Článek
Opakovaně jsem psal o tom, že je dobré snažit se myšlenkově uchopit (zdejší) fungování moci, naučit se rozumět jejím „zákonitostem“, tendencím a pravidelnostem. Pak si na nás tolik nepřijdou a my je nenecháme pouštět nám žilou vždy nový kousek „naděje“, protože budeme znát, jak jejich nadvláda funguje.
O prezidentské volbě jsem napsal v její době několik článků (či zde). Pokud se ve svých závěrech nemýlím: byla konsolidována oligarchická a kapitalistická moc v naší společnosti. Vykořisťování většiny společnosti majetnou a řídící menšinou dostalo novou infuzi „hodnot“, „morálky“ a emocionálního vzrušení. Řada lidí nebude vědět, kdy doznat svou naivitu.
Z komplexního vývoje jsem se pokusil vyjmout podstatné jádro a uchovat ho jako poučení pro budoucnost. Následující text je rozdělen do pěti oddílů.
1. Kdo vlastně vyhrál?
Politika je boj o moc. V naší kapitalistické a oligarchizující se společnosti s demokratickou fasádou jde vždy a nutně o moc jedněch nad druhými. (Hádejte, koho je více!)
Tvrdím - a nyní už je možné to dokládat konkrétními kroky -, že s volbou Petra Pavla byla konsolidována česká oligarchická moc vlastnické třídy. Relativně vychytralým způsobem, protože například mezi oficiálně uváděnými sponzory kampaně se objevují trochu méně známé, mladší a „neokoukané“ oligarchické tváře. Kdo za Petrem Pavlem stojí, dopodrobna popisuji v tomto starším článku.
Funkcí Pavla je tedy usnadňovat nadvládu ostatním vykonavatelům zájmů vlastnické třídy, zejména pětikoaliční vládě bohatých, českým oligarchizovaným médiím a obecně pravicovému indoktrinačnímu a mocenskému aparátu. Zde vůbec není problémem, aby se střídavě přikláněl i ke (zdánlivě) protichůdným stranám, respektive odstínům moci (jako zde při podpoře Konzervativních novin a poté při podpoře Istanbulské úmluvy). Všimnuli jste si dalekosáhlého přitakání Pavla jak minulým provlastnickým opatřením vlády (záměrně opožděné zastropování cen i zdanění „výjímečných zisků“), tak např. nedávnému balíčku „Česko ve formě“? Jeho hlavní úlohou nyní bude podobně přitakat privatizaci části důchodového systému, která je cíleně připravena podvyživením toho současného státního. To je zároveň funkce Danuše Nerudové (vlastně je to profesorka!), která měla s Pavlem dílem stejné sponzory a podporu v oligarchických médiích.
Další zisk vlastníků, kterému má Pavel propůjčit svou reklamní tvář (či mlčení), představuje plíživá privatizace zdravotnictví. A pak jsou zde samozřejmě také zájmy zbrojního průmyslu provázaného s americkým imperialismem - o tom píši ve výše odkazovaném starším článku. Čtenáře si dovolím upozornit na dvě jména „poradců“ či „expertů“ kolem oligarchického prezidenta Pavla: Zdeněk Tůma a Pavel Bezděk.
2. Memento Středula
Až příliš vzletný nádech jsem dal tomuto článku o odborech a Středulovi (za tou obecnou částí si stojím). Bylo na něm v minulosti sympatické, že se například jednoznačně vymezil proti rasismu a xenofobii (které jsou vždy nakonec nástrojem v zájmu vlastnické třídy) rozdělujícímu podřízené a pracující. Jím předsedanou kampaň „Konec levné práce“ v Česku, jež v rámci evropské a „západní“ části globálního kapitalismu plní funkci zásobárny snadno vykořisťovatelné a laciné práce, je mu také třeba částečně přičíst k dobru.
Odbory ale zdaleka nejsou jen Středula - a na tomto trvejme! Stále považuji jeho postup při prezidentské volbě za svého druhu zradu, minimálně za zcela nezodpovědný krok, jejž nevysvětlil a pošlapal tím demokratické nároky členů odborů. Do kampaně dal příliš málo energie, alespoň za účelem propagace odborů, a jeho doporučení pravicové Danuše Nerudové při náhlém odstoupení je rovněž škodou na přirozeně levicových odborech, jejichž jsou různé figurky typu Nerudové dobře placenými nepřáteli.
