Článek
Ryby, kapsle s rybím olejem, vliv na srdce i mozek. Omega‑3 mastné kyseliny už dávno nejsou jen nějakou exotickou záležitostí.
V posledních letech se k nim ale začala upínat i jiná naděje: že by mohly pomáhat svalům. Zpomalit jejich úbytek s věkem, zlepšit reakci na trénink, nebo dokonce nastartovat jejich růst. Jenže když se člověk podívá blíže, obraz se začíná drolit. Jedna studie tvrdí tohle, jiná pravý opak.
A právě proto vznikla rozsáhlá systematická přehledová práce a metaanalýza, která se snažila v tomhle zmatku udělat trochu pořádek. Ne tím, že by přidala další experiment, ale tím, že pečlivě poskládala dohromady výsledky těch nejlepších dostupných studií.
Pojďme se tedy podívat, co z toho nakonec vzniklo. Bez zjednodušování. Bez marketingu. A hlavně bez slibů.
Ještě předtím ale musím zmínit, že tato studie i tento článek se zabývá jen omega-3 a jejich vlivu na svalovou syntézu. Neřeší se tu tedy tolik zdravotní benefity „omega trojek“.
Studie z roku 2024 je k prozkoumání zde, nebo také pod článkem.
Proč vůbec řešit svaly a omega‑3?
Se svaly je to trochu jako s bankovním účtem. Neustále se na něm něco připisuje a něco ubývá :-). V těle tomu říkáme syntéza svalových bílkovin (MPS – Muscle Protein Synthesis) a rozpad svalových bílkovin (MPB – Muscle Protein Breakdown).
V ideálním světě by byl zůstatek dlouhodobě kladný. Jenže s přibývajícím věkem se rovnováha nenápadně posouvá. Svaly hůře reagují na jídlo, hůře na pohyb, a úbytek začne pomalu převažovat.
Tomuhle pomalému ubývání svalů se říká sarkopenie. Týká se dnes desítek milionů lidí a není to jen číslo do tabulky – znamená více pádů, více zlomenin a častěji i ztrátu samostatnosti.
Omega‑3 mastné kyseliny se do hry dostávají hlavně díky svým protizánětlivým účinkům. Chronický zánět je totiž jedním z faktorů, který může svalový metabolismus brzdit. Logika je tedy lákavá: když zánět utlumíme, svaly by mohly lépe růst – nebo se alespoň méně rozpadat.
Některé dřívější studie tuto představu podpořily. Jiné ji ale nepotvrdily. A právě tady nastupuje systematický přehled.
Co přesně autoři analyzovali?
Autoři vzali ty nejkvalitnější dostupné studie a podívali se na ně znovu, ale pohromadě. Zajímalo je, co se stane, když lidé užívají omega-3, a jak se jejich výsledky liší od těch, kteří dostávali placebo. A měřili konkrétně:
- syntézu svalových bílkovin (MPS),
- nebo syntézu bílkovin v celém těle (whole‑body protein synthesis).
Po rozsáhlém vyhledávání v odborných databázích zůstalo ve finálním výběru osm studií. Nešlo tedy o desítky experimentů, ale o relativně malý, zato metodicky přísně vybraný soubor.
Jednotlivé studie se různě lišily. Každá pracovala s trochu jinými lidmi – jiný věk, jiné zdraví, jiné dávky omega-3. Někde šlo o pár kapslí denně, jinde o vysoké dávky. Lišila se i doba, po kterou je brali – někde šlo o pár týdnů, jinde o půl roku A zatímco v jedné studii lidé cvičili, v jiné se vůbec nehýbali. Srovnávat to dohromady tedy nebylo úplně jednoduché.
Jedno ale měly studie společné: všechny se snažily zjistit, co se s tvorbou bílkovin v těle skutečně děje, ne co by se dít mělo.
Hlavní zjištění
Výsledek analýzy je tento: omega‑3 suplementace neměla žádný prokazatelný vliv na rychlost syntézy svalových bílkovin.
A to bez ohledu na:
- věk účastníků,
- dávku omega‑3,
- délku užívání,
- přítomnost silového tréninku,
- nebo použitou metodu měření.
Zjednodušeně řečeno: sval jako takový, alespoň v těchto analyzovaných studiích, na omega‑3 nijak zásadně nereagoval zvýšenou tvorbou bílkovin.
Jenže tím příběh nekončí.
Když se autoři podívali na syntézu bílkovin v celém těle, obraz se změnil. V této oblasti omega‑3 významně zvýšily celkovou syntézu bílkovin. Efekt byl středně silný a statisticky průkazný.
Jinými slovy: tělo jako celek reagovalo, ale samotný sval ne tak, jak bychom si možná přáli.
