Článek
Česko obletěla reportáž z farmy, kde jsou chovaná kuřata pro české supermarkety. Všichni jsou zděšení, ale není to žádná novinka, podobné reportáže se čas od času objeví, ale všichni se vždycky tváří, jako by je viděli poprvé a po čase zase nakupují v supermarketech.
Maso ze supermarketů nejíme
U nás doma se nikdy maso ze supermarketů nejedlo. Panovalo u nás přesvědčení, že je to sajrajt plný růstových hormonů, napíchaných antibiotiky a jediné, co nám mohlo přes dvůr buď bylo maso od místního řezníka nebo maso z místních farem, které běhalo po louce a mělo šťastný život, dokud ho řezník nefiknul. Když jsem dospěla, převzala jsem tyto pravidla a ještě jsem si je trochu upravila.
1. Maso není potřeba jíst každý den
Maso dělám k obědu 2-3× do týdne. Víckrát ne. Upřímně, připravuju ho celkem nerada, protože mám pocit, že mi to nejde. Sice si nikdo nestěžoval, ale když přijde na maso nejsem si dvakrát jistá. Naštěstí u nás doma masu moc nedáme a daleké více si užíváme, že jsem královna krémových polévek, které milujeme a zeleninových karbošů. Ty já už miluju trochu méně, ale pořád sklízejí velký úspěch.
2. Maso se nikdy nevyhazujeme
Maso se u nás nikdy nevyhazuje. Neexistuje. Když se uvaří víc jídla, zamrazí se do mrazáku na potom a při jídle si každý nandá jen tolik, kolik sní. Jsme přesvědčení, že lidské tělo maso potřebuje, ale je zbytečné s ním plýtvat nebo ho „mlsat“ každý den.
3. Jíme jen šťastná zvířata
Sice jíme maso, ale máme zvířata velmi rádi a chováme k nim respekt. To je jeden z důvodů, proč jíme „šťastné maso“ od zvířat, která vyrostla na pastvinách a měla fajn život. Sice se to celkem prodraží, na druhou stranu, jsou pak naše vývary skutečně plné síly a staví na nohy.
Nic není stoprocentní
Jasně, je mi jasné, že když si dáme jídlo venku, a že jíme v restauracích docela často, tak maso nejspíš naše standardy nesplňuje. Sice mě to mrzí, ale nezblázníme se z toho. Beru to tak, že tím, jak maso řešíme doma, také pomáháme k tomu, aby mělo maso ze špatných podmínek menší odbyt. Sice jako jednotlivci nic moc nezměníme, ale když bude lidí jako my více a více, tak se začnou dít věci.
Jediné, co důsledně dodržujeme je, že si nedáváme nic v nejznámějších „kuřecích“ fast foodech. Kdysi dávno jsem viděla reportáž, jakým stylem tam ta kuřata zabíjejí - v té reportáži je házeli proti zdi, rozšlapávali jim hlavy, bodali do nich a podobně. Bylo to šílené. A i když jsem po letech občas udělala výjimku, tak kdykoliv jsem tam jedla bylo mi zle. Doma jsme pak nezávisle na sobě zjistili, že s máme s těmihle fastfoody všichni stejnou zkušenost a vyřadili jsme je úplně. Hodně dbáme na kvalitní jídlo a to nekvalitní odhalíme velmi snadno - je nám po něm prostě špatně. A to pro nás vydá za víc než stovky výzkumů a licencí.
Jak to máte s masem vy? Jíte, nejíte? A kde ho případně nakupujete?
