Hlavní obsah

Podmíněná podpora zemědělským stávkám

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: generováno Midjourney

generováno AI

Rovnostáři a radikální demokraté těžko najdou „ideální protest“. Ale „traktory v Praze“ skýtají poučení při boji proti moci vlastnické třídy a jejích politických vykonavatelů.

Článek

„Dyť to jsou ňáký buráci, co lejou na pole chemky“. „Hele, ale tak ty chudý buráci jsou přece dobrý, ne?“. Takto se přeli punkově vypadající dvacátníci nedaleko mě v jednom pražském podniku.

Jak tomu u nás už tak bývá, proběhlo zde nakonec asi více veřejného, a svobodnějšího, myšlení nežli v „seriózních“ oligarchických i tzv. veřejnoprávních médiích. „Slušní a vzdělaní“ lidé u nás si totiž mají myslet, že za (nejen těmito) protesty stojí především „(pro)ruské síly“, „dezinformační scéna“ a vůbec cosi temného, o čem se nesluší přemýšlet.

Problém útoku na mix správné a protilidové politiky

„Slušní lidé“ vůbec mají držet ústa a krok s běžnou pravicovou nadvládou. Kdosi teď v ulicích protestuje - a správně vychovaný člověk samozřejmě musí být proti. Avšak je to trochu složitější.

Můžeme přeci velmi podrobně popsat, jak různé pseudolidové aktivistické spolky jako Milion chvilek pro demokracii nakonec jednoduše posloužily k upevnění moci jedné části pravicových politických sil a jejich oligarchických zadavatelů. Kdežto na „druhé straně“ máte zbývající části oligarchické moci a její politické vykonavatele. Zájem určujícího vlastníka Babiše je velmi podobný zájmům oligarchů financujících a mediálně podporujících „demokraty“. A sociální a ekonomická politika je v určujících obrysech stejná u „zlé“ SPD a „hodného“ STANu (u přídomků záleží na vaší perspektivě).

Je zde tedy „astroturfing“ - a staré známé politické zmatení a manipulace, které mohou vyústit příklonem poddaného obyvatelstva k různých stupňům a druhům fašismu. Vezměte si protesty „Tea Party“ v USA, kam skutečně chodila řada obyčejných Američanů, které byly však zaplaceny oligarchy a vyšší střední třídou, kteréžto spojenectví potom vykonává politiku proti podřízenému obyvatelstvu (nakolik je vlastně odlišná Tea Party od takového Milionu chvilek?). Ano, ještě dále jsou dovedeny fantasmagorické protesty jako útok na Kapitol vesměs podporovateli Trumpa - kde se již hojně vyskytovali otevření neofašisté.

Ale předtím zde bylo hnutí Occupy Wall Street (z kterého měli jak „slušní liberální“, tak „konzervativní“ a trumpovsky ladění pravičáci, respektive jejich oligarchičtí nadřízení, strach). Jak by tehdy bývalo báječné, kdyby se k Occupy připojilo ještě mnohem více lidí - a provedli rozsáhlé stávkové a blokační akce, třeba i za použití traktorů!

Při Occupy se velmi významně účastnily i ekologické skupiny. Takové, které už desítky let tlačí na to, aby se ustupovalo od tzv. fosilních paliv, protože byla dostatečně doložena souvislost mezi jejich masových používáním a nebezpečnými změnami klimatu. Levicovému hnutí Occupy ležela na srdci sociální spravedlnost nejen uvnitř USA (či „Západu“), ale i ve vztahu širších imperiálních center k ostatním zemím včetně těch nejchudších. Tam již mají změny klimatu drastické přímé i nepřímé dopady - jako válečné konflikty o zdroje. (Obrovská rozloha kvalitní zemědělské půdy v dosavadním mírném pásu je také faktorem při brutálním válečném soutěžení o kontrolu Ukrajiny.)

Co je to ten Green Deal?

Na předních maskách traktorů se opakuje heslo požadující ukončení „Green Dealu“, ač to není heslo jediné (jak je možné se přesvědčit z řady fotografií P. Vrabce). A demagogicky nevyjasněné útoky vůči Green Dealu zaznívají od zemědělských velkovlastníků a zástupců části pravicových stran.