Jak je možné, že se výsledky rozcházejí?
Na první pohled to působí trochu zvláštně. Jak může tělo celkově vyrábět více bílkovin, když se ve svalech nic viditelného neděje?
Jenže svaly nejsou jen o růstu. Stejně důležité je i to, kolik se jich průběžně rozpadá. A právě tady se omega-3 začínají chovat zajímavě. Některé studie naznačují, že u lidí s dlouhodobým zánětem nebo nemocí dokážou úbytek svalových bílkovin zpomalit. Pokud se tedy sval méně „rozpadá“, nemusí nutně více stavět, aby na tom byl celkově lépe a bilance bílkovin se zlepšila.
A dále: řada studií měřila syntézu bílkovin v klidových, bazálních podmínkách. Nicméně právě tam se efekt omega‑3 může snadno „ztratit“ v přirozené variabilitě mezi lidmi.
Navíc u zdravých a aktivních jedinců může existovat jakýsi strop. Pokud je syntéza už dostatečně stimulována tréninkem či bílkovinami ve stravě (nebo obojím), další zlepšení prostě nenastane. Ne proto, že by omega‑3 nefungovaly, ale proto, že není kam růst.
A co cvičení, věk a nemoc?
Autoři se pokusili výsledky rozdělit do menších podskupin.
- Starší dospělí: ani zde se neukázal jasný nárůst svalové syntézy.
- Různé dávky omega‑3: nižší ani vyšší dávky situaci nezměnily.
- Kombinace s tréninkem: ani při současném silovém tréninku nebyl efekt omega-3 na MPS přesvědčivý.
Zajímavější obrázek se objevuje až u lidí, kteří na tom dlouhodobě zdravotně nejsou úplně dobře – například u pacientů s CHOPN nebo u těch, kteří podstupují hemodialýzu.
Právě u nich se začíná ukazovat, že omega-3 mohou tělu pomoci lépe hospodařit s bílkovinami. Ne tím, že by svaly více „stavěly“, ale opět spíše tím, že se jich méně rozpadá – pravděpodobně díky tlumení chronického zánětu.
Pro zdravé jedince to znamená jediné: omega‑3 nejsou zázračným anabolikem. Pro nemocné nebo starší křehké jedince ale mohou představovat smysluplný podpůrný nástroj.
Co z toho plyne pro běžného člověka?
Pokud čekáme, že nám kapsle s rybím olejem nastartují svalový růst, tato analýza nás patrně zklame.
Když se ale na omega-3 podíváme jako na malý dílek skládačky, a ne jako na hlavního tahouna svalového růstu, začnou dávat větší smysl. Ne kvůli tomu, že by svaly samy o sobě více rostly, ale proto, že mohou pomoct tělu fungovat o něco lépe – díky podpoře zdraví, snížení zánětu a možná i ochraně svalů v horších obdobích či po tréninku.
I autoři studie upozorňují, že příznivé změny svalové hmoty nebo funkce, které se objevují v jiných přehledech, nejspíše nevznikají přes samotnou svalovou syntézu. Jinými slovy: efekt tam být může, jen vede jinudy. A právě tahle jemná odbočka se v populárních článcích často ztrácí.
Limity studie a možné střety zájmů
Je fér zmínit i slabiny této práce:
- Celkový počet zahrnutých studií byl malý.
- Počet účastníků v jednotlivých studiích byl nízký.
- Metody měření syntézy bílkovin se lišily.
- Pouze tři studie hodnotily syntézu bílkovin v celém těle.
Autoři zároveň upozorňují, že výsledky nelze jednoduše přenášet na populaci seniorů se sarkopenií, protože takové studie zatím chybí.
Co se týče financování a střetů zájmů, autoři žádné neuvádějí.
Závěrem
Omega‑3 mastné kyseliny zůstávají zajímavým nástrojem výživy. Ne jako svalový akcelerátor, ale spíše jako tichý „moderátor“ procesů, které se ve svalech i v těle odehrávají.
Neukazují se tedy jako přímý spouštěč svalového růstu. Rychlost tvorby svalových bílkovin zůstává v průměru stejná, ať už je člověk užívá, nebo ne.
Zároveň ale nelze říct, že by byly bez efektu. V souhrnu studií se ukazuje, že omega-3 dokážou zvýšit celkovou syntézu bílkovin v těle. Jen ne nutně způsobem, který bychom čekali, nebo uměli snadno zachytit jedním měřením ve svalu.
Celkově tedy studie naznačuje, že přínos omega-3 pro svaly může jít i jinudy – třeba přes lepší nervosvalovou funkci nebo omezení procesů, které svalovou tkáň postupně oslabují.
Zdroj:
