Článek
Ruské a čínské počínání na africkém kontinentu je často vnímáno jako kooperativní, nebo přinejmenším vzájemně se podporující. Na rozdíl od soupeření mezi Západem a Ruskem v oblasti napomáhání zajišťování bezpečnosti (Mali, Burkina Faso, Středoafrická republika, Mosambik) a mezi Západem a Čínou v oblasti budování infrastruktury, jsou vztahy Číny a Ruska běžně popisovány jako přátelské. To je umocněno verbálně velmi silně vyzdvihovanou spoluprací mezi oběma státy v dalších oblastech mezinárodní politiky a ekonomiky. Stejně jako u problematiky obchodu s ropou a zemním plynem mezi oběma asijskými státy, nebo čínského postoje k ruské agresi vůči Ukrajině, však i zde při detailnějším pohledu vidíme složitější obrázek.
Hlavní rozpor vyplývá z odlišných přístupů k africkému kontinentu mezi Moskvou a Pekingem. Ruské působení je primárně definováno aktivitami Vágnerovy skupiny. Tato organizace, která se oficiálně prezentuje jako, dle ruského právního řádu nelegální, soukromá bezpečnostní společnost, je faktickou mafií využívající vysoké míry násilí pro ochranu režimů výměnou za přístup k nalezištím nerostných surovin. Rusko tak dokáže nejlépe operovat v nestabilních a konfliktních situacích a nenapomáhá jejich řešení.
Čína pak na kontinentu využívá hlavně ekonomické infrastrukturní nástroje. Ty jsou většinou součástí širšího projektu Pásu a stezky. Čína tak dokáže oslovit širší spektrum partnerů. K vybudování jak dopravní, tak digitální infrastruktury a jejímu využívání, a to včetně sběru dat skrze monitorování informačního prostoru, však potřebuje stabilní a relativně bezpečné prostředí.
Minulý měsíc světem proběhla zpráva, že ve Středoafrické republice došlo k útoku na důl na zlato u města Bambari, který nedlouho předtím získala do správy Čína. V rámci něj došlo k zabití devíti čínských občanů. Oficiální středoafrické zdroje okamžitě uvedly, že za útok může Koalice patriotů pro změnu, povstalecká skupina podporující bývalého středoafrického prezidenta Bozizého. K tomuto však neuvedly žádné důkazy. Čínská strana pak požadovala nejtvrdší potrestání viníku bez toho, aby určila, o koho se jedná.
Ve stejné době se začaly objevovat zprávy, že za útokem může stát i ruská Vágnerova skupina. Středoafrická vláda, která je na podpoře od Ruska bezpečnostně závislá logicky Vágnerovce kryla. Tato spekulace však začala být některými zdroji později potvrzována. Vágnerovci například ovládají důl nedaleko místa kde k násilnému aktu došlo. Útok tak mohl být veden s úmyslem odradit Čínu od další expanse v oblasti. Dle některých zdrojů dokonce dostal prezident Si informaci o tom, že na důl skutečně útočili ruští žoldáci před svým nedávným odletem do Moskvy.
Středoafrická republika je pro Rusko také důležitým transportním bodem pro vývoz zlata ze sousedního Súdánu. Rusko pak primárně skrze libyjskou vojenskou infrastrukturu pod kontrolou libyjského generála Haftara podporuje v současnosti probíhajícím konfliktu súdánského generála Hemedtiho, vůdce Jednotek rychlé podpory (RSF). Ten dlouhodobě udržuje s Ruskem dobré vztahy. Právě RSF jsou paramilitární organizací, která v současné době bojuje proti súdánské armádě, díky čemu se celý Súdán ponořil do intenzivních bojů.
Ruská stopa je zde důležitá nejen kvůli samotné materiální podpoře Hemedtimu, který například navštívil Moskvu v době vypuknutí plnohodnotné invaze na Ukrajinu v únoru 2022, a přesto podpořil vybudování ruské základny v Port Sudan, ale i kvůli geografii přítomnosti jednotek RSF. Ty, vycházející z milic Džandžavíd, které nechvalně prosluly v konfliktu v Dárfúru, opírají svoji sílu o regiony na západě a jihozápadě země. Díky tomu umožňují kontrolu nad průjezdem do Středoafrické republiky, což může i v případě dlouhotrvajícího konfliktu umožnit Vágnerovcům nadále využívat finanční schéma těžby zlata, které v Súdánu pozorujeme již po několik let.
Naopak pro Čínu je vypuknutí bojů v Súdánu velkým problémem. Čína do země dlouhodobě investuje a je jedním z klíčových ekonomických partnerů Chartúmu. Co se týká infrastruktury, Čína například získala kontrakt na renovaci súdánské železniční sítě. Čína také drží kontrolu nad súdánskou produkcí ropy. Tyto a další projekty jsou v kontextu bojů v zemi v ohrožení a Peking nemá v současnosti sílu boje jakkoliv ukončit či mediovat příměří.
Dále se tak poukazuje na problém, který má Čína globálně se zajištěním bezpečnosti svých projektů. V nestabilních oblastech dochází často k útokům na čínské investice a personál, kterým Peking neumí efektivně zabránit. A pokud na jedné straně vidíme u Ruska extrémně militarizovaný přístup k zahraničnímu působení, Čína teprve svou síť soukromých bezpečnostních organizací, které by pomohly tuto situaci řešit, vytváří.
Možný přímý útok Vágnerovců na čínské těžební zařízení, pokud se potvrdí, by byl pouze extrémní ukázkou špatné slučitelnosti ruského a čínského působení v Africe. Zatímco se na první pohled může zdát, že ruský bezpečnostní a čínský ekonomický přístup se navzájem doplňují, opak je pravdou. Působení Vágnerovců snižuje politickou stabilitu a zvyšuje míru užitého násilí v oblastech kde působí, což přímo ohrožuje čínské zájmy. Z dlouhodobého hlediska tak bude zajímavé sledovat, kdy dojde v této problematice mezi oběma státy k otevřenějším roztržkám.
