Přídělový systém za 2. světové války byl dokonale propracovaný. Kdo neměl knížku, nic si nekoupil

Během druhé světové války byly zavedeny v mnoha okupovaných zemích různé formy přídělových systémů, aby se zajistilo spravedlivé rozdělení omezených zásob mezi obyvatelstvem.

V Protektorátu Čechy a Morava, který spadal pod německou okupaci od března 1939 do května 1945, fungoval takový systém jako zásadní a hlavní nástroj nacistické správy pro kontrolu a distribuci základních potřeb. Jenže ne vždy byl přídělový systém spravedlivý.

Hlavním účelem přídělového systému bylo zabránit velkému výpadku zboží a nedostatku, protože lidé si rádi vytvářeli zásoby a na druhé již nezbývalo. Druhým bodem, proč přídělový systém vznikl, byl fakt, že se černému trhu v tehdejších dobách dařilo velmi dobře, a to nacisté nedovolili.

Přídělový systém měl za cíl regulovat spotřebu potravin, paliva, textilu a dalších základních komodit. V důsledku válečné ekonomiky a německých reparací byly suroviny a zboží vyváženy z Protektorátu, což vedlo k jejich vážnému nedostatku na domácím trhu.

Přídělový systém byl organizován prostřednictvím přídělových knížek a kupónů, které obyvatelstvu umožňovaly nákup omezeného množství zboží. Každý občan, včetně dětí, obdržel přídělovou knížku, která byla pravidelně kontrolována a měněna.

Tyto knížky obsahovaly kupóny na různý sortiment zboží a jejichž množství, včetně samotného rozdělení, bylo stanoveno podle věku, zdravotního stavu a povahy práce jednotlivce. Kdo tedy pracoval na vyšší pozici, měl se mnohem lépe než obyčejný dělník z továrny.

Existovalo celkem šest základních skupin přídělových lístků: lístky na potraviny, lístky na oděv, lístky na mýdlo, lístky na tabák, lístky na pohonné hmoty, lístky na krmiva pro nezemědělská zvířata. Kdo však vlastnil svá vlastní zvířata nebo velký majetek, na knížky neměl žádný nárok. Naopak, lidé, kteří doma vlastnili slepice, prasata a jiná zvířata, která mohla vyprodukovat potravu, byli povinni se o tyto suroviny podělit s ostatními.

Přídělové lístky však nebyly zadarmo a jejich přidělení vyžadovalo vlastnictví takzvaného kmenového potravinového lístku. Na tomto dokumentu bylo uvedeno jméno vedoucího domácnosti (obvykle hlava rodiny nebo vlastník nemovitosti), složení domácnosti včetně záznamů o úmrtích a narozeních, a také informace o místě výdeje zboží.

Lístek plnil registrační funkci. V roce 1940 došlo k jeho nahrazení lístkem pro celou domácnost, který existoval ve dvou formách. Jedna pro domácnost samotnou a druhá pro úřad, kde byla domácnost registrována. Vše bylo pod kontrolou a nikdo si tak nemohl pořídit žádné jídlo navíc.

Zdroje: