Článek
Neptejte se mě, proč jsem si ho vůbec brala. V tu chvíli jsem to taky nevěděla. Možná jsem byla unavená z věčnýho čekání na někoho „lepšího“. Možná jsem jen chtěla šaty, prsten a ten jeden den, kdy všechno vypadá jako láska. Jenže to všechno zmizelo ještě dřív, než jsem si sundala podvazek. A ráno jsme místo líbánek seděli v obýváku a řešili, jak z toho ven.
Ticho, které bolelo víc než kocovina
Ještě před pár hodinami mě fotili s kyticí, všichni dojatí, jaký jsme krásný pár. A pak? Ležím v posteli vedle chlapa, který se mě ani nedotkne. Nepodívá se na mě. Neřekne ani slovo. Vezme telefon a začne projíždět zprávy.
Možná měl kocovinu. Možná byl přetažený. Ale já byla čerstvě vdaná. A věděla jsem, že jsem udělala chybu. Tohle nebyla láska. Tohle bylo jako být sama – jen v manželské posteli.
Doteky studené. Slova nulová.
Nebyla to trapná noc. Byla to noc prázdná. Jako dort, který vypadá krásně, ale uvnitř je suchý a bez chuti. Leželi jsme vedle sebe jako dva lidi, co se náhodou ocitli v jednom pokoji. A když konečně promluvil, zabil tím všechno:
„Snad to aspoň dobře vypadalo.“
Mluvil o fotkách. O dojmu. Ne o nás.
V tu chvíli mi došlo, že jsem si nevzala muže, ale iluzi. Obal. Instagramovou bublinu. A že pokud to rychle neprasknu, pohltí mě to celé.
Svatební noc jako varování
Říká se, že svatební noc není důležitá. Že je to jen symbol. Ale právě proto je důležitá. Ukáže, jestli tam vůbec ještě něco je. Láska. Vášeň. Intimita. U nás nebylo nic. Jen únava a nechuť.
Ráno jsme se probudili a věděli jsme to oba. Bez hysterie. Bez hádek. Jen ticho a uvědomění: tohle nedává smysl. A pokud to neukončíme hned, zničíme si zbytek života.
Rozvod po jedné noci? Ano. A nelituju.
Byla jsem to já, kdo to vyslovil. Seděli jsme u snídaně a já řekla: „Takhle nechci začít manželství.“ A on jen přikývl. Jako by si oddechl. Jako by sám čekal, kdo to řekne první.
Samozřejmě že mě lidi soudili. „Hysterka.“ „Tohle se přece nedělá.“ Ale víte co? Já na jejich názory kašlu. Protože oni nežijí s ním. Oni neprožili tu noc, kdy místo doteku přišlo nic. A místo lásky chlad.
Nečekám, až mě rozdrtí všednost
Mohla jsem to přehlédnout. Mohla jsem počkat. Možná by se to „spravilo“. Ale já už vím, kolik žen žije roky v mrtvém vztahu, jen proto, že na začátku nevyskočily včas. Já si tohle neudělám. Ani jemu ne.
Svatba je jen jeden den. Ale manželství je život. A já si ho nenechám ukrást. Už nikdy.
Tak ano, moje svatební noc byla fiasko. A můj rozvod začal u snídaně. Ale možná to byl ten nejodvážnější a nejpravdivější krok, jaký jsem kdy udělala.
