Článek
Vyřadit pečivo, zapomenout na těstoviny a většinu energie přijímat z tuků. Keto dieta má své věrné příznivce a podle některých slibů by měla být při hubnutí účinnější než běžný jídelníček. Co se ale stane, když vědci porovnají obě varianty za podobných podmínek? Pojďme se na to v tomto článku podívat.
Když se řekne hubnutí, málokteré téma vyvolává tolik diskusí jako sacharidy. Jedni si bez ranního chleba či ovesných a jiných vloček nedovedou představit den, druzí se tohoto bojí, jako by právě v sacharidech byl ukrytý důvod, proč se jim nedaří zhubnout. A pak je tu keto dieta, která jde ještě dál. Sacharidy při ní ustupují do pozadí a hlavní roli přebírají tuky.
Její zastánci často zdůrazňují, že tělo začne díky výraznému omezení sacharidů využívat více tuků jako zdroj energie. To zní docela logicky. Jenže je tu jeden háček: spalovat více tuků neznamená automaticky ztrácet více tělesného tuku. A právě v tom bývá mezi představou a skutečností rozdíl.
Otázka tedy zní trochu jinak, než jak ji obvykle slýcháme. Nejde jen o to, jestli člověk na keto dietě spaluje tuky. Jde o to, zda zhubne více než člověk, který jí více sacharidů, pokud mají oba jídelníčky podobně nastavený energetický příjem.
A právě na to se zaměřila nová systematická analýza vědeckých studií z roku 2026. A k přečtení je buď zde, nebo také pod článkem.
Vědci nehledali nejlepší dietu na světě
Když chceme zjistit, jestli je jedna dieta lepší než druhá, musíme si dát pozor na jednu věc. Co když lidé v jedné skupině prostě jen jedí méně než ti druzí? Pak se těžko pozná, jestli za větším úbytkem váhy stojí omezení sacharidů, nebo spíše menší množství jídla.
Autoři studie tedy vybrali jen ty studie, ve kterých lidé držící keto dietu „soupeřili“ s těmi, kteří jedli více sacharidů. Obě skupiny přitom měly nastavený podobný energetický příjem, případně podobný plánovaný kalorický deficit. Vědce tedy zajímalo, jestli má keto dieta nějakou výhodu i ve chvíli, kdy mají obě skupiny pro hubnutí zhruba stejné podmínky.
Za keto dietu pak vědci považovali jídelníček s maximálně padesáti gramy sacharidů denně, případně takový, ve kterém sacharidy tvořily nejvýše desetinu přijaté energie.
Nakonec zůstalo jen šest studií, do kterých se zapojilo dohromady 259 lidí s nadváhou nebo obezitou. Není to zrovna velký soubor. A když se podíváme, jak dlouho vědci účastníky sledovali, tak i to není nijak ohromující. Většina studií totiž trvala pouhých šest až dvanáct týdnů. Jen v jedné se výzkumníci podívali na výsledky po celém roce.
To ale samozřejmě neznamená, že výsledky nemají žádnou hodnotu. Jen bychom od nich neměli čekat odpověď na úplně každou otázku, která nás v souvislosti s hubnutím napadne.
Rozdíl byl znát, ale…
Keto dieta v této studii vedla k o něco většímu úbytku hmotnosti. V průměru zhubli její účastníci o 1,49 kilogramu více než lidé, kteří jedli více sacharidů.
Ten rozdíl určitě stojí za pozornost, ale není potřeba z něj dělat velký závěr. Pro někoho určitě může být kilo a půl znát - samo o sobě to však neznamená, že keto dieta nějak zásadně mění naše poznatky o hubnutí.
Navíc jde o průměr, ne o výsledek, který může čekat každý. Někomu keto sedne a zhubne výrazně, jinému přinese jen malou změnu. A u někoho se váha nemusí pohnout vůbec. Výsledek studie tedy popisuje, jak dopadly skupiny jako celek, ne co se stane konkrétnímu člověku.
