Článek
Silový trénink může vypadat všelijak. Někdo chodí do fitka a má za zády trenéra, který počítá opakování, opravuje techniku, radí. Jiný cvičí podle aplikace v mobilu. A pak je tu třetí skupina – lidé, kteří si stáhnou tréninkový plán v PDF a jedou podle něj sami, bez dohledu, bez kontroly, bez připomínek.
Čili jsou cvičenci, kdy za nimi někdo stojí a dívá se. A najednou dělají jedno opakování navíc. Možná ne proto, že by sami chtěli. Ale proto, že by bylo trochu trapné to vzdát.
Přesně tenhle nenápadný rozdíl – skoro neviditelný – si vzali na paškál autoři nedávné studie z roku 2025 o silovém tréninku.
Tu přikládám zde, nebo je také pod článkem.
Všichni dělali totéž - jen jinak
Do výzkumu zapojili lidi, kteří už cvičit uměli (celkem 79 zkušenějších cvičenců a cvičenek). Tedy žádní úplní začátečníci, žádné „poprvé v životě jsem viděl činku“. Normální cvičenci kolem třicítky, muži i ženy.
Všichni dostali stejný tréninkový plán na celé tělo (fullbody trénink). Stejné cviky, stejný objem, stejná frekvence. Třikrát týdně, celkem deset týdnů.
Rozdíl byl jen v tom, jakým způsobem ten plán absolvovali.
Jedna skupina cvičila pod osobním dohledem trenéra přímo na místě (in-person supervision). Druhá měla online trénink vedený přes aplikaci. Třetí dostala plán v PDF a cvičila sama.
Studie sledovala změny síly, tělesného složení, subjektivní pohody i to, jak byli lidé s daným typem vedení spokojeni. A taky jednu důležitou věc, která se často přehlíží: kolik tréninků skutečně odcvičili.
Papírově tedy měli všichni stejné podmínky. Realita ale byla jiná.
Docházka je zásadní
Největší rozdíly se ukázaly v dodržování tréninku. Skupina s osobním dohledem absolvovala v průměru téměř 90% plánovaných jednotek. U aplikace to bylo něco přes 80%. U PDF plánu už jen zhruba polovina. To samo o sobě hodně napovídá.
Ne proto, že by PDF bylo „špatně“, ale proto, že bez vnější kontroly je mnohem snazší trénink vynechat, zkrátit nebo ho odsunout na zítřek - zde je hrozně snadné si říct, že dneska fakt ne. Jakmile vynecháme jednou, podruhé se to dělá snáze. A právě tahle nenápadná věc – pravidelnost – se pak promítla i do výsledků.
Pravidelnost růže přináší.
Síla rostla, ale ne stejně
Ano, všichni zesílili. To je fér říct. Silový trénink fungoval u všech tří skupin. Jenže ne ve stejné míře. Největší nárůsty síly byly pozorovány u cvičenců s osobním dohledem. Skupina s aplikací se držela někde uprostřed. A samostatně cvičící podle PDF zaostávali.
Autoři přitom zdůrazňují, že rozdíl nevznikl kvůli jinému programu, ale opět spíše kvůli tomu, jak přesně a konzistentně byl program prováděn. Dohled trenéra zřejmě vedl k lepší technice, vyššímu úsilí během sérií a menšímu „odfláknutí“ těžších částí tréninku.
Takové drobnosti, které se špatně měří – ale v součtu dělají rozdíl.
A co váha?
Zajímavé jsou i změny tělesné hmotnosti. Největší nárůst zaznamenala skupina s osobním dohledem – v průměru téměř dva kilogramy během deseti týdnů. U ostatních skupin byly změny menší nebo méně jednoznačné.
Studie ale nikde netvrdí, že by šlo čistě o svaly. Jen konstatuje, co se stalo – a dál to nechává otevřené.
Psychika a pocit z tréninku
Vedle čísel a fyzických ukazatelů se autoři ptali i na pocity a jak byli s danou formou vedení spokojeni.
Tady vyšel výsledek také poměrně jasně. Nejvyšší spokojenost hlásila skupina s osobním dohledem. Nešlo jen o výsledky, ale o celkový pocit z tréninku. Aplikace skončila někde mezi. A PDF plán opět propadl nejvíce.
Nejde tedy jen o motivaci. Jde i o pocit jistoty, zpětnou vazbu a vědomí, že když něco nevyjde, je tu někdo, kdo to s vámi hned řeší. Že když si nejsme jistí technikou nebo váhami, nemáme se koho zeptat. A pochybnosti pak hlodají více než těžká činka. To jsou věci, které se do tabulek zapisují těžko, ale v reálném tréninku hrají velkou roli.
Limity studie
Výzkum trval jen deset týdnů, takže neříká nic o dlouhodobých efektech. Účastníci byli už zkušenější cvičenci, ne začátečníci. A některé věci – motivaci, životní styl nebo psychiku – prostě do tabulek zavřít nejde.
Autoři také neuvádějí žádné střety zájmů.
Co si z toho vzít?
Studie netvrdí, že bez trenéra nemá smysl cvičit. Ani náhodou. To by byl příliš jednoduchý závěr – a taky nepravdivý. Ukazuje ale něco jiného: stejný plán neznamená stejný výsledek.
Osobní dohled drží lidi u tréninku, posouvá výkonnost a zvyšuje spokojenost. Aplikace představuje střední cestu. Cvičení bez kontroly nabízí svobodu, ale vyžaduje pevnou sebekontrolu.
Záleží tedy na tom, jestli nás někdo sleduje, připomíná, vrací nás zpátky k soustředění. Nebo jestli všechno stojí jen na nás. Nejdůležitější ze všeho je ale to, že vůbec máme snahu se sebou něco dělat :-).
Zdroj:
