Článek
Byla to holčička, která nikdy nezavřela pusu. Mluvila i ze spaní. Vyprávěla, zpívala, smála se. A pak přišla škola.
Ne první facka, ne šikana, ne trauma, které by člověk odhalil na první pohled. Jen tlak, nepochopení, samota mezi třiceti dětmi, které se učily kreslit písmenka na povel. A moje holčička pomalu přestala mluvit.
Nejdřív doma. Pak i ve škole. Týdny beze slov.
Odborná pomoc? Omluvenka pro systém
Zašla jsem za školním psychologem. Pan „odborník“ ji pozoroval deset minut a pak mi suše oznámil, že „úzkost je u dětí běžná“. Neřekl jaká, neřekl proč, neřekl co s tím. Jen že „to chce čas“.
Z jeho pohledu – další malý problém v dlouhé frontě úkolů. Z mého pohledu? Dcera, která doma sedí v koutě, nehýbe se, nekomunikuje. Když se jí zeptám, jak bylo ve škole, jen se přikrčí. To není fáze. To je kolaps.
A on? S úsměvem zkopíroval tři odstavce do e-mailu a tím to pro něj haslo.
Dítě se dusí, škola přemýšlí, jak přežít inspekci
Systém inkluze? Psychická pohoda ve školách? Péče o dítě jako celek? Na papíře krásné. V praxi? Psycholog ve škole jeden den v týdnu. Učitelka, co má třicet dětí a nula podpory. A matka, která prosí o pomoc. Ale nesmí být „hysterická“.
Když jsem přestala mlčet já, začalo se o mně šeptat. Že „zveličuju“. Že „to přece není tak zlé“. Že „je to jen introvertka“. Že „děti dneska bývají citlivé“.
Jo, děti dneska bývají citlivé. Ale nejsou hloupé. Vidí, slyší, cítí tlak, srovnání, ignoranci. A pak si vyberou. Buď se přizpůsobí. Nebo ztichnou.
Kde selže systém, nastupuje peněženka
Dcera zase mluví. Díky terapeutce, kterou si platíme. Díky soukromému logopedovi. Díky tomu, že jsem obětovala své úspory, abych zachránila něco, co školní psycholog odbyl jako běžnou poruchu.
Od teď už se neptám, jestli přeháním. Ne, já nepřeháním. Moje dítě mlčelo a oni tomu říkali „adaptace“.
Mlčící děti nejsou „v klidu“. Jsou na dně.
Ticho není známka klidu. Je to výkřik, který nikdo neposlouchá.
Školní psycholog? Měl být první, kdo zasáhne. Místo toho byl poslední, kdo to pochopil. Dnes se jeho jméno v našem domě nevyslovuje. Stejně jako jméno školy, která si ani nevšimla, že jim ve třídě jedno dítě právě mizí před očima.
