Článek
Mursiové jsou někdy označováni jako Mursi či Mursio. Tak se přezdívá africkému domorodému kmenu, který se nachází v národním parku Mago na jihu Etiopie. Kmen Mursi, který žije v odlehlých oblastech, je známý především pro svou jedinečnou kulturu a pro nás nepochopené tradice, které v jejich uzavřené komunitě již od pradávna panují. Mursiové obývají úrodné oblasti v údolí řeky Omo, známé svou bohatou přírodou a rozmanitostí volně žijící zvěře. Jejich domovem jsou tradiční chaty, které jsou postavené ze všeho, co domorodý kmen ve svém okolí nalezl. Ve svých obydlích však místní jen přespávají nebo se schovávají před nepříznivým počasím.
Jejich životy jsou plnohodnotně nastaveny pro lov a péči o přírodu. Lidé z kmene Mursi žijí převážně polokočovným způsobem života, který je závislý na pastevectví a drobném zemědělství. Jejich strava je založena na místních produktech, mezi které patří například mléko, krev a maso z dobytka. Dále se živí zeleninou a plody, které si sami pěstují. Mají svůj vlastní způsob života a do svého společenství si nikoho nepustí. Podle dosavadních informací jsou jejich domovy přísně chráněny etiopskými zákony, kdy turisté musí jejich soukromé území respektovat. Kdo by na jejich území vstoupil, mohl by za to krutě zaplatit životem. Zde totiž zákony státu neplatí.
Mursiové jsou jedno z nejprimitivnějších etnik v údolí řeky Omo. Celková populace Mursiů je kolem deseti tisíc. Jsou roztroušeni v různých kmenech, a rodinných klanech, nejmenší kmen jsou Caro čítající asi čtyři sta příslušníků
Na jejich území nevstupovat
Podle dosavadních badatelských činností bylo zjištěno, že kmen Mursi se řadí mezi nejnebezpečnější a nejagresivnější kmeny z celé Afriky a blízkého okolí. Dle všeho je návštěva, nebo jen samotný vstup na území tohoto kmene velmi riskantní. Domorodci si své domovy chrání samopaly, které se nebojí vůči cizím lidem kdykoliv použít. Pokud se však dostanete pouze na okraj jejich vesnice, mohou být i přátelští. Mursiové se k lidem mimo svůj kmen staví s nedůvěrou, ale i velkým zájmem. Proto se také rozhodli své náboženské tradice nezveřejňovat a do svého okolí nepustit vůbec nikoho. Přesto v některých oblastech souhlasí s pořízením jejich fotografií výměnou za peníze, alkohol nebo jiné materiální odměny, ze kterých by členové této komunity mohli žít.
Svůj styl života ale nikomu ukázat nechtějí. Pokud bychom se pokusili dostat dále, například do odlehlého území mezi řekami, bezpečné by to nebylo. S tímto kmenem se navíc jen velmi stěží domluvíte. Mursiové hovoří jazykem mursina, který je součástí nilo-saharské jazykové rodiny. Ve svém vlastním jazyce se označují jako mún a svůj jazyk nazývají múnén. Jejich styl oblékání je téměř nulový, v odlehlých částech se odívají jen minimálně. Muži zde chodí zcela nazí, naopak ženy mají deku kolem pasu, případně přehozený šátek přes jedno rameno. Jedno jejich ňadro vždy musí vykukovat, aby muž bezpečně poznal, že se jedná o ženu. Běžným doplňkem mužského oděvu je samopal, který mají přehozený přes své rameno.
Dívky musí absolvovat drsné přechodové rituály
Ani námluvy nejsou v tomto kmenu jednoduché. Když se dospívající chlapec rozhodne pro sňatek, jeho rodina je povinna vyplatit rodině nevěsty věno. Obvykle se jedná o 30 až 40 kusů dobytka a k tomu se velmi často přidává i zbraň. Dívky jsou proto v rodině vítány již od narození, neboť jejich sňatek znamená přírůstek dobytka pro rodinu. Chlapci jsou rovněž cenní, neboť se starají o chov dobytka a zajišťují bezpečnost rodiny a celého klanu. Svatby zde probíhají od 14 do 34 let. Poté ženy přestanou být atraktivní a jsou považovány za staré. A čím ženy vlastně dokazují svou krásu a atraktivitu? Je vícero způsobů, ale pravděpodobně nejznámější součástí ženské ozdoby je labret – hliněný kotouček, který se vkládá do proříznutého dolního rtu.
Dívky z tohoto kmene nosí ve svém rtu dřevěný tácek, který postupem času zvětšují, aby se pro muže ve svém okolí staly atraktivnějšími.
Ret své dceři rozřízne vlastní matka v den, kdy dosáhne svých patnáctých narozenin. Následně jí do této rány vloží dřevěnou zátku. Když se ret zahojí, dívka si do něho nasadí talířek, čím větší, tím lepší. Tím dokazuje nejen svou krásu, ale také atraktivitu. O tomto zkrášlení existuje několik mýtů, které dodnes nejsou zcela prozkoumané. Nejčastěji se uvádí, že šlo o záměrné dívčino znetvoření, aby ženy nebyly v době otroctví lákadlem pro lovce žen. V současné době by tyto talířky měly sloužit jako lákadlo na muže. Labret se totiž dívkám nasazuje až poté, co se stanou skutečnými ženami. Postupně se talířek v ústech zvětšuje a vyměňuje za hliněný, často pěkně zdobený.
Chlapci musí vyhrát boj a ukázat svou sílu
A jak je to s přechodovým rituálem u chlapců? Chlapci neukazují svou krásu, ale prokazují svou sílu a moc. Mladí chlapci z tohoto kmene se po dovršení patnácti let účastní tradičního boje s dřevěnými tyčemi, známého jako donga. Tento boj je velmi intenzivní a nebezpečný. Jediný cíl je pomocí tyčí přemoci protivníka. Během tohoto boje musí chlapci dávat neustálý pozor, aby neusmrtili svého soupeře. Dalším důležitým rituálem pro dospívající chlapce je skákání přes býky.
V tomto rituálu je v řadě postaveno šest býků nebo krav, přes které chlapec skáče. Během tohoto závodu se snaží chlapec udržet svou rovnováhu a doskákat až na konec řady, a to bez jediného zaškobrtnutí. Po úspěšném dokončení rituálu je zvykem pít čerstvou býčí krev, jejímž vypitím se chlapec stane dospělým mužem. A na závěr jedna malá citace z knihy: Na kopci nad vesnicí se totiž chystá klání v soubojích donga, a to je ta pravá společenská událost, kde nesmí nikdo chybět. Svátek odvahy a síly. Svátek krve. Zemře dnes někdo? Nezemře, protože nesmí.
Zdroje:
HAVELKA, Ondřej. Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU. Praha: Akbar, 2016, ISBN: 978-80-906325-0-9
HAVELKA, Ondřej – LORENCOVÁ, Michaela. Nahá Afrika. Praha: Mladá Fronta, 2006, ISBN: 80-204-1537-8