Jistě, i jiné vedoucí osoby v odborech napáchaly značné politické škody na svých členech: šéf odborů KOVO svolal protivládní demonstraci konanou uprostřed dne a týdne - a pozval na ni (ultra)pravicové politické podnikatele Babiše a Okamurova R. Fialu. Zároveň se ale podařilo uspořádat stávky pracovníků Woltu, vynutit si změnu přístupu vedení ve fabrice Nexen, zástupci jiných odborů se účastnili dalších protivládních demonstrací. Posilování odborů a jejich spolupráce na třídním boji za zájmy neprivilegovaných je jednou z nejdůležitějších nutností dneška. Na jedné straně musejí vznikat další a nové odbory klidně nepodléhající centrále ČMKOS, na straně druhé zde musí být smysl pro určitý kompromis i s mnohdy byrokraticky-těžkopádnými tradičními odborovými centrálami, bez nichž by nyní např. nešlo realisticky uvažovat o nástroji generální stávky proti vládě bohatých. Zde je věc opět ohrožena bojácností, karierismem a případně korupcí některých odborových předsedů. Inspiraci pro všemožnou spolupráci napříč protestním hnutím poskytuje Francie - jež je trnem v oku evropské vlastnické třídy (a domácí vlády) pro svou bojovnost odborů.
3. Zničme „marketing“! Pomažme „markeťáky“ a „markeťačky“ dehtem a vyválejme je v peří!
Vítězové volby se sami nějaký čas plácali dokonce i veřejně v médiích po zádech. Paní Nýdrle (detailem je, že její muž je miliardářský oligarcha sponzorující Pavla, jak jsem popisoval v citovaných starších textech) dokonce byla pozvána k poděkování na pódium. Došlo k symbolickému „vyčištění“ této branže „marketingu“, čili propagandy ve prospěch bohatých vlastníků. Čeho se dotkne „čistý“ prezident, je přeci čisté, ne?
Pamatujete si ještě jméno Marek Prchal? Taky byl svého času pozván oligarchou Babišem po volebním vítězství na pódium coby „génius“. A nyní byl také „očištěn“. Odjel totiž na Slovensko, respektive se tam nechal zaměstnat coby „markeťák“ strany SaS, což znamená „Sloboda a solidarita“, ale ve skutečnosti je to další pravicová strana vlastnické třídy. Ale té „hodné“ části, jako u nás. Myslím, že namístě je srovnání např. s českým STANem - kde jsou také samí „hodní“ lidé. A vystupňováním pikantnosti je, že Babišův Prchal nyní dělá kampaň ve jménu „slušnosti“ proti Ficovi, jenž je oproti pravicovým neoliberálním stranám zarámován jako „zloduch“, tedy podobně jako Babiš.
Otevřeně slizká a pokrytecká sféra propagandy ale pozvolna přechází i do té „noblesní“ a „seriózní“. Jedna z nejvýznamnějších figur českého pravicového indoktrinační aparátu, David Klimeš, zde na Aktuálně.cz oligarchy Bakaly naznačuje, že dobro zvítězilo a „vyhráli všichni“. Bakalův Klimeš byl v té době současně také na výplatní pásce České spořitelny, když té pomáhal zlepšit reputaci - a zisky - jakožto „sociálně odpovědným“ kapitalistickým vlastníkům. Nyní působí pan Klimeš coby jeden z hlavních komentátorů/indoktrinátorů ve veřejnoprávních médiích. Takže je vše v pořádku podobně jako u pana Prchala.
4. Jak odmanipulovat české střední vrstvy?
„Střední třída je páteří demokracie!“ Jistě jste již někdy slyšeli tato smělá slova. Jenom proto, že jsem ve „střední třídě“, jsem vlastně už dostatečný demokrat! A pode mnou je nějaký nedemokratický plebs - a nade mnou? Co mi je do toho.
Vezměte si, že současná pravicová pětikoalice, která prokazatelně vládne ve prospěch pár procent bohatých a na úkor drtivé většiny obyvatelstva, je stále propagandisty v českých většinově oligarchizovaných médiích (s různými vyměněnými a hostujícími Klimeši) nazývaná jako vláda „demokratů“, která nás zachránila před Babišem, který měl údajně být méně demokratický. A pak je zde další problém, že 1. je historicky doloženo, že právě upadající střední vrstvy tvořily páteř podpory fašistických režimů včetně německého nacismu a 2. že demokracie hodná toho slova je vždy doprovozena tendencí k sociální rovnosti, kdežto za nynější vlády a jejích spojenců i loutkovodičů dochází k prohloubení oligarchických tendencí české pseudodemokracie.
A potom zde máte definici „střední třídy“, kterýžto pojem je tak často demagogicky zneužíván (např. v USA narazíte na tak hluboké vymytí mozků, že člověk čistící WC bude tvrdit, že je přece „střední třída“). U nás podobné indoktrinaci významně napomohl sociolog Daniel Prokop a kol., který se tváří jako div ne levicový, ale je autorem hluboce manipulativního pseudovýzkumu „Rozděleni svobodou“ (jehož kritikou je můj starší článek odkazovaný v této podkapitolce). Česká údajná „střední třída“ brzo tvrdě sociálně narazí. Bude historickým výkonem získat alespoň část z těchto lidí pro levicovou politiku rovnosti - a ne pro začarovaný kruh neoliberální pravicové politiky a fašizace. Spousta ctihodných obratlových kůstek „demokracie“ bude muset najít cestu k těm nepěkným „dezolátům“.
5. Imperativ: nevyslovíš už nikdy v množném čísle slovo „hodnoty“, nejsi-li skutečně zámožný!
Známý při běhání, který se soustředí na vydělávání peněz - ale navenek předstírá, že mu jde vlastně o ekologii a blaho ostatních, anebo že je obé ve velké harmonii - mi v době covidu, když jsme reflektovali společenský otřes, sdělil, že teď půjde o ty „hodnoty“.
Volil potom jednu z neoliberálně pravicových koalic současné vlády bohatých - myslím, že tu „hodnější“. Musím se ho zeptat, co na ty „hodnoty“ říká teď. Ale nevím, zda to zvládnu s neutrální tváří. Přece je to taková kýčovitá pitomina! Jaké „hodnoty“?! V naší společenosti jde na prvním, druhém i třetím místě o vydělávání peněz a o majetek, zvyšuje se sociální nerovnost, tzv. „demokracie“ je pouhou fasádou pro další obohacování oligarchie. Čím níže se dostáváte na sociálním a zaměstnaneckém žebříčku, tím větším jste otrokem, bez úspor je polovina populace. Přitom jsme dohromady velice bohatá společnost.
„Hodnotami“ se přeci oháněl a občas dokonce ještě ohání takový Milion chvilek pro demokracii - který je myslím již zcela diskreditován svým roztleskáváním a mlčením k jedné z nejostřeji provlastnických pravicových vlád. O „hodnotách“ v plurálu dokáže mluvit opravdu každičký blbec či lump - i „seriózního“ původu. Zdá se to jako příliš chladné a cynické: v politice nejde o nějaké „hodnoty“, nýbrž o moc. Zde je především dobré si připomenout, jaká kvanta cynismu jsou na straně těch, kteří tak rádi oněmi „hodnotami“ šermují. Nemůžeme ovšem být pro nihilismus a explicitní etiku nadvlády silnějších (což je stejně latentně přítomno) a tedy navrhuji např. zde, jak věc uchopit namísto kýčovitého marketingu „hodnot“.
Nyní bude stále více přicházet situace, kdy se pohodlně nemyslícím českým poddaným stále více bude točit hlava z naší „demokracie“ i z role, jakou v ní sehraje oligarchický a militaristický prezident Pavel. Naší povinností je zabránit nástupu nihilismu a fašismu, naší šancí je posunout společenský vývoj doleva směrem k rovnosti a využití obrovského bohatství a technologických možností k dobru všech.
