Článek
Inessa Armand se narodila 8. května 1874 v Paříži. Během svého života velmi často používala svůj umělecký pseudonym Jelena Blonina. Narodila se do velmi úspěšné a zámožné rodiny, která měla ve světě dveře otevřené. A to vše díky povolání svého tatínka. Inès byla dcerou francouzského operního pěvce Théodora Stéphana, který byl známý spíše pod jménem Théodore Pécheux d'Herbenville. Její maminka byla známá herečka Nathalie Wildová. Inessa měla dvě sestry.
Její otec dosáhl ve své kariéře značných úspěchů, ale sám se nedožil věku, aby viděl svou dceru vyrůstat. Když tatínek zemřel, Inès byla svěřena do péče své tety, která se přestěhovala do Moskvy, kde začala pracovat jako učitelka hudby. Jako malá se neměla vůbec špatně. Inès prožila v Moskvě poklidné dětství. Navštěvovala zde základní školu. Ve svých sedmnácti letech úspěšně absolvovala učitelské zkoušky a stala se domácí učitelkou. Poté, co dovršila zletilosti, potkala svou první velkou lásku. Tu si také 3. října 1893 vzala v kostele svatého Mikuláše v Puškinu za manžela. Byl jím továrník Alexander Armand. Společně měli čtyři děti a vedli velmi spokojený život.
Inessa byla jako malá dívka opravdu krásná. Nikdo netušil, jaký bude její skutečný život.
Založila školu pro rolnické děti
Když se její rodina odstěhovala na statek do Jeldiginu, založila zde školu pro rolnické děti, které sama Innesa učila. To ale nebylo vše a Inessa se rozhodla vstoupit do Spolku pro zlepšení osudu žen v Moskvě a stala se v roce 1900 jeho předsedkyní. Jejich zpočátku vypadající harmonický vztah se začal postupem času bortit jako domeček z karet. A na vině nebylo nic jiného než jiný muž, kterého Inessa potkala. Ta se totiž zamilovala do o devět let mladšího švagra Volodi Armanda, bratra svého manžela. Když se to její manžel dozvěděl, rozhodl se, že půjdou od sebe. Nikdy se však oficiálně nerozvedli. Inessa se s novým partnerem odstěhovala do Neopole. Poté krátkou dobu cestovali a ve Švýcarsku se jim narodil syn Andrej.
Poté se však ze Švýcarska vrátili zpět do Moskvy. Po krvavé neděli byla během policejní razie 6. února 1905 zatčena. Ačkoli byla obžaloba proti ní oficiálně 3. června 1905 zamítnuta, navždy zůstala pod dohledem tajné policie. Když bylo ženám v Moskvě umožněno studovat, neváhala a ihned následující den podala přihlášku na studium práv. Na univerzitě pak působila jako hostující posluchačka až do roku 1907. Krátce poté musela okusit další rány osudu. Její partner zemřel v na tuberkulózu.
Innesa měla opravdu početnou rodinu. Vždy měla u svého muže otevřené dveře.
Začala se věnovat revoluční činnosti a potkala Lenina
Innesa se posléze zapojila se do revolučních aktivit a rozhodla se, že bude studovat ekonomii v Bruselu. Její manžel ji v tomto rozhodnutí podpořil a uhradil všechny náklady spojené se studiem. I tak nebyla spokojená a chtěla stále víc. Proto se jako matka pěti dětí přesunula do Paříže, kde se setkala s Vladimírem Iljičem Leninem. Byl rok 1910 a Lenin intenzivně hledal podporu mezi francouzskými socialisty. Společně se svým manželem se aktivně věnovala překladu knih o dělnickém hnutí a pracovali na přípravě revolučních aktivit. Dokonce pracovali na společném projektu s Leninem a jeho ženou Naděždou Krupskou.
V průběhu této společné práce si Lenin začal Inessy velmi vážit a postupně se do ní zamiloval. Často se setkávali v kavárnách u porte d'Orléans. Mezi touto dvojicí se rozvinul milostný vztah, který trval několik let. Tento vztah je mimo jiné doložen mnoha dopisy, které si vzájemně posílali a které obsahovaly nejen revoluční myšlenky, ale i osobní a intimní vyznání obou milenců. Lenin na Inessu tak moc zapůsobil, že si neváhala vedle jeho domu pronajmout byt. Rozhodla se, že ho bude svádět a získá ho na svou stranu. Dokonce si omotala kolem prstu i jeho ženu. Lenina však nikdy nezískala.
Milovala jsem ho, ale on mě nechtěl. Vždy u něho byla na prvním místě jeho žena.
Zůstala pouhou milenkou bez povšimnutí
Inessa často přespávala v Leninově domě, kde jí Naděžda Krupská, Leninova manželka, ochotně hlídala děti. Naděžda kvůli problémům se štítnou žlázou nikdy nemohla mít vlastní potomky, proto byla za tuto příležitost ráda. Přestože byla vědoma vztahu mezi Leninem a Inessou, svou inteligencí a moudrostí se vyhnula žárlivým scénám a trapasům. Naopak byla natolik benevolentní, že svému manželovi nabídla, že se rozvedou. S tím však Lenin nesouhlasil a této možnosti se zaleknul.
V Naděždě našel stálost a oporu, zatímco Inessu vnímal spíše jako proměnlivou a nezávaznou milenku na povyražení. Navíc, někde u Moskvy na Inessu stále čekal její zklamaný manžel. Celý tento milostný trojúhelník trval dva roky, a to do té doby, než se Lenin rozhodl vše ukončit. Tím Inessa velmi trpěla a ve svých 46 letech zemřela na choleru.
Zdroje: Wikipedia, reflex.cz, dotyk.cz, memorial-liberty.com
