Článek
Prý jsme generace, co „vysává rodiče“ a „žije na dluh“. Čtu to v diskuzích psaných lidmi, kteří právě dopíjí kafe v kuchyni na hypotéku a vedle na leasing stojí auto za půl mega. Sedím nad svými trvalými příkazy – nájem, energie, pojištění – a přemýšlím, koho přesně tu jako vysávám.
Mamahotel není rozmar, ale často jediná možnost
„Ve třiceti bydlí u rodičů, hanba!“ Jasně. Nájem za garsonku = půlka čisté výplaty, hypotéku nedostaneš bez vlastních stovek tisíc. Takže volba: buď mamahotel, nebo tři spolubydlící a nula soukromí.
Zůstaneš doma? Jsi nesamostatný parazit. Odejdeš a cpeš výplatu do nájmu? „Neumíš hospodařit, žiješ z ruky do pusy.“ Ať uděláš cokoli, vždycky jsi problém ty, nikdy systém, který ti nastavil startovní čáru někde u propasti.
Dluhy máme všichni. Jen někteří tomu říkají „investice“
Jo, mladí mají dluhy. Telefony na splátky, úvěry, kreditky. Je to chytré? Ne. Ale podívejme se na ty, co nás soudí: hypotéka, leasing, půjčka na kuchyň, dovolená na splátky. Rozdíl? My „plýtváme“, oni „investují“ a „odměňují se po letech dřiny“.
Žijeme v zemi, kde je normální žít na dluh. Jen někomu se říká nezodpovědný spratek a někomu „slušná střední třída“.
„Vysávají rodiče“ – ti samí, co z nich udělali závislé děti
Mladým se vyčítá, že žádají rodiče o pomoc s bydlením nebo penězi. Jenže spousta rodičů strávila dvacet let tím, že z dětí dělala závislé tvory:
„My ti zaplatíme, ty budeš vděčná.“
„My ti něco odkážeme, ty nás v tom jednou nenecháš.“
Nikdo je neučil finanční gramotnost, jen papouškovali: „Hlavně studuj.“ A pak se diví, že dítě, které vyleze ze školy do pekla cen, neví, jak nezahučet do mínusu – a jediné, na co dosáhne, je právě ten mamahotel.
Mladí nejsou líní. Jsou jen pod větším mikroskopem
„Za nás se makalo, ne jako dneska.“ Jasně. Za vás nebyl internet, který nám každou minutu cpe do hlavy, co všechno ještě nemáme. Nebyla doživotní nejistota smluv na dobu určitou. Nebyly garsonky za tři čtvrtě výplaty.
Znám spoustu „rozmazlených“ mladých: mají dvě práce, bokovky, podnikají, do toho platí rodičům plyn, když jim dojdou úspory. A poslouchají přednášky, jak „oni to měli těžší“
Možná nikoho nevysáváme. Jen jsme nastoupili do rozbité lodi.
Nechci z naší generace dělat svaté. Máme mezi sebou lenochy i hlupáky, co čekají, že jim rodiče koupí byt a auto. Ale přesně takoví existovali i dřív, jen neměli Instagram.
Tak si to přiznejme: svět je jiný. Startovní čáry jsou jinde. Ceny jsou jinde. Jistoty jsou v háji. My jsme nastoupili do lodi, kterou někdo před námi stihl rozmlátit a zadlužit a teď se diví, že v ní neplujeme s úsměvem a plnou kapsou peněz.
