Generace Z převrací pracovní trh vzhůru nohama. Nechtějí práci nic obětovat a očekávají ústupky.

Generace Z, tedy mladí lidé narození po roce 1995, se často prezentuje jako progresivní, cílevědomá a orientovaná na smysluplnou práci. Zkušenosti zaměstnavatelů a personalistů ale hovoří jinak, poukazují na generaci, která se snadno nechá vyvést z rovnováhy, a před každou překážkou spíše ustoupí, než aby se zapřela a hledala řešení.

Generace Z je často označována za psychicky křehkou a emocionálně labilní. Mnoho mladých lidí samo přiznává, že je stresující prostředí rychle paralyzuje. Namísto, aby se snažili přizpůsobit se nebo hledat řešení často volí únik – ať už v podobě změny zaměstnání, ukončení studia nebo prostého „odpojení“ od problémů. Tato tendence může být zčásti ovlivněna výchovou, která byla zaměřená na jejich ochranu a vyhýbání se konfliktům. To jim totiž neumožnilo naučit se odolnosti a teď bojují s dospělým životem a cítí se psychicky vyčerpaní.

Příslušníci generace Z vnímají práci jako stresovou záležitost, nikoliv jako příležitost k růstu. Ruku na srdce, tak to má sice většina lidí. Jenže ti se na rozdíl od lidí z generace Z „kousnou“ a do práce normálně docházejí, abych si vydělali peníze a mohli normálně fungovat v civilizované lidské společnosti. V okamžiku, kdy mladí lidé narazí na požadavky, které přesahují jejich očekávání, mají tendenci obviňovat systém, místo aby hledali způsoby, jak se s výzvami vyrovnat. Takový postoj nejenže podkopává jejich schopnost kariérního růstu, ale zároveň zvyšuje tlak na zaměstnavatele, kteří se musí přizpůsobovat jejich požadavkům nebo hledat nové zaměstnance.

Generace Z očekává práci, která bude nejen dobře placená, ale také smysluplná, flexibilní a respektující jejich potřebu volného času. Tyto požadavky však naprosto ignorují realitu pracovního trhu. V praxi to funguje tak, že větší odpovědnost většinou znamená i větší nároky na čas a nasazení. Odmítání přesčasů a neochota přizpůsobit se přispívají k dojmu, že mladí lidé zůstávají často na nejnižších příčkách kariérního žebříčku.

Dalším výrazným rysem generace Z je neochota dlouhodobě se vázat. Odmítají závazky, které by je mohly omezovat, ať už jde o stipendia s podmínkou nástupu do práce, nebo o hypotéky. Tento přístup, může vypadat na první pohled prakticky, budou volní, nesvázaní závazky, ale na druhou stranu to povede tak akorát k tomu, že si nedokážou vybudovat stabilní život a položit pevné základy pro budoucnost.

Generace Z by si měla uvědomit, že žádná skutečná změna ani úspěch nepřichází bez úsilí a překonávání překážek. Přístup, kdy se při prvním náznaku překážek psychicky hroutí, je nikam nedovede a postupem času to bude stále jen horší a horší. Měli by si uvědomit, že kompromisy jsou nutná součást života a že teď se jim možná zdá alternativní bydlení třeba v obytných dodávkách lákavější než placení hypotéky, ale ceny nemovitostí rostou a většina lidí bude chtít jednou založit rodinu a budou potřebovat stabilní bydlení. Takže nakonec jim nezbyde nic jiného než hypotéku nebo nájem stejně platit. Tuhle překážku už jim rodiče překonat nepomohou a jako předchozí generace se o sebe budou muset konečně postarat sami.