Článek
Metabolický syndrom většině lidí moc neřekne. Ale pokud se zmíní břicho, které se pomalu zakulacuje, krevní tlak, co nenápadně šplhá nahoru, hladina cukru v krvi mimo normu, nebo cholesterol, který už není zrovna ideální – to všechno už jsou známější pojmy, a to všechno dohromady právě dělá tento syndrom.
A že nejde o nic výjimečného, ukazuje statistika: podle různých měřítek trpí metabolickým syndromem 12 - 31 % lidí na světě, v některých zemích i podstatně více.
A teď k tomu přidejme ještě alkohol. Pivo po práci, víno k večeři, občas nějaký ten frťan. Je to ale škodlivý návyk, nebo naopak může malé množství paradoxně chránit?
Na to se vědci podívali zblízka. A nejen tak ledabyle – v roce 2025 udělali rozsáhlou systematickou revizi a metaanalýzu všech dostupných studií na dané téma od roku 2000 do roku 2023. Dohromady se sešlo 62 studií z různých koutů světa. A to už je hodně výzkumu.
Metaanalýzu přikládám zde, nebo pod článkem.
Co tedy vědci aktuálně zjistili?
Na základě 62 studií zkoumající vztah mezi pitím alkoholu a metabolickým syndromem se (nepřekvapivě) zjistilo, že pijáci jsou na tom o něco hůře nežli abstinenti. Mají asi o 12% větší riziko oproti těm, co se alkoholu vůbec nedotknou. Není to sice propastný rozdíl, ale úplně nevinné to také není.
Jenže pak je tu ta klasická otázka: záleží na množství? Třeba totiž může malé množství alkoholu spíše pomáhat a chránit nežli škodit. A tady je to už trochu zamotanější.
Když se srovnaly různé dávky – lehké, střední i ty vysoké – jasná souvislost mezi alkoholem a metabolickým syndromem se neukázala. Zkrátka, vztah mezi množstvím a rizikem se v číslech a statistice ztratil.
Když se ale vědci podívali na to, jak často lidé pijí, ukázalo se (a tady už překvapivě), že ti, kteří sáhli po drinku 1× nebo 2× za týden, na tom byli lépe nežli abstinenti – konkrétně měli „pijáci“ riziko metabolického syndromu zhruba o 15 % nižší. Kdo ale měl drink častěji – 2× až 7× týdně – tam už tento efekt vymizel. A kdo byl nad touto hranicí, tedy více než 7 drinků týdně, ten už měl riziko prakticky stejné jako abstinent, někdy i vyšší.
Kdo pije více než méně, pravděpodobně zvyšuje riziko zdravotních problémů.
Kolik je vlastně „jeden drink“?
Možná teď někoho napadá – co přesně znamená to „1 – 2× týdně“? Vědci tím nemysleli 1 – 2 posezení v hospodě, ale počet standardních drinků za týden. A jeden drink se počítá docela přesně: je to asi 14 gramů čistého alkoholu. V praxi to odpovídá jedné skleničce vína (cca 1,5 – 2 deckám), jednomu půllitru piva, nebo malému panáku tvrdého alkoholu.
Takže když vědci píšou „7 drinků týdně“, neznamená to, že někdo vypil 7× půllitr vína. Myslí se tím sedm „jednotek“ alkoholu. To může být sedm piv, sedm skleniček vína nebo sedm panáků. Prostě sedm kousků za týden.
Autoři studie navíc rozlišovali i celkové množství vypitého alkoholu:
- Lehké pití: do 15 gramů alkoholu denně (tedy max. 1 drink denně).
- Střední pití: 15 – 30 gramů denně (1 – 2 drinky denně).
- Těžké pití: nad 30 gramů denně (víc než 2 drinky denně).
Jenže právě tady se ukázalo, že množství samotné s metabolickým syndromem tolik nesouvisí. Zásadnější byla pravidelnost a frekvence v týdnu. Tedy jak často kdo v týdnu alkohol pije.
Jak si to tedy celé vyložit?
Možná si někdo vzpomene na tu lidovou představu: sklenička červeného vína je pro srdce zdravá. Něco na tom může být, studie naznačují, že mírné pití může zlepšovat hladiny „hodného“ HDL cholesterolu nebo trochu pomáhat s citlivostí na inzulín.
Jenže úplně ten stejný alkohol zvyšuje krevní tlak, podporuje ukládání tuku v játrech, a když se to přežene, poškozuje cévy i celkovou metabolickou rovnováhu. Je to tedy hra na tenkém ledě.
Autoři metaanalýzy pak ještě upozorňují, že výsledky jednotlivých studií se dost liší. Někde našli ochranný efekt, jinde škodlivý. Záleží i na tom, v jaké zemi se výzkum dělal, jaká byla populace, kolik se toho vypilo a jak dlouho se pilo. Není tedy divu, že když se to všechno hodí do jednoho pytle, vyjde z toho trochu smíšený obrázek.
Závěrem
Pokud bychom to tedy měli nějak shrnout, tak alkohol podle aktuálních zjištění určitě není lék. Ve velkém škodí, v malém možná někdy ukáže vlídnější tvář, ale rozhodně se na to nedá spoléhat.
Výsledky spíše ukazují, že pravidelné pití - nebo lépe řečeno pravidelné nadměrné pití - zvyšuje riziko metabolického syndromu, i když úplně malé množství jednou za čas ho pravděpodobně dramaticky nezhorší. Ale to je něco jiného než doporučovat sklenku vína denně jako prevenci.
Vědci proto navrhují, aby se dělaly další, přesnější a delší studie. Zatím je ale jasné jedno: čím méně alkoholu, tím menší riziko problémů – a to nejen těch s metabolickým syndromem.
A na úplný závěr je třeba si uvědomit, že metabolický syndrom je záležitostí převážně celkového životního stylu (a nejen toho alkoholu). Čili někomu, kdo se pravidelně hýbe, jí nějak kloudně, dostatečně spí a nemá v životě moc stresu, ublíží alkohol celkově méně nežli někomu jinému, kdo na výše uvedené dlabe.
Takže ano, alkohol v nějaké frekventovanější podobě pravděpodobně našemu tělu škodí. Ale je to jen jeden ze střípků skládačky zvané životospráva.
Zdroj:
