Článek
Úder do hrudníku
Taky už jste v některém seriálu zahlédli, že těsně před zahájením resuscitace doktor/sestra/hlavní hrdina praštil onoho nebohého pacienta do hrudníku, načež se jeho srdce jako zázrakem zase rozběhlo a pacient jako lusknutím prstů ožil? V seriálu to vypadá efektně a ještě ke všemu to vychází z opravdového lékařského doporučení. Naneštěstí již dost starého.
Odborně se tato technika nazývá prekordiální úder. Smyslem této metody je, že pokud je pacient napojen na EKG a je spatřena předem definovaná patologická srdeční aktivita (fibrilace komor nebo bezpulzová komorová tachykardie), má zdravotník (ne hlavní vyšetřovatel nebo jeho vlčák Rex) udeřit pacienta do hrudníku. Rytmus srdce by se tak měl změnit na nějaký lepší.
Studie však prokázaly, že úder do hrudníku sice dokáže změnit srdeční rytmus, ale bohužel ve většině případů na rytmus ještě horší. Z toho důvodu se od metody upustilo a v praxi se již nepoužívá.
Takže, tlapky na hrudní kost – tady pomůže zase jen stará dobrá resuscitace.
Injekce adrenalinu do srdce
„Sestro, podejte adrenalin! A rovnou do srdce!“
Co je pravdy na tomto filmovém ději? Adrenalin ano, do srdce ne, celá 50mililitrová injekce rozhodně ne.
Adrenalin se při resuscitaci opravdu má aplikovat. Nicméně se podává pouze 1 miligram. Tato dávka se může po určitém čase opakovat. A místo aplikace není srdce, ale žíla nebo kost (při intraoseálním vstupu do cévního systému).
Proč se injekce do srdce nedoporučuje?
- Kvůli velkému riziku poškození srdečního svalu – vzniku krvácení do osrdečníku (obalu srdce), poškození srdečních cév
- Srdce je potřeba mačkat, přerušování resuscitace zhoršuje její výsledek (pauzy jsou povolené pouze na pokusy o umělé dýchání, a neměly by trvat déle než 5 vteřin)
Výboj defibrilátoru vždy a všude
„Nabít na 400 a… pal!“
Defibrilátor je zařízení, které dokáže pacientovi dát elektrický výboj a tím restartovat jeho srdeční aktivitu. Opravdu to může zachránit život, proto jsou defibrilátory (AED) dostupné i na ulicích a veřejných místech.
Na filmovém plátně se však defibrilátor často používá nesprávně. To, co pacientovi opravdu pomáhá, je manuální resuscitace. Defibrilátor je doplňkový nástroj – bez stlačování hrudníku sám o sobě nic nezmůže.
A energie, kterou takhle mašinka dokáže? I když to zní skvěle, 400 J to neumí. Nemocničních defibrilátory vládnou maximální možnou energií 360 J.
Když resuscituji, nemusím pak do posilky
Viděli jste někdy filmovou resuscitaci? Pak jste si zajisté všimli vytříbené techniky, která mnohdy spočívá v:
- mačkej hrudník (nebo třeba rovnou břicho) jak nejrychleji to dokážeš
- hlavně při tom pořádně pokrč lokty, aby si ukázal zdrcené a bohaté skoro-vdově své namakané bicepsy
- a hlavně nemačkat moc hluboko! Jen tak decentně cenťáček dva
Tak přesně takhle ne.
- Rychlost resuscitace, tedy rychlost stlačování hrudníku, má být asi 2 stlačení za vteřinu. Je to tedy docela rychlé, ale nemusíte být králíček Duracell, abyste to zvládli.
- Lokty mějte napnuté, aby byla resuscitace co nejvíce efektivní. Kliky si nechte do posilovny. Tam je i možná někdo ocení.
- A hloubka? Asi jako velikost krabičky od Tic Taců, tedy 5-6 cm.
Závěrem
Resuscitace je efektivní záchrana života, není těžká a zvládne ji úplně každý, ne jen svalnatí vyšetřovatelé či kardiochirurgové.
Zaznamenali jste si i vy někdy nějakou zajímavou filmovou medicínskou chybu?
