Tajná jaderná elektrárna v Bohunicích mohla zničit Československo. Soudruzi fatální selhání tajili

Velká kapitola této jaderné elektrárny se začala psát v roce 1958, co byl do provozu uveden první jaderný reaktor A-1 v Bohunicích. Tehdy se jednalo o naprostý unikát v komunistickém Československu a soudruzi na tento technologický skvost byli naprosto pyšní. Výstavba tohoto reaktoru byla dokončena v prosinci roku 1972 a byla to velkolepá událost, která však byla zveřejněna pouze mezi vlivnými a mocnými lidmi. Široká veřejnost o této elektrárně neměla dlouhou dobu tušení.

Elektrárna A-1 Jaslovské Bohunice se nachází přibližně 20 kilometrů od Trnavy. Jednalo se o první jaderný reaktor, který byl vyvinut a kompletně vybudován na území tehdejšího Československa. Reaktor A-1 byl konstruován tak, aby mohl používat přírodní uran místo obohaceného, což mělo za cíl ušetřit palivo. Nicméně se posléze zjistilo, že takové zařízení má vyšší sklony k nehodám.

Palivo se měnilo za plného provozu, což konstrukce reaktoru technicky umožňovala, ale zároveň to bylo značně riskantní. Jak se později ukázalo, celá funkce a systém této jaderné elektrárny nebyl důkladně promyšlen a zjistilo se, že chybí základní zabezpečení a systém, který by včas varoval před možným nebezpečím. K první vážné nehodě došlo v únoru 1977, kdy si obsluha elektrárny všimla, že v jednom palivovém bloku došlo k poškození kagelových kuliček.

Na jadernou elektrárnu v Bohunicích však číhala i druhá tragédie, která měla fatální následky. Během výměny palivového souboru došlo k nesprávnému uzamčení těsnící zátky palivové kazety. Tato chyba byla způsobena lidským faktorem, protože nebyl správně namontován pojistný šroub. Protože unikající plyn byl těžší než vzduch, akumuloval se v dolních prostorách sálu, kde se udusili dva pracovníci zodpovědní za likvidaci jaderného odpadu.

První z obětí byl sedmapadesátiletý Libor Benda a druhým dvaapadesátiletý Izidor Ferech. Přestože oba muži únik plynu zaznamenali a snažili se utéct, do bezpečí se již nedostali. Podle některých výpovědí byl nouzový východ uzamčený na řetěz, a to kvůli zavedenému bezpečnostnímu opatření. Havárie, která mohla mít daleko vážnější následky, byla díky hrdinství a obětavosti zaměstnanců elektrárny včas zastavena. Tato událost byla však komunistickým režimem bedlivě utajena před veřejností.

Během období normalizace v Československu byly obě havárie v elektrárně A-1 obestřeny tajemstvím. Informace o následcích těchto incidentů i o procesu jejich řešení byly tehdejším režimem důkladně skryty před širokou veřejností. V důsledku těchto nehod byl blok A-1 v roce 1977 trvale vyřazen z provozu a byly zahájeny práce na jeho postupné likvidaci. Ty jsou odborníky naplánovány až do roku 2050.

Zaměstnanci, kteří v elektrárně pracovali, dostali jiné pracovní nabídky. Podmínkou však bylo, že nikdy a za žádnou cenu neprozradí, co se osudného dne v elektrárně stalo. S pádem komunistického režimu se však veřejnost postupně dozvěděla o všem, co se mohlo stát. Ne nadarmo se této elektrárně říká Černobyl číslo 1. Jen o 9 let později totiž došlo k tragédii, která se zaspala do dějin všech jaderných elektráren ve světě.

Zdroje: denik.cz, peak.cz, cs.wikipedia.org