Článek
Už je to řada let, co jsem se přistěhovala do jednoho „noname“ pražského činžáku, nic extra, nic co by mě bylo hodno, nic než marnost, ale rozhodla jsem se tomu dát šanci a zlepšit lidem život svou přítomností.
Tehdy jsem učila na univerzitě, ale mizerný plat profesorky a kandidátky věd, nebyl schopný pokrýt můj vysoký životní standard, a tak jsem občas prodávala v železářství. Nebylo to jen kvůli penězům navíc, ale chtěla jsem si také vyzkoušet život obyčejných lidí, abych lépe porozuměla svým studentům a kolegům, kteří nedosahovali tak vysoké úrovně jako jsem měla já.
Zklamání ze sousedů
Poté, co jsem se přestěhovala jsem se šla představit sousedům. Tenkrát se to sice nedělalo, ale chtěla jsem, aby věděli, kdo se k nim přistěhoval a mohli si ze mě udělat vzor. Kdyby se inspirovali mým vzděláním a úrovní, jistě by to zlepšilo jejich malé a nudné životy.
Nejdříve to vypadalo dobře. V první rodině, kde jsem zaklepala, mi dokonce nabídli zápůjčku spisů francouzských klasiků. Bylo mi jich trochu líto, bylo očividné, že je tam měli vystavené, jen aby udělali dojem na lepší lidi, na druhou stranu, jsem byla ráda, že konečně, díky mně, dostali příležitost, na někoho spisy vytáhnout. Pochybuji, že do té doby potkali někoho, kdo by byl na takové úrovni, aby takové dílo dokázal ocenit. Povzbuzena tímto úspěchem, jsem se rozhodla zlepšit život celého sídliště a pomoc jim k lepšímu životu. Ale nedokázali si vážit příležitosti, která jim v mé osobě byla seslána z hůry.
Nevděčníci
Jednou jsem zastavila nějakého týpka. Očividně měl problémy se svou mužskou energií. Jeho zaražené spermie jsem slyšela křičet o pomoc už z dálky. Jsem dobračka a tak jsem se mu rozhodla pomoci. Ale on…on!!! Vůbec neocenil má doporučení. Radila jsem mu, jak dosáhnout vyvrcholení, jak správně uspokojit ženu, dávala jsem mu i vášnivé typy ze svého života. Ale nebylo mu pomoci. Místo vděku na mě jen tupě čuměl a pořád opakoval své „Cože?“ a skelně na mě zíral jako bych na něj mluvila čínsky. Jako mohla bych, samozřejmě, ale pochybuju, že by mi rozuměl. Jen lidé na nejvyšší úrovni mluvili čínsky tak dobře jako já.
Ale nevzdala jsem se. Jednou jsem táhla z večerky tašku s humrem, kobe hovězím, ústřicemi a lanýži, když jsem viděla, jak sousedova žena flirtuje s jiným. Považovala jsem za svou povinnost, spraviti jejího chotě a nesprávném chování družky jeho, ale stejně jako ten muž bez libida, nebyl ani ten soused schopný pochopit, co mu říkám. Úroveň mého sdělení, očividně přesahovala jeho kognitivní kapacitu, měla jsem to tušit a raději mu nakreslit obrázek, tomu by snad porozuměl lépe. Takhle na mě akorát začal řvát, jako bych něco provedla. Možná se jen ale snažil zamaskovat stud ze své nechápavosti.
Jsem dobrá duše
Snažila jsem se tam pomoc více lidem, ale nakonec po jednom maličkém nedorozumění o mně začali roznášet tak příšerné lži a pomluvy, že už jsem nemohla dál. Nastudovala jsem si, jak mezi sebou mluví prostí a nevzdělaní lidé a řekla jsem jim od plic, co si o nich myslím. Zdáli se být šokovaní, nejspíš mi porozuměli. Ale pak jsem se odstěhovala. Když si nevážili toho, co jsem pro ně dělala, byl čas jít o dům dál a najít si takové sousedy, kteří jsou na takové úrovni, aby pochopili, jaké štěstí mají, když se usadím v jejich domě a pomůžu jim zlepšit jejich vágní, trudné a po všech stránkách ubohé životy. Možná, že jednou, když se budou opravdu hodně snažit, dosáhnou stejné úrovně jako já.