A ještě jedna věc: studie porovnávala změnu tělesné hmotnosti. To není úplně totéž jako porovnání množství ztraceného tuku. Právě tady se dostáváme k detailu, který se v debatách o dietách snadno ztratí.
Když ručička váhy klesá, nemusí jít jen o tuk
Kdo někdy výrazně omezil sacharidy, možná si všiml, že se váha zpočátku pohne poměrně rychle. Takový začátek může být povzbudivý. Člověk má pocit, že konečně našel způsob, který funguje.
Jenže časný pokles hmotnosti nemusí být (a většinou není) tvořený pouze tělesným tukem.
Tělo si totiž ukládá část sacharidů ve formě glykogenu - mimo jiné ve svalech a játrech. S těmito zásobami je spojena také voda. Když příjem sacharidů výrazně klesne, mohou se zásoby glykogenu zmenšit a spolu s nimi se může uvolnit i část vody. Váha pak ukáže nižší číslo, aniž by celý rozdíl odpovídal úbytku tuku.
Není to podvod ani rozbitá váha. Jde o běžnou reakci těla na změnu stravování. Problém nastává až tehdy, když si každý rychlý pokles hmotnosti vyložíme jako důkaz, že jsme právě spálili velké množství tuku.
Autoři analyzované studie nedokázali určit, jakou část zaznamenaného rozdílu tvořil tuk a jakou jiné složky tělesné hmotnosti. Jednotlivé výsledky totiž nespojili do společného vyhodnocení změn tělesného složení.
Z výsledků proto můžeme říct, že keto skupiny v průměru zhubly o něco více. Nemůžeme však s jistotou tvrdit, že právě o tolik více tělesného tuku také ztratily.
Není jedno, jestli jsou v jídelníčku bílkoviny, či ne.
A co když za tím nebyly jen sacharidy?
Do příběhu vstupuje ještě jedna proměnná: bílkoviny.
Abychom zjistili, jestli při hubnutí záleží právě na množství sacharidů, musí se srovnávané jídelníčky lišit hlavně v tomto množství. Jenže v některých studiích se nelišilo jen množství sacharidů, ale také množství bílkovin - lidé v keto skupinách jedli většinou bílkovin více než ti, kteří měli jídelníček s vyšším obsahem sacharidů.
To může výsledky ovlivnit, protože bílkoviny mají v jídelníčku svou roli. Vyšší příjem bílkovin totiž může zvýšit náš pocit sytosti a také množství energie, kterou tělo spálí při trávení. Když je tedy příjem sacharidů i bílkovin různý, těžko se pozná, čemu případný rozdíl připsat.
Vědci proto udělali ještě jednu analýzu, tentokrát jen se třemi studiemi, v nichž byl předepsaný příjem bílkovin v obou skupinách podobný. Keto dieta i v ní vyšla o něco lépe, ale náskok už nebyl tak přesvědčivý. Výsledky byly nejisté a nevylučovaly, že mezi dietami ve skutečnosti žádný rozdíl není.
To samozřejmě neznamená, že keto dieta nefunguje. Spíše to ukazuje, že z těchto studií nedokážeme spolehlivě určit, jakou část jejího případného náskoku způsobilo právě omezení sacharidů.
Má tedy smysl vyřadit pečivo a přílohy?
Po přečtení podobných výsledků člověka snadno napadne, zda by neměl také přejít na keto dietu. Když v průměru vyšla o něco lépe, proč to alespoň nezkusit?
Jenže samotný výsledek ještě neříká, jak se bude konkrétnímu člověku na takovém jídelníčku žít. A právě to může být při dlouhodobém hubnutí podstatnější než drobný rozdíl naměřený ve studiích.
Někomu může výrazné omezení sacharidů vyhovovat. Má rád potraviny, které se do takového jídelníčku hodí, necítí se ochuzený a dokáže u něj zůstat. Pro jiného bude představa fungování bez běžných příloh, pečiva nebo řady druhů ovoce zbytečně svazující. Po několika týdnech ho přestane bavit neustále hlídat, co smí a nesmí jíst.
A právě tohle je v běžném životě podstatné.
Můžeme si vybrat dietu, která slibuje skvělé výsledky, ale když nás po pár týdnech přestane bavit, nebo se nedá skloubit s normálním životem, dlouho u ní nejspíš nevydržíme.
Často tedy dává větší smysl takový jídelníček, který nám vyhovuje a který dokážeme dodržovat i za měsíc nebo za rok, ideálně napořád.
U keto diety je také dobré myslet na to, co z jídelníčku může zmizet spolu se sacharidy. Třeba vláknina. Někomu se mohou objevit i zažívací potíže, nebo se mu může změnit složení střevních bakterií. Autoři zmiňují také možnost, že keto může zvýšit LDL cholesterol, někdy označovaný jako ten „špatný“. Pokud má člověk vyšší riziko srdečních potíží, je rozumné se v příjmu LDL cholesterolu trochu více krotit a hlídat si cholesterol v krevních testech.
Je ale fér dodat, že právě tyto otázky nebyly hlavním předmětem popisované analýzy. Studie se soustředila na rozdíl v hubnutí, nikoli na komplexní posouzení dlouhodobého zdraví při keto dietě. Nemůžeme z ní tedy vyčíst, jak si obě varianty vedou ve všech zdravotních ohledech.
Limity studie aneb co všechno ještě nevíme
Výsledky této analýzy je dobré brát s rezervou. Účastníků nebylo mnoho a většina studií trvala jen několik týdnů. O tom, jak se rozdíly mezi dietami projeví po delší době, proto víme mnohem méně.
Navíc ne vždy platí, že lidé snědli přesně to, co jim studie předepsala. V některých případech si jídelníček zapisovali sami. Takové záznamy nemusí být úplné - člověk může na něco zapomenout nebo některé jídlo jednoduše nezapsat.
Autoři proto hodnotili jistotu důkazů jako nízkou. Jinými slovy, výsledky naznačují, že keto dieta může mít za srovnatelných energetických podmínek určitou výhodu, ale zatím nemáme dostatečně pevné podklady, abychom na tomto závěru stavěli příliš sebevědomá doporučení.
Zajímavé je i to, co studie neřešila. Neřekla nám spolehlivě, která dieta pomáhá lépe udržet dosaženou hmotnost po roce nebo po několika letech. Neumožnila ani určit, zda se rozdíl v hmotnosti promítá do většího úbytku tuku. A už vůbec z ní nelze vyvodit, že by jeden způsob stravování byl vhodnější pro každého člověka bez ohledu na jeho zdravotní stav a preference.
Závěrem: Malé vítězství, nikoli revoluce
Keto dieta tedy v této analýze vyšla o něco lépe než jídelníčky s vyšším podílem sacharidů. Rozdíl činil v průměru 1,49 kilogramu. Bylo by ale předčasné dělat z tohoto výsledku důkaz, že sacharidy jsou při hubnutí hlavním problémem nebo že jejich výrazné omezení představuje univerzálně nejlepší cestu.
Studie přináší zajímavý výsledek, ne definitivní odpověď. Navíc nám připomíná, že na číslo na váze se někdy díváme příliš zjednodušeně. Neříká nám samo o sobě, kolik jsme ztratili tuku, jak se změnilo naše zdraví ani jestli se nám podaří výsledek udržet.
Možná je proto užitečnější položit si trochu jinou otázku než tu, zda je lepší keto dieta, nebo běžný jídelníček. Čili měli bychom se ptát třeba nějak takto: „Který způsob stravování nám pomůže dosáhnout cíle a zároveň u něj dokážeme zůstat, aniž by se z každého jídla stalo malé vyjednávání se sebou samým?“
Na to žádná metaanalýza nedokáže odpovědět za nás. A právě proto by se z výsledku neměla dělal ani reklama na keto dietu, ale ani důvod ji předem odmítnout. Je to jedna z možností, která může někomu vyhovovat. Jen zatím nemáme dost důkazů, abychom ji mohli označit za jasného vítěze.
Zdroj:
