Může být člověk obézní a přitom zdravý?

Není to úplně výjimečné - někdo má výraznou nadváhu nebo obezitu, ale když přijde na preventivní prohlídku, výsledky nevypadají nijak dramaticky. Cukr v normě, krevní tlak také a cholesterol bez větších problémů.

„Jsem sice při těle, ale zdravý“, řekne si takový člověk. A vlastně k tomu má důvod.

Dnes se totiž často mluví o takzvané metabolicky zdravé obezitě. Lékaři tímto zvláštním slovním spojením popisují situaci, kdy ručička váhy nekompromisně ukazuje velkou nadváhu, ale tělo se přesto tváří, jako by se ho žádný problém netýkal. Výsledky z krevních testů vypadají ukázkově, tlak drží na ideálních hodnotách a cukrovka je v nedohlednu.

Člověk tak sice podle tabulek žije s obezitou, ale jeho metabolismus funguje bez jediného zádrhelu. Jenže je taková obezita skutečně zdravá?

Právě na tento fenomén si posvítila nová rozsáhlá studie z britského projektu UK Biobank. Vědci si v ní posvítili na životní osudy více než 157 tisíc mužů a žen, které trpělivě sledovali téměř třináct dlouhých let.

Jejich závěry však přinesly pro někoho možná nepříjemné procitnutí: to, že naše tělo na papíře vypadá zdravě a metabolické problémy se mu zatím vyhýbají, ještě zdaleka neznamená, že jsme v bezpečí.

Studie z roku 2026 je k přečtení zde, nebo také pod článkem.

Je snadné pochopit, proč někteří lidé věří, že mohou být obézní a zároveň zdraví. Vysoký tlak většinou nebolí, zvýšený cholesterol člověk nijak nepocítí a cukrovka se často plíží roky, aniž by na sebe výrazně upozornila.

Když se tedy člověk cítí dobře, nic ho netrápí a lékaři mu neobjevili žádný z těchto problémů, může mít pocit, že mu kila navíc vlastně nijak neškodí.

Jenže právě tady se představa začíná rozcházet s realitou.

Vědci sledovali nejen to, kolik lidé vážili, ale také jejich celkový metabolický stav. A pak se dívali, koho v následujících letech postihl infarkt, mrtvice, srdeční selhání, vážné onemocnění jater nebo ledvin, případně kdo zemřel.

Pokud by byla takzvaná metabolicky zdravá obezita skutečně neškodná, neměl by být mezi těmito lidmi a lidmi s normální hmotností velký rozdíl.

Jenže byl.

Muži s obezitou, ale bez metabolických poruch, měli o 46% vyšší riziko aterosklerotických kardiovaskulárních onemocnění než lidé s normální hmotností. Riziko srdečního selhání bylo dokonce vyšší o 63%.

Ještě výraznější rozdíl se objevil u onemocnění jater. Tam bylo riziko více než dvojnásobné. Vyšší byla dokonce i celková úmrtnost.

Podobný obrázek nabídly i výsledky u žen.

Čili ani ženy, které byly podle běžných kritérií metabolicky zdravé, nebyly na tom stejně jako ženy s normální hmotností. Riziko srdečního selhání u nich bylo vyšší téměř o 70%. U jaterních onemocnění bylo dokonce několikanásobné.

Vysoký tlak nebo cukrovka tedy možná nejsou začátkem problému, ale až jeho viditelným projevem. To, co k nim vede, může v těle probíhat už řadu let, aniž by si toho člověk všiml.

Autoři studie sami přicházejí s myšlenkou, že takzvaná metabolicky zdravá obezita nemusí být samostatná a stabilní kategorie. Může jít spíše o přechodnou fázi.

Jinými slovy: člověk je obézní, ale ještě nestihl „nasbírat“ všechny metabolické komplikace, které se s obezitou často pojí. Riziko však už začíná narůstat. A jakmile se přidá vysoký tlak, cukrovka nebo porucha krevních tuků, začne stoupat mnohem rychleji.

Přesně to studie ukázala.

Lidé s obezitou a současně alespoň s jednou metabolickou poruchou vykazovali násobně vyšší rizika téměř ve všech sledovaných oblastech. Týkalo se to srdce, cév, jater i ledvin.

Na celé práci je zajímavé ještě jedno zjištění.

BMI je sice nejpoužívanějším ukazatelem obezity, ale vědci se podívali také na obvod pasu. A právě tady se ukázal zajímavý rozdíl. Lidé, kteří měli více tuku uloženého v oblasti břicha, na tom často byli hůře než lidé se stejným BMI, ale užším pasem.

To platilo dokonce i u některých lidí, kteří podle BMI vůbec nebyli obézní.

Zjednodušeně řečeno: číslo na váze nemusí být celý příběh. Důležité je také množství břišního (útrobního, viscerálního) tuku - to je často ten padouch.

V datech se objevoval ještě jeden nápadný vzorec. Riziko nestoupalo skokově, ale postupně.

S vyšším stupněm obezity rostlo. S větším obvodem pasu rostlo. A rostlo také s každou další metabolickou poruchou.

Vědci tak neviděli ostrou hranici mezi „zdravým“ a „nezdravým“. Spíše jakousi šikmou plochu, po které se člověk může dlouhé roky nenápadně posouvat.

Tato studie na to nedává definitivní odpověď. Přesto nabízí jednu zajímavou stopu.

Obezita je spojena s chronickým nízkostupňovým zánětem. Analýzy autorů naznačují, že právě zánětlivé procesy mohou být jedním z důvodů, proč zdravotní rizika rostou už před vznikem klasických metabolických poruch.

Není to důkaz příčiny. Je to ale směr, kterým se současný výzkum ubírá.

Tato studie rozhodně netvrdí, že každý člověk s obezitou musí nevyhnutelně onemocnět.

Říká ale něco jiného.

To, že má člověk s obezitou normální tlak, cukr i výsledky krevních testů, ještě neznamená, že je riziko stejné jako u člověka s normální hmotností.

Právě naopak.

Studie s více než 150 tisíci lidmi ukázala, že samotná vyšší hmotnost může být problém, i když člověk zatím nemá vysoký tlak, cukrovku ani jiné podobné potíže. Možná tedy nejde o to, že by tyto nemoci všechno spouštěly. Spíše mohou být prvními viditelnými známkami něčeho, co se v těle rozbíhalo už mnohem dříve.

Je potřeba dodat, že šlo o observační studii. Takový výzkum dokáže ukázat souvislost mezi dvěma jevy, ale nedokáže s jistotou prokázat, že jeden skutečně způsobil druhý.

Určitým omezením je i složení sledované skupiny. Většinu účastníků totiž tvořili běloši z Velké Británie, takže výsledky nemusí do posledního detailu platit pro všechny populace.

Část autorů uvedla výzkumné granty, poradenskou činnost nebo přednáškovou spolupráci s farmaceutickými společnostmi. Ostatní autoři střety zájmů neuvedli.

Zdroj:

Obesity, metabolic health status, and adverse outcomes in men and women