestoři anarchistického hnutí píšící do Alarmu; o prý levicovém Deníku Referendum ani nemluvě). Nebo si jistě pamatujete, jak ódéesák opatřený křížkem, ministr Jurečka, sliboval, že jeho strana bude „sociálním svědomím vlády“. V pravidelných přívalech kýčovité dojemnosti to také dělá Olga Richterová vydělávající na poslaneckém postu za Piráty.
Světe div se, podstatné části poddaného obyvatelstva, které chudnouce sledují další bohatnutí vlastnické třídy, mají alespoň některé levicové tendence. Když těmto poddaným potom chcete vnutit kandidáta, který má za lubem typickou pravicovou politiku ve prospěch bohatých, musíte ho obléct alespoň do růžových nebo naoranžovělých šatiček.
Ty vole, Honzo, ty budeš poslanec
No, a pak se můžete plně vylíhnout. Ale ještě výhodnější je, když na vás ulpí zbytky minulých vějiček, jak patrně naznačuje Bakalův ideolog v tomto po chvíli zpoplatněném článku.
Ale jak to vlastně začalo? Pirátská strana vznikla v roce 2009 jako součást evropské resp. světové sítě pirátských stran tematizujících internetovou svobodu, právo na sdílení a odpor či skepsi ke copyrightu. Z těchto stran semtam zaznívaly protioligarchické, anarchistické a někdy levicové tóny - vedle těch zcela pravicových, konzervativních a rozpoznatelně karieristicky-konformních. V raných fázích existence se například takový Mikuláš Ferjenčík v roce 2013 zúčastnil debaty pořádané Socialistickým kruhem, časopisem a kolektivem A2 (část dnešního Alarmu) a Nadací Rosy Luxemburgové - takže dílem stejná „firma“, jako pořádá Dny antikapitalismu. (Myslíte, že Ferjenčíkova blízkost k „nebezpečným komunistům“ je již promlčena?)
Z těchto raných fází je také úvodní fotografie, kdy Ivan Bartoš chodil na akce radikální levice (což lze doložit ještě z několika zdrojů). V roce 2017 potom Piráti zažili velmi výrazný volební úspěch. Žena Ivana Bartoše, Lydie Bartošová, v té době mluvila do médií a volební úspěch přisuzovala tomu, že Piráty lidé volili díky „neelitářské zásadové politice“. V onom čase se také objevily dílem útoky, dílem další faktické informace o Pirátech. Mluvilo se o jejich postoji k NATO (kolik z té sympatické kritičnosti zbylo „poslanci Honzovi“, dnes ochotnému vykonavateli ministru Lipavskému?). A pikantní je, že média oligarchy Babiše si dala záležet, aby Piráty co nejvíce přiblížila „nebezpečnému marxistovi“ Varufakisovi a jeho celoevropské straně Diem25. Ivan Bartoš se tehdy vyjádřil o „ubohosti pana premiéra“.
Dobře zaplacená ubohost
A hned doplňme, že to byl zatím premiér Babiš. Šermující pojmem „neomarxismus“. Zde již ten současný premiér, jehož moci pan Bartoš napomáhá, šermuje „Sobotkovským neomarxismem“. Dialektika ubohosti se tedy projevila takto. Ačkoli je pravda, že Bartoš se snad nikdy nevyjádřil přímo o marxismu (kam vlastně sahá jeho vzdělání?).
Později bylo potřeba zatočit s dalším členem zrádné trockisticko-titoistické bandy, kteroužto úlohu sehrál Tomáš Tožička. Ten - patrně pod návalem poměrně pochopitelných emocí - sdílel v roce 2011 při útocích izraelských okupantů vlajku s Davidovou hvězdou a hákovým křížem. Ani mně to nepřijde vkusné, ale uvědomme si prosím, že izraelský okupační režim při oné „speciální operaci“ nazvané „Lité olovo“ povraždil přes tisíc Palestinců včetně dětí (a dnes se ukazuje, že izraelskou moc tvoří lidé, které už nejde nazvat jinak než fašisty).
Zde se pan Bartoš ještě částečně zastává Tomáše Tožičky obviňovaného z hrůzného zločinu „ultralevičáctví“ - který byl vytažen ještě před izraelskou vlajkou s hákovým křížem. Pak už se na obranu Tožičky neozval. A vyčištěn byl rovněž nebezpečný levicový živel, mladý zakladatel pobočky Pirátů v Lounech, Radek Holodňák. V bulvárním tisku se strážcům „demokracie“ tentokrát podařilo přesvědčit pana Bartoše, že s „nadšenými marxisty“ si neradno zahrávat. (Doplňme, že to, čeho se oligarchičtí loutkovodiči i jejich „hlídací psi“ obávají nejvíce, jsou pravdivé a potvrzené analýzy Marxe i dalších levicových myslitelů.)
Nicméně zde už začíná (nelevicová!) hvězda pana Bartoše stoupat, ve volbách 2021 sice nedosáhne díky poctivosti bratrů ze STANu a oligarchických médií tak dobrého výsledku, jak si sliboval, ale Bakalův pan Honzejk ocení jeho „dospělost“. A Piráti vstoupí do pravicové neoliberální pětikoalice vládnoucí ve prospěch bohatých vlastníků spolu s dalšími „demokraty“ (u STANu se potom ukáže, jak hluboce „slušní“ a „demokratičtí“ to jsou, což Piráty opět posílí).
Vypadá to, že v Praze by na české směšně rigidní pravicové poměry mohli Piráti hrát alespoň malinko progresivní úlohu. Mají podepsanou „Alianci stability“, již potvrzuje i pan Bartoš. To máme začátek prosince 2022. A najednou, ani ne dva měsíce poté, abrakadabra: skončily Vánoce a nastala otočka doprovozená mlčením uprostřed prezidentské volby. (Zde připodotkněme, že nový stavební zákon, o němž Bartoš mluví v prvním citovaném odkazu odstavce byl nyní podepsán prezidentem oligarchického „řádu a klidu“ a občané a jejich iniciativy přišly zkrátka; jak je to ostatně konzistentní politikou „demokratů“.)
Co zbývá z iluzí
Celou českou mizérii prohlubující se nedemokratičnosti a oligarchizace společnosti - s drtivou mocí pravicového indoktrinačního aparátu - dosti trefně popisují slova Pavla Šplíchala z Alarmu: „Jak by řekl premiér Petr Fiala, v Česku nyní vládne rozum. A rozum velí veškeré hledání alternativ ke kapitalismu trpělivě přirovnávat ke komunistické minulosti a každého, kdo třeba jen poslouchá o tom, že jiný svět je možný, obvinit z gulagů. Tak jednoduché to je. Osekávat výdaje a zaštiťovat se antikomunismem.“
Na samotný konec odkažme bez dalšího komentáře na výkon Bakalova pana Fendrycha, jednoho z nejpublikovanějších žurnalistů v českých oligarchických médiích, v této krásné české „kauze“.