Protesty „žlutých vest“ ale už v minulosti ve Francii naznačily řešení některých „zapletených“ či „paradoxních“ problémů (napůl) správné ekologické politiky vedoucí ke snižování emisí. Pakliže - na základě širokého konsenzu renomovaných vědců a značného množství dat - uznáme klimatické změny v důsledku lidské činnosti za vážný problém, musíme z toho vyvodit i nutnost snižovat používání fosilních látek, jejichž spalování uvolňuje do atmosféry nadměrný oxid uhličitý. Jenže na používání benzínových aut závisí obživa značného množství lidí. A politika pravicových stran (i v podobě „středových“, jako je Macron či u nás Piráti) vždy bude mít tendenci neadekvátně danit a nepřerozdělovat směrem od vlastnické třídy dolů. Namísto toho nechá za zelené reformy bez větších kompenzací platit běžné podřízené obyvatelstvo a z pokynů vlastnické třídy nevytvoří dostatečně silný státní sektor, jenž by vyplácel důstojné platy na nových ekologicky šetrných pracovních pozicích.

Je směšně hloupé, pokud se například „správně vychovaní“ (čti: pravicově indoktrinovaní a konformní) mladí lidé z větších měst učí uctívat Evropskou unii jako něco automaticky - nebo většinou - dobrého. Zároveň je ale iracionální, pokud obyčejní lidé nenávidí na EU takřka všechno - ačkoli se dá dokázat, že má pořád jedny z nejvyšších standardů ochrany zaměstnanců i ochrany životního prostředí (včetně regulací kvality potravin a léků) na světě. Zdaleka ne dostatečné! Ale pište si, že velcí vlastníci od Jandejska přes Babiše až po ty „slušné“, kteří platí současné „demokraty“ a drtivou většinu médií, budou vždy tlačit na snazší vyhazování zaměstnanců, nižší standardy bezpečnosti, jistoty atd. Z Evropy ještě zcela nevymizela levicová politika, ale vlastnická třída a její zájmy mají v Evropské unii navrch. (Zde mohou čtenáři srovnat další „zapletení“, když se hádají dva pravicoví kariéristé z vládních stran.) Jde o politický boj o moc a zde je nutné být chytrý - a organizovaný.

Např. zástupci Strany Zelených kandidující do Evropského parlamentu nejsou schopni v patřičné komplexnosti i srozumitelnosti vysvětlit (srov. na oficiálním webu), jak by mohlo poddané obyvatelstvo přistoupit k opatřením typu Green Dealu. (Dle nejednoho počinu i náznaku se zdá, že jim jde spíše o povrchní reklamu, lukrativní politickou kariéru a že jsou zde pro „lepší lidi“.) Pořád je ale jejich pozice -snad, přes její mlhavost a sloganovitost! - o něco lepší než u (zbývajících) pravicových stran v ČR. Mimo naše pravicově konformní poměry lze však najít více politického přemýšlení a sociálně spravedlivější politiku. O „Green New Dealu“ mluví rovněž evropské protioligarchické hnutí Diem25, které má drobnou pobočku i v ČR.

Levicová strana jako racionální a spravedlivé zprostředkování mezi podřízeným obyvatelstvem - a jako zrušení podřízenosti

Pak je tu ještě sociální demokracie a KSČM. Zástupci druhé jmenované ale zvolili nejprimitivnější nerozlišená a nevysvětlovaná hesla proti Green Dealu, resp. nejpovšechněji mluví o „revizi Green Dealu“ ve smyslu jeho dalšího rozmělnění (viz oficiální web).

Podobná prohlášení udělal i lídr kandidátky SOCDEM, Zaorálek. Jinde ale jako alespoň trochu skutečný sociální demokrat mluví o české i celoevropské nadvládě oligarchie a bank. Ještě mu něco chybí do solidně levicové a proletářské politiky takového Jean-Luca Mélenchona ve Francii, který byl pro francouzské sněmovní volby 2022 podpořen i ekologickými, zelenými uskupeními. (Pro srovnání naleznou čtenáři u českých Zelených v jejich relativně dlouhém programu z roku 2017 pomálu nejobecnějších zmínek o družstevnictví a jeho podpoře. Odborům je věnován kratičký odstaveček. Progresivní zdanění je zmíněno jednou v maximální obecnosti. Běžné lokajství vůči NATO atd.)

Samozřejmě probíhá třídní boj uvnitř skupiny zemědělců. Nebo jak to chcete nazvat? "Odlišné životní styly"? Jedná se o mocenské napětí mezi takovými Jandejsky a ještě většími agrooligarchy a drobnými zemědělci. Jedná se o nereprezentování zájmů drobných zemědělců ze strany nepoctivých politických karieristů, jako je Paroubek (který svého času vykonával alespoň slabě levicovou politiku) či jednoznační demagogové a nakonec poskoci vlastnické třídy, jako je Rajchl nebo Okamura. Jejich politika není vůbec podstatně odlišná od různých Výborných, Jurečků, Síkelů, Stanjurů atd. Jsou to jednoduše pravicoví vykonavatelé zájmu určujících vlastníků. I když jsou mezi nimi někdy drobné rozdíly (některé spory mohou poddaní využít) a i když se tváří jako velcí přátelé obyčejných lidí (srov. mé líčení, jak se současní „demokraté“ a pravicové pseudoozice navzájem potřebují a doplňují).

Podřízení a níže postavení zemědělci by měli chápat, jak moc jsou jejich zájmy a mocenská pozice odlišné od agrooligarchů a velkých vlastníků. Jako rozumní a společensky ohleduplní lidé by ale také měli chápat, jaké dopady může mít jejich pracovní činnost, pokud je doprovázená používáním škodlivých chemikálií, znečišťuje životní prostředí nebo přispívá ke změnám klimatu. Mají také chápat, kde ne ně čekají pravicoví poskoci a demagogové - kteří jsou vždy „záhačkováni zeshora“ - a jak se je případně snaží poštvat proti jiným alespoň slabě rovnostářským silám jako jsou (někteří) odboráři, zbytky levicových stran, levicoví aktivisté.

Zde je právě místo pro (znovu)vytvoření skutečné levicové strany, která propojováním různých bojů poddaného obyvatelstva proti nadvládě vlastnické třídy a jejích poskoků (ať jde o drtivou většinu politiků či zkorumpované bruselské potentáty) vytvoří dostatečnou společneskou sílu a moc, která bude s to se postavit stále extrémněji na úkor ostatních bohatnoucí a svévolně jednající vlastnické třídě. Zmíněný Diem25 pořádá v angličtině (ale alespoň s možností automatického překladu a s pár materiály v češtině) pravidelné veřejné rozpravy členů a podporovatelů, které skutečně slouží jako politické vzdělávání o povaze nadvlády v našich stále méně demokratických společnostech a jako inspirace pro politické organizování za demokratické rovnostářství a sociální spravedlnost.

Moc ustupuje dostatečnému počtu organizovaných lidí, nikoli „slušných“

Jak je líčeno výše, lidé jako pseudoodborář Dufek dělají protestům medvědí službu. Podobně jako třeba při loňské protivládní demonstraci zástupci odborů KOVO, kteří si na pódium pozvali oligarchu Babiše a „hnědé ódéesáky“ z SPD.

Ale to neznamená, že se člověk má zachovat jako někteří „lepší lidé“ z Prahy - i když prý někteří z nich patří k levici - a do této zprvu nepřehledné a zamotané arény nevstupovat! Pokud je dobrá naděje, že levicoví rovnostáři udrží různé Dufky alespoň částečně v šachu, tak rozhodně není důvod netolerovat na protestech lidi, kteří někdy chodí na akce různých Rajchlů, Dufků, ba Okamurů atd. Svatouškovské pohádky je možno přenechat „krásným lidem“ ze „střední třídy“ - kteří zpravidla poslouží jako užiteční vykonavatelé zájmu pravicové moci.

Pokud ministr za KDU-ČSL Výborný říká například, že myslí na zrovna neprotestující lidi, „kteří chodí každý den do chléva, každý den jsou na poli. A o těch problémech, které jsem nikdy nepopíral, se s nimi bavím“, tak to není třeba brát příliš vážně. A jen opravdu hloupí - či dostatečně zajištění lidé - se připojí k „influencerce“ Daně Drábové, když píše na Facebooku: „Jsem z rodu kovozemědělců, těžké práce sedláků si vážím. Nevážím si však těch, kteří „protestují“ jejich jménem. Vlastně jim protest zkoušejí ukrást. Děda by na ně vzal vidle.“

Protesty se kradly od nepaměti. Jde ale o to, aby v nich převážili ti správní. Což jsou rovnostářské síly. A ty musejí podnikat poctivou veřejnou analýzu. Organizovat se. A dočasně se spojovat s leckým.

Vidíte totiž, že potentáti částečně - alespoň slovně - ustoupili. Je ale potřeba být pro správnou věc a myslet více kroků dopředu nežli nepřátelé a obyčejní kariéristé.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz