Článek
Před dívkou přistane další nádoba plná mléka. Přestože už nemůže, musí pokračovat. Plný žaludek, bolest ani zvracení nejsou důvodem skončit. Rodina věří, že čím rychleji přibere, tím lepšího ženicha získá.
V Mauritánii se tomuto nucenému vykrmování říká leblouh nebo francouzsky gavage. Stejné slovo se používá pro krmení hus určených k výrobě foie gras. V případě dívek však není cílem tučné maso, ale tělo odpovídající tradiční představě ideální manželky.
Velké tělo dokazovalo rodinné bohatství
V zemi poznamenané suchem a nedostatkem potravy bývala silná žena symbolem hojnosti. Její postava měla dokazovat, že manžel nebo rodina vlastní dostatek jídla a žena nemusí těžce pracovat.
Štíhlá dívka naopak mohla působit chudě, nemocně nebo zanedbaně. Její vzhled nesnižoval pouze její šance na sňatek. Za ostudu mohl být považován pro celou rodinu, která ji údajně nedokázala řádně živit.
Tato představa nebyla vlastní všem obyvatelům Mauritánie. Leblouh se tradičně týkal především arabské, maurské části společnosti a častěji se udržoval ve venkovských oblastech.
Od rána do noci musely pouze jíst
S vykrmováním se někdy začínalo už kolem pěti let. Dívky dostávaly velké množství velbloudího nebo kravského mléka, tučných kaší, kuskusu, datlí, másla a oleje. Jejich jediným úkolem bylo jíst a co nejméně se pohybovat.
Na celý proces dohlížely matky, babičky nebo ženy, které se vykrmováním dívek zabývaly profesionálně. Pokud dítě odmítlo další sousto, následovaly výhrůžky a fyzické tresty. Zvracení často znamenalo pouze to, že muselo pozřít další porci.
Starší celostátní průzkum ukázal, že nucené krmení v dětství zažilo 23 procent dotázaných žen. Více než 61 procent z nich uvedlo, že při něm byly bity, a téměř třetina vypověděla, že jim kvůli odporu poranili či zlomili prsty.
Větší tělo mělo z dítěte udělat ženu
Rychlé přibírání nesloužilo pouze dobovému ideálu krásy. Mohlo zakrýt skutečný věk dívky a vyvolat dojem, že je fyzicky vyspělejší a připravené na manželství.
UNICEF ještě ve zprávě z roku 2025 uvádí leblouh mezi škodlivými praktikami, které mají urychlit dospívání a zvýšit šance na sňatek dokonce u dětí kolem pěti let. Ve stejné zprávě stojí, že 37 procent Mauritánek ve věku 20 až 24 let bylo provdáno před osmnáctými narozeninami.
Rodiny přitom nemusely mít pocit, že dívce ubližují. V prostředí, kde její budoucnost závisela především na výhodném manželství, mohly násilné vykrmování považovat za investici do jejího zabezpečení.
Následky si nesou celý život
Prudké přibírání v dětství výrazně zatěžuje srdce, klouby i celý metabolismus. Ženám hrozí cukrovka druhého typu, vysoký krevní tlak, srdeční onemocnění a omezená pohyblivost.
Vedle tradičního krmení se navíc objevila takzvaná chemická gavage. Dívky a ženy užívají kortikoidy, hormonální přípravky nebo léky určené hospodářským zvířatům, aby nabraly váhu rychleji. Ty mohou způsobit selhání srdce či ledvin a další vážné komplikace.
Tradice slábne, ale nezmizela
Ve městech se pohled na ženské tělo mění. Vzdělanější a pracující ženy potřebují být pohyblivé, mají vlastní příjem a snáze se dokážou tlaku rodiny postavit. Proti leblouh vystupují také místní aktivistky a zdravotníci.
Přesto nelze tuto praktiku považovat pouze za dávnou minulost. Zejména v odlehlejších oblastech přežívá představa, že hodnota dívky závisí na tom, zda se bude líbit budoucímu manželovi.
Jinde jsou ženy nuceny hladovět, aby byly považovány za krásné. Mauritánské dívky jsou naopak nuceny přibírat. V obou případech však o jejich těle rozhoduje někdo jiný. U leblouh navíc začíná tento boj ve věku, kdy by dítě ještě vůbec nemělo přemýšlet o svatbě.
