Článek
Většinu svého života strávila ve vesnici Panenské Břežany. Během válečných let pracovala v místním zahradnictví, odkud však povýšila na pozici zahradnice místního zámku, kde měla příležitost blízce poznat oba říšské protektory, mezi které patřil von Neurath i Heydrich. Spolu s nimi poznala i jejich rodiny. Během svého působení na zámku navíc riskovala svůj život tím, že dlouhodobě a tajně pomáhala židovským vězňům. To v té době měli všichni zakázáno. Helena Vovsová se narodila 12. února 1926 na pražské Štvanici.
Do svých čtyř let žila s rodinou na pražském Karlíně. Její otec pracoval jako řidič u židovské firmy Neumann a spol., která se zabývala výrobou košil. Ve své práci pokračoval i po přestěhování rodiny do Panenských Břežan. Tam Helena začala chodit do školy. V roce 1941, jen dva roky poté, co vypukla druhá světová válka, nastoupila jako pomocná síla do zahrad zámku v Panenských Břežanech, kde se seznámila s původními židovskými majiteli zámku, rodinami Gerstelových a Bloch-Bauerových.
Poznala oba říšské protektory
„Když jsem tam nastoupila, tak to tam byl ještě ten první protektor, Neurath. Ten tam byl jenom jednu sezonu. A pak měl přijet Heydrich a my jsme měli udělat na přivítání nějakou ozdobu,“ prozradila 96letá Helena Vovsová, která na tuto dobu nikdy nemohla zapomenout a chtěla, aby se o tom dozvědělo co nejvíce lidí. Práci na zámku získala jen díky rodinnému příteli, který jí nabídl dobře placenou brigádu. Dolní zámek, který původně vlastnili židé Bloch-Bauerovi, byl opuštěn po jejich emigraci v roce 1938. V březnu 1939 se do něj nastěhoval Konstantin von Neurath, který byl jmenovaný říšským protektorem v Protektorátu Čechy a Morava.
Zámek Panenské Břežany, kde několik let žil Heydrich i se svou rodinou.
Na podzim 1941 však byl na příkaz Hitlera nahrazen Reinhardem Heydrichem, který byl považován za mnohem schopnějšího a pracovitějšího. Jen krátce poté, co na zámek přišel Heydrich, byl propuštěn i kastelán, který na zámku doposud pracoval. Nikdy na něho nebyly stížnosti a vždy bedlivě dohlížel na práci svých podřízených. Podle Heydricha byly jeho pracovní metody zastaralé a neefektivní
Miloval svou jedinou dceru, žena ho ve všem podporovala
Kromě toho, že Helena Vovsová poznala jeho pracovní život, viděla i jeho rodinu. Dle jejích slov měl krásnou ženu a dceru. Obě dvě ho ve všem podporovaly a žena k němu vzhlížela jako k někomu, kdo může změnit celý svět. Pohled Reinharda Heydricha se Heleně Vovsové navždy vryl do paměti. Podle jejích slov měl nezvykle chladné, temné oči, které neprojevovaly žádné emoce. Helena si také živě vybavuje poslední den jeho života, který strávil na zámku.
Ve svých pamětech vzpomíná na to, jak se protektor Heydrich loučil se svou ženou a dcerou Silke před svým odjezdem do Prahy. Vzal jí do náručí, políbil na čelo a poté nastoupil do svého vozu. Téhož dne, 27. května 1942, na něj v Praze-Libni čekali českoslovenští parašutisté Jan Kubiš a Jozef Gabčík, kteří na jeho osobu provedli atentát. Heydrich svým zraněním podlehl o osm dní později v městské nemocnici. Jeho žena a s dcerou zůstaly ještě nějaký čas žít na zámku, kde následně zaměstnávaly pracovní komando z Terezína. Helena Vovsová těmto vězňům tajně nosila jídlo, což bylo v té době přísně zakázáno.
Zdroje: Pamětinároda.cz, iRozhlas.cz, hlídacípes.org, reflex.cz
