Článek
Božena Němcová. Ikona české literatury, kterou se snad ani nesluší kritizovat. Její jméno je v učebnicích češtiny vyryté zlatým písmem a její dílo je považováno za klenot národní kultury. Jenže upřímně – kolik lidí ji dnes skutečně dobrovolně čte? Kolik lidí si Babičku po škole otevřelo znovu, protože by jim v životě chyběla? A pokud je Němcová takový literární poklad, proč se její knihy už dávno nestaly nadčasovými bestsellery? Odpověď je jednoduchá: Protože už nikoho nezajímá.
Babička? Pohádka pro učebnice, ne pro čtenáře
Řekněme si to otevřeně – Babička je kniha, kterou čteme jen proto, že musíme. Učí se o ní ve škole, recituje se o ní u maturit a tváříme se, že je to vrchol české literatury. Jenže co je na ní tak skvělého? Přeslazený obrázek venkovského života, kde jsou všichni hodní, poctiví a žijí v krásném souladu s přírodou.
Jaká realita? Jaká hloubka? Kde jsou skutečné emoce, napětí nebo drama? Pokud někdo tvrdí, že se u Babičky dojal, je dost pravděpodobné, že jen hraje intelektuála. Většina lidí u ní tak maximálně zívá.
A přesto se tváříme, že jde o literární skvost. Přitom ve skutečnosti jde o lehce naivní, moralizující a sentimentální vyprávění, které s dnešní dobou nemá nic společného. Dnešní čtenář nechce číst pohádky o tom, jak babička srdceryvně vypráví vnoučatům příběhy u pece. Dnešní čtenář chce silné příběhy, které ho zasáhnou.
A Němcová? Tu už dávno nikdo nečte, pokud nemusí.
Idealizovaná minulost, která nikdy neexistovala
Když už se někdo pustí do Babičky, často říká, že je to krásné vykreslení starých dobrých časů. Ale byly ty časy opravdu tak dobré? Poctiví sedláci, moudré babičky, šťastné děti běhající po loukách – to je jen idylická iluze, kterou Němcová namalovala, ne realita.
Pod povrchem tehdejší doby byla tvrdá dřina, chudoba, nemoci, krátký život a nulové možnosti pro ženy. Kdyby Němcová napsala o skutečném životě tehdejších lidí, sotva by to bylo tak „krásné čtení“. Ale místo toho dostáváme „cukrovou vatu“, která nás má dojmout, ale ve skutečnosti je to jen sentimentální kýč.
A i kdybychom Němcové odpustili tenhle přikrášlený obraz minulosti, pořád zůstává otázka – co nám dnes může dát?
Proč se tváříme, že je to vrchol české literatury?
Uznávám, že Němcová byla výjimečná osobnost. Na svou dobu odvážná, emancipovaná a bojující za svobodu žen. Ale to neznamená, že každé její slovo je dodnes relevantní. Němcová jako člověk? Zajímavá. Němcová jako spisovatelka? Nudná.
Tak proč se pořád učíme o její tvorbě? Proč máme pocit, že když někdo řekne, že ho Babička nebavila, měl by se stydět? Kritizovat Němcovou je skoro jako rouhání. Ale co když už je čas přestat ji nekriticky uctívat a přiznat si, že ve 21. století už její dílo jednoduše nefunguje?
Pokud má česká literatura přežít, musíme se přestat držet starých relikvií. A Božena Němcová je přesně tou relikvií, kterou bychom měli nechat tam, kam patří – v minulosti.
