Síla stisku je jako zrcadlo života - silnější lidé žijí déle

Představme si úplně obyčejnou situaci: někdo nám podá ruku. Běžná věc, kterou si ani neuvědomíme. Avšak vědci si položili zajímavou otázku – co když v tom sevření je schované něco více?

Vzali proto přes čtrnáct tisíc Američanů nad padesát let, dali jim do ruky měřák na stisk ruky a pak je dlouhé roky sledovali. A přišli na to, že ti se slabším stiskem umírali většinou dříve než ostatní. Náhoda?

Studii z poloviny roku 2025 přikládám buď zde, nebo pod článkem.

Mimochodem, o stisku ruky jsem nedávno psal v souvislosti s jinou studií a s jiným problémem - s potencí u mužů:

Od roku 2006 do roku 2018 se pravidelně měřila síla stisku ruky účastníků jedné velké dlouhodobé studie (celkem se studie zúčastnilo 14178 lidí). Potom se sledovalo, kdy kdo zemřel. Vypadá to možná drsně, ale právě taková data jsou k pochopení souvislostí potřeba. Do hry vstoupily i další údaje: věk, pohlaví, váha, výška, přítomnost nemocí, kouření, nebo třeba vzdělání.

Cílem bylo zjistit, jestli existují určité hranice, pod nimiž se už člověk dá označit za slabého – a co to pak znamená pro jeho šance dožít se vyššího věku.

Ve studii se nepoužíval jen jeden ukazatel, ale hned tři:

Pro muže se za hranici slabosti bralo méně než 35,5 kg, pro ženy pod 20 kg. Pokud se to vztáhlo na váhu nebo BMI, vycházely limity o něco jinak. Pointa ale zůstala stejná: kdo byl pod čarou, měl problém.

A teď tedy to nejdůležitější. Kdo spadl pod onu hranici (méně než 35,5 kg pro muže, méně než 20 kg pro ženy), tak ten měl:

Když se to zkombinovalo, tedy když třeba někdo nesplnil dva nebo rovnou všechny tři ukazatele, tak riziko ještě rostlo. Nejhůř na tom samozřejmě byli ti, kdo byli slabí ve všech třech měřítkách: o 69 % vyšší riziko úmrtí.

Studie se dívala i na to, kolik let lidé ještě v průměru žili od okamžiku zařazení do výzkumu.

To už je rozdíl čtyř let života. A co se týče lidí nad hranicí slabosti, tak u nich se ve studii z grafu nedala určit délka života, ale pravděpodobnost přežití byla u nich nejvyšší.

Výzkum také ukázal, že roli hraje i tělesná konstituce. U obézních lidí, kteří byli navíc slabí, se riziko ještě znásobovalo. Podobně špatně na tom byli podvyživení, kteří zároveň spadali pod všechny tři hranice – jejich šance na přežití byla více než dvakrát horší.

Vědci upozorňují na jednoduchou věc: kdo je slabý, hůře zvládá jak každodenní zátěž, tak vážné zdravotní problémy. Infarkt, mrtvice, těžká infekce – to všechno vyžaduje, aby se tělo umělo bránit. A bez síly to jde mnohem hůře.

Je tedy možné, že stisk ruky dokáže o riziku smrti vypovědět více než třeba běžně měřený krevní tlak (samozřejmě, nikdo nezpochybňuje význam měření krevního tlaku).

Dobrá zpráva je, že svalová síla se dá trénovat a budovat. Nemusíme být sportovci, aby nám to dávalo smysl. Síla je prostě základní rezerva, díky které tělo lépe čelí stáří a nemocem.

Čím silnější člověk ve stáří je, tím lépe. A není úplně od věci, aby se měření stisku ruky stalo běžnou součástí preventivních prohlídek. Je to levné, rychlé a hodně vypovídající.

A i když tato konkrétní studie zůstala u samotného vztahu mezi stiskem ruky a délkou života, jiné výzkumy už ukázaly (a nejen výzkumy), že sílu lze účinně a poměrně levně zvýšit – ať už posilováním, či vyšším příjmem bílkovin - ideálně však obojím. A to v jakémkoli věku.

Vědci tomu říkají biomarker – ukazatel zdraví a dlouhověkosti. A na rozdíl od věcí, které změnit nejde (geny, rodinná historie), sílu máme všichni ve svých rukou. A to doslova.

Takže až si příště s někým podáme ruku, berme to i jako takové malé připomenutí: silnější lidé žijí déle.

Zdroj:

Collective Weakness is Associated with Time to Mortality in Americans