Pohovory jsou o tom, jaký uděláte dojem. Pokud vám to nesluší, máte smůlu

Hodně lidí, zejména starších, se ohání nespravedlivým průběhem pracovních výběrek. Údajným vybíráním nových zaměstnanců z řad známých a podobně. Pravda je ale často mnohem prostší. Když se neumíte na pohovoru správně odprezentovat, nemáte šanci.

Staré známé pořekadlo říká, že šaty dělají člověka, a málo při čem to platí tolik jako při pohovoru. Pokud dorazíte v nevhodném oblečení, které vám nepadne, je špinavé, zmačkané a jste celí neupravení, snížíte svoje šance takřka na nulu. Jasně, klidně argumentujte tím, že práci nebudete dělat svým vzhledem, ale vzděláním a praxí, ale máte smůlu. Svým oblečením reprezentujete firmu, a i kdybyste seděli „jen“ schovaní na back office, tak i tam jste součástí firemní kultury.

Tohle vůbec není o tom, jak vy osobně vypadáte. Nezáleží na tom, kolik vážíte, měříte, jestli máte dlouhý nos, nebo velký zadek. Je to o tom, co s tím umíte udělat. Oblékli jste se módně nebo nadčasově? Sedí vám oblečení? Je čisté, vyžehlené? Ladí barvy? Sedne k vaší postavě? Máte správnou velikost? Možná to na první pohled vypadá jako povrchní banalita, ale tohle jsou věci, kterými děláte první dojem. A na tom v případě pohovorů „setsakra“ záleží.

Hodně neúspěšných kandidátů často argumentuje, že hledají práci, takže jsou nezaměstnaní a nemají peníze na drahé oblečení. Ale tohle není o penězích. Slušné a kvalitní oblečení seženete třeba i v sekáčích. Tam se právě obvykle vyskytují kvalitní kousky, jinak by to nedotáhly až „do sekáče“, ale skončily by dávno někde v hadrech nebo na smeťáku. A pračku, žehličku, teplou vodu a zrcadlo má doma snad každý. Takže neupravené vlasy, nevkusná rtěnka, často třeba i na zubech, olámané nehty, místě ještě i s půlměsíčky špíny, vám práci opravdu nezískají.

Zejména starší uchazeči nad padesát let si stěžují, že ve svém věku práci získat nemůžou. Jenže to není pravda, můžou. Stačí jen, aby přestali očekávat, že se pracovní trh přizpůsobí jim, a místo toho se sami přizpůsobili tomu, co firmy aktuálně hledají. Osobně jsem zažila, situaci, kdy se paní (cca 50 let) důrazně na pohovoru ohradila proti tykání. „Ať se na ni prosím nezlobí, ale opravdu jí není příjemné, aby jí třicátníci ve věku jejích dětí tykali.“ Jasně, nic proti, má na to samozřejmě právo. Ale s tímhle odtažitým přístupem asi nemůže čekat, že si ji vyberou do firmy, která si zakládá na přátelské rodinné atmosféře a tykají si v ní všichni se všema a je to nedílná součást firemní kultury.

To samé platí i v případě, že má starší člověk problém s tím, aby měl mladšího nadřízeného. Pokud se s tím nedokáže srovnat, tak asi musí hledat práci někde, kde bude starší vedení, ale to půjde ztuha. Firmy jsou plné mladých lidí v produktivním věku, kteří přinášejí do procesů novou energii a nápady. Navíc je pracujících třicátníků prostě podstatně víc než pracujících lidí v předdůchodovém, nebo už dokonce důchodovém věku.

Proč prostě neúspěšní kandidáti na pracovní místo místo vřískání o nespravedlnosti, předpojatosti, věkové diskriminaci a podobně, raději nenapíšou na personální oddělení dané firmy a klidně a slušně nepožádají o zpětnou vazbu, aby věděli, co mají zlepšit na výběrkách do budoucna? Ušetřili by spoustu času a zbytečné negace a získali by informace, které by jim pomohly se posunout a být na příštím pohovoru úspěšnější.