Článek
Na vysokou školu v Brně jsem se dostal krátce po dvacátých narozeninách. Z domova bych denně cestoval téměř dvě hodiny, a proto bylo jasné, že si musím najít bydlení.
Rodiče mě uklidňovali, že nájem zaplatí. Chtěli, abych se soustředil na školu a nemusel od prvního semestru pracovat po večerech.
„Když budeš řádně studovat, bydlení je na nás,“ řekl táta.
Žádnou konkrétní částku jsme ale neřešili. Já jsem se nezeptal a rodiče sami žádný limit neurčili.
Kolej jsem odmítl
Mohl jsem bydlet na koleji nebo si pronajmout pokoj ve sdíleném bytě. Nakonec jsem si našel malé zařízené 1+kk za třináct tisíc korun. S energiemi vycházelo bydlení téměř na šestnáct tisíc měsíčně.
Byt se mi líbil. Byl blízko školy, měl vlastní koupelnu a nemusel jsem se přizpůsobovat cizím spolubydlícím. Fotografie jsem poslal rodičům. Maminka odepsala, že vypadá hezky, a otec se zeptal, zda je v domě výtah.
Považoval jsem to za souhlas. Zaplatil jsem kauci z úspor a podepsal smlouvu na jeden rok.
Táta poslal jen osm tisíc
První problém nastal několik dnů před splatností nájmu. Otec mi oznámil, že mi pošle osm tisíc korun. Když jsem mu připomněl jejich slib, překvapeně se zeptal, proč jsem si vybral tak drahý byt.
Rodiče prý počítali s cenou koleje nebo jednoho pokoje. Nenapadlo je, že si pronajmu celý byt jen pro sebe.
„Nejsme povinni ti financovat luxus,“ řekla mi maminka.
Připadal jsem si podvedený. Kdyby mi předem řekli, že přispějí pouze osm tisíc, hledal bych jinak. Nyní jsem měl podepsanou smlouvu a každý měsíc mi chyběla téměř stejná částka.
Nové auto mě rozčílilo ještě víc
O několik týdnů později si rodiče koupili jiné auto. V tu chvíli jsem byl přesvědčený, že peníze mají, jen je nechtějí dát mně. Přestal jsem jim zvedat telefon a našel si večerní práci ve skladu.
Teprve později jsem zjistil, že jejich staré auto neprošlo technickou kontrolou a otec ho potřeboval k cestám do zaměstnání. Ani oni tedy neutráceli jen pro radost. Přesto mě mrzelo, že svůj slib začali vysvětlovat až poté, co jsem se podle něj zařídil.
Práce třikrát týdně mě vyčerpávala a ve škole se to rychle projevilo. Po dvou měsících jsme si proto sedli a konečně si řekli konkrétní čísla.
Slib bez částky nebyla skutečná dohoda
Rodiče dál posílali osm tisíc a zbytek jsem hradil sám. Jakmile to smlouva umožnila, přestěhoval jsem se do pokoje se dvěma spolužáky. Měsíční náklady klesly téměř na polovinu a večerní směny jsem mohl omezit.
Dodnes si myslím, že rodiče udělali chybu. Neměli slibovat celý nájem, pokud ve skutečnosti mysleli pouze omezený příspěvek. Současně ale uznávám, že ani já jsem neměl podepisovat smlouvu za šestnáct tisíc bez jediné otázky.
