Utekli z Osvětimi a svědčili. Rudolf Vrba a Alfréd Wetzler zůstali 3 dny v kanálu, aby je nenašli

Alfréd Wetzler se narodil 10. května 1918 v Trnavě do dělnické rodiny, která měla ve městě velmi dobré postavení a pověst. Mezi lety 1936 a 1940 pracoval v místní cihelně, kde si získal práci na přímluvu svého mistra. V roce 1941 byl zatčen za sabotáž a strávil čtyři měsíce ve vězení v Bratislavě. Dne 13. dubna 1942 byl deportován do koncentračního tábora Osvětim-Březinka, kde vykonával různé práce, včetně nosiče mrtvol, písaře a člena pracovní skupiny zajišťující zemní práce.

Rudolf Vrba se narodil 11. září 1924 ve městě Topoľčany pod jménem Walter Rosenberg. Jako Žid byl vyloučen z gymnázia v Bratislavě a pracoval jako dělník v Trnavě. Na jaře roku 1942 se pokusil utéct ze Slovenska přes Maďarsko do Velké Británie. Tehdy měl plán připojit se k československé armádě. V Budapešti však zjistil, že je tato cesta příliš nebezpečná, a rozhodl se vrátit na Slovensko, aby získal nové doklady. Na maďarsko-slovenské hranici byl ale chycen a odveden do místního vězení. 30. června byl převezen do Osvětimi-Březinky. Tam se setkal se svým o šest let starším krajanem Alfredem Wetzlerem.

Během své práce v táboře se Alfréd Wetzler a Rudolf Vrba dostali k informacím o počtech lidí, kteří byli deportováni do tábora, a to z různých zemí. Zjišťovali, co všechno se v táboře děje a jaké hrůzy tam nevinní lidé zažívají. Dokonce se zúčastnili i takzvané selekce a třídění Židů, kteří byli poslání rovnou na popravu. Oba dva si byli vědomi situace, která se děje a nutnosti upozornit celý svět. A proto začali střádat svůj plán na útěk. Ten uskutečnili 7. dubna 1944.

Po úspěšném útěku 7. dubna 1944 Alfréd Wetzler a Rudolf Vrba informovali svět o tom, že naprostá většina Židů deportovaných do tábora Birkenau, který byl součástí komplexu Osvětim, byla ihned posílána do plynových komor. Odpoledne kolem 14. hodiny se Alfréd Wetzler a Rudolf Vrba ukryli v hromadě dřeva, která byla určena pro stavbu nové budovy v táboře. Oba dva si byli vědomi toho, že dozorci intenzivně pátrají po ztracených vězních a věděli, že nesmí ukázat minimálně dva dny. Proto také zůstali v kanálu plném potkanů a splašků tři dny.

Po třech dnech se konečně odvážili vydat na cestu ke slovensko-polské hranici, kde se pokusili dostat na Slovensko. To se jim také povedlo a úspěšně se dostali na Slovensko, konkrétně do města Čadca a následně do Žiliny. Tam vyhledali lékařskou pomoc a policii, které vše odvyprávěli. Právě proto ve dnech 25. až 28. dubna svědčili o hrůzách, které zažili, před takzvanou židovskou pracovní radou.

Při této příležitosti obdrželi falešné doklady, pod jmény Jozef Lánik a Rudolf Vrba, které jim umožnily další pohyb a skrývání, a to bez hrozby nebezpečí. Zpočátku byli oba dva vyslýcháni samostatně, aby se vyšetřující komise přesvědčila, že říkají pravdu a nejsou na svých výpovědích domluvení. Na základě výpovědí Alfréda Wetzlera a Rudolfa Vrby vznikla takzvaná Wetzlerova a Vrbova zpráva, známá také jako Osvětimská zpráva. Tento dokument byl důležitým dokumentem pro informování světa o dění v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau.

Zpráva obsahovala podrobné údaje o počtech vězňů, metodách vyhlazování a dalších praktikách, kterým byli svědky během svého pobytu v táboře. Součástí zprávy byly také náčrty tábora, které pomohly ilustrovat uspořádání a provoz Auschwitz-Birkenau. V roce 2007 byli Rudolf Vrba a Alfréd Wetzler vyznamenáni in memoriam státním vyznamenáním Slovenské republiky a obdrželi Řád bílého dvojkříže I. třídy a Kříž Milana Rastislava Štefánika I. Třídy.

Zdroje: Holocaust, g.cz, Lifee, Facebook