Článek
Jako je lhostejné, zda určující vlastníci a jejich podržtaškové šňupou kokain, či pijí kakao, nehraje až tak podstatnou úlohu, zda vykonavatelé nadvlády vlastnické třídy pronášejí moralistní fráze, podporují „rovnost“ v dílčí sféře LGBT+ práv nebo třeba demagogicky straší před uprchlíky - ačkoli vedlejší dopady těchto řečí mohou být různé.
Tento víkend skončil festival Prague Pride oficiálně požadující zrovnoprávnění jiných než heterosexuálních forem soužití a života, ve skutečnosti také jsoucí marketingově-propagandistickou akcí korporací a politických vykonavatelů zájmu vlastnické třídy. Ministři Lipavský (Piráti), Rakušan (STAN) či Bartoš (Piráti) se zúčastnili v tak dobré společnosti jako jsou firmy Coca-Cola, Vodafone, Amazon, Adidas či Wolt.
Na úvodní fotce je sdílen příspěvek pana Bartoše o tom, že „podporuje rovnost“. Nad rámec verbální podpory zrovnoprávnění LGBT+ osob to však není pravda. Pan Bartoš je členem pětikoaliční vlády jednající ve prospěch pár nejbohatších procent obyvatelstva a na úkor ostatních, vlády, která uspěšuje nedemokratický a oligarchizační trend české společnosti. Vedle svého lehce doložitelného pokrytectví v celé řadě otázek je pan Bartoš též velmi neškodný ohledně homofobních, mužsky šovinistických či rasistických projevů svých kolegů „demokratů“ (jejichž hlasy jsou vždy získávány „panašováním“, kombinovanou metodou). Ministr Lipavský potom „rovnost“ prosazuje patrně svou marionetní úlohou v zahraniční politice, kdy je svolný k jakékoli podpoře amerických eskalačních zájmů a výdělků amerických i evropských zbrojařů. O provlastnické roli ministra Rakušana a jeho strany je snad škoda se rozepisovat (přesto jsem to učinil v minulosti zde).
Banálně-průhledná reklama
Bylo by smutné, kdyby tolik lidí bylo hloupých a neprohlédlo zcela jednoduchoučkou taktiku získávání podpory: ministři Pirátů a STANu (a v jiných otázkách jiných stran) se zde snaží získat podporu povrchními frázemi na téma, které je přeci jen podřazené například obecným ekonomickým a sociálním otázkám. Respektive „rovnost“, jíž je operováno pouze v případě LGBT+ práv, nestojí za moc.
Ano, i zcela pokrytecké přihlášení k dílčí rovnosti má patrně snesitelnější dopady nežli třeba otevřené rasistické hecování od jiných „demokratů“ i od „opozice“, ale falešné sliby také nejsou zcela neškodné. Na obecné dominanci vlastnické třídy se skrze různé „prajdy“ ani zrovnoprávnění homosexuálních svazků vůbec nic nezmění (podívejte se do Nizozemska), jakkoli se v jednom aspektu vylepší život členů této skupiny, kteří jsou diskriminováni.
Jsem však přesvědčen, že pokud chce být člověk konsekventní a analyticky poctivý, musí chápat a popsat, jak jsou v našem systému vždy a znovu nacházeny způsoby, jak degradovat tu či onu skupinu. Buď tuto degradaci iniciovat, nebo jí napomáhat a využívat. Ženy placené méně za stejnou práci jsou ušetřením nákladů vlastníků. Neintegrovaným a šikanovaným cizincům či menšinám se nemusejí platit stejně vysoké mzdy jako „domácím“. Na potřeby nějakých chudých „dezolátů“ se nebere společenský ohled a nenávist proti nim slouží jako ventil latentního hněvu těch trochu lépe situovaných. Myslíte, že třeba pan Bartoš je dostatečně inteligentní, aby toto pochopil? Nebo zde hraje roli něco jiného?
