Svaly jsou lék: Čím více jich máme, tím lépe investujeme do svého zdraví a stáří

Tento článek je trochu podobný mému jinému článku:

Jelikož ale někteří diskutující pod oním článkem úplně nepochopili, co tím chtěl básník říci :-), zkusím to pro jistotu ještě jednou. A to přes další nejnovější rozsáhlou studii na podobné téma.

Nejdříve však jedno takové malé nezbytné info:

„Všechny mé články o posilování se týkají naturálního a kondičního posilování. Čili mé články nejsou o vrcholové kulturistice, o profesionálních kulturistech, o dopingu (steroidech) apod. Cokoli píšu, píšu pro běžné lidi (nejen) ve fitkách - pro muže, ženy, seniory a klidně i děti. Nejsem kulturista a nepíšu články o (profi) kulturistice. Když třeba píšu o velkém množství svalů, mám tím namysli svaly vybudované přirozeně a to kýmkoli - třeba dorostenci, či starci. Tedy bez chemie a pro tělo přirozenou a zdravou cestou. A nemám nic proti kulturistům.“

Představte si, že by existoval způsob, jak shodit tuk, zlepšit hladinu cukru v krvi a ještě se přitom cítit silnější a energičtější. Ne, nejde o zázračnou pilulku z reklamy ani novou dietu z Instagramu. Odpověď se skrývá v něčem mnohem obyčejnějším — v našich svalech.

Možná jste je dosud vnímali hlavně jako nástroje pohybu, symbol síly, nebo třeba exhibicionismu. Ale ukazuje se, že svaly hrají mnohem zásadnější roli: jsou to aktivní hráči v řízení celkového zdraví.

Vědci v nedávné studii popisují, že svaly nejsou jen pasivní hmota pro pohyb. Když se aktivují, začnou do krve posílat signály — speciální látky, které oslovují ostatní orgány v těle. Jakoby si spolu svaly a zbytek těla tiše povídaly. A tahle vnitřní komunikace může spustit procesy, které tělo opravují, chrání a celkově ho ladí do lepší formy.

Odkaz na studii - konkrétně přehledový článek z roku 2025 - je k dispozici zde.

Kosterní svalstvo — tedy ty svaly, které ovládáme vůlí a které rostou třeba díky posilování — tvoří téměř polovinu naší tělesné hmotnosti. A právě tyto svaly jsou největším spotřebitelem krevního cukru v těle.

Svaly proto nejsou jen motorem pohybu — jsou i klíčem k tomu, jak si tělo udržuje stabilní hladinu cukru (glukózy) v krvi. Jsou největší inzulín-citlivou tkání v našem těle.

Dá se obrazně říci, že svaly fungují jako houba, která dokáže nasát přebytečný cukr z krve. Díky tomu pomáhají svaly držet pod kontrolou nejen hladinu glukózy, ale i samotný inzulín.

Avšak svaly toho dokážou mnohem více, než jen spalovat cukr a dávat tělu sílu. Svaly jsou metabolicky velmi živá tkáň a během pohybu se v nich probouzí nečekaná schopnost — začnou do krve vypouštět drobné „chemické posly“.

Tyhle látky, kterým vědci říkají myokiny, jsou signální bílkoviny, které mají v organismu řadu funkcí. Cestují tělem jako nenápadní kurýři a působí tam, kde bychom to od svalů vůbec nečekali: v játrech, tukové tkáni, slinivce a dokonce i v mozku.

Zdá se, že myokiny umí nastartovat ozdravné procesy v těle. Dokážou zlepšit nejen onu citlivost či reakci na inzulín, ale ovlivnit i chutě k jídlu, sytost po jídle a celkově energetické hospodaření našeho organismu.

A myokiny mohou potlačit i zánětlivé procesy v těle. Právě zánět totiž často stojí u zrodu mnoha dnešních civilizačních nemocí — od problémů s metabolismem až po onemocnění srdce a cév.

Studie také zmiňuje, že klasické posilování (tedy odporový trénink) hladinu těchto prospěšných myokinů v těle zvyšuje. Není to tedy jen o tom „producírovat se svalnatý na pláži“, ale o tom, že silové cvičení (a svalová hmota) může skutečně zlepšit naše zdraví a pomoci lidem s cukrovkou 2. typu nebo s obezitou.

A to ze svalů dělá možná jednu z nejpřirozenějších zbraní, které máme proti nemocem.

Možná to znáte z vlastní zkušenosti — když začnete pravidelně cvičit a sílíte, tělo se postupně formuje a tuk mizí. Ale to není jen tím, že se spaluje více kalorií.

Jak bylo výše řečeno, svaly totiž berou tělu glukózu, která by jinak mohla skončit ve formě nežádoucích zásob. A nejen to. Zdá se, že při fyzické aktivitě a během růstu svalů se do těla uvolňují látky s téměř hormonálním účinkem:

A k tomu všemu svaly posílají do těla i jemnější signály — kromě myokinů i drobné molekuly jako laktát nebo mikroRNA, které putují krví až do mozku a které rovněž pomáhají regulovat chuť k jídlu, spalovat tuky, či dokonce zlepšovat náladu.

Čili některé signály zřejmě přímo ovlivňují centrum hladu. Třeba onen laktát – známý spíše jako vedlejší produkt (metabolit) kyseliny mléčné. To není jen „odpad“ z tréninku, ale může pomáhat snižovat chuť k jídlu - konkrétně tím, že snižuje hladinu ghrelinu neboli hormonu hladu.

A jeden z jeho derivátů, Lac-Phe, dokonce v pokusech na myších snížil příjem potravy a zlepšil hladinu cukru v krvi.

Možná si teď říkáte: „Já nechci být žádný kulturista. Chci jen zhubnout, být zdravý a necítit se unaveně.“ A to je naprosto v pořádku. Jenže za prvé - tady vůbec nejde o kulturistiku. A za druhé, právě svaly jsou tou nenápadnou silou na pozadí, která nám k tomu být zdravý a plný energie může výrazně pomoct.

Čili nejde jen o sílu. Nejde ani o to, jak vypadáme v tričku. Posilování je totiž jeden z nejefektivnějších způsobů, jak nastartovat tělesné (a často i duševní) zdraví. A teď nemluvím o trhání rekordů v posilovně, ale o obyčejném, pravidelném cvičení, které nutí svaly růst — klidně s vlastní vahou, či jen s odporovou gumou.

Každý gram svalové hmoty je aktivní metabolická tkáň. Co to znamená? Že svaly spalují energii i v klidu, zpracovávají cukry, ovlivňují hladinu hormonů a pomáhají držet naše tělo v rovnováze. Svaly doslova udržují tělo v chodu — metabolicky i strukturálně.

Jak už bylo několikrát řečeno, když máme svalů více, tělo lépe reaguje na inzulín, lépe zvládá krevní cukr, spaluje více tuku a k tomu navíc pomaleji stárne. Když máme svalů málo, všechno tohle začne drhnout.

Mnoho lidí má pocit, že na posilování už je pozdě. Nebo že to prostě není pro ně. Jenže právě ti, kteří mají pár kilo navíc, tráví většinu dne sezením, jsou starší nebo se u nich začínají objevovat zdravotní potíže, tak právě tito lidé mohou ze silových tréninků mít největší prospěch.

Stačí přibrat trochu svalové hmoty — a tělo začne reagovat. Zlepšuje se hladina cukru v krvi, krevní tlak, možná i spánek či celková nálada. A to všechno bez drastických změn nebo diet.

A dále — a to je také důležité — síla není jen „něco navíc“. Je to základní schopnost těla. Když zesílíme, začneme si věřit. Náš pohyb je jistější, tělo zvládne více, mizí bolesti zad, kloubů, únava. A s tím často přichází i chuť ještě více se hýbat, jíst lépe a celkově se o sebe více starat.

Posilování je prostě cesta ke změně životního stylu.

Někdy se říká, že peníze uložené do zdraví se nám vrátí i s úroky. Svaly jsou přesně takovou investicí. Čím dříve s nimi začneme pracovat a čím více jich máme (PŘIROZENĚ / NATURÁLNĚ), tím déle nám budou sloužit. A když se o ně budeme starat, budou se starat ony o nás — i ve chvílích, kdy ostatní části těla začnou zpomalovat.

Pokud jste hledali další důvod, proč začít cvičit – tady ho máte. Vaše svaly nejsou jen silové motory a prostředky k machrování, ale i hormonální továrny, které mohou ovlivnit celý váš metabolismus.

Čím více se o svalech dozvídáme, tím více je jasné, že nejsou jen „na parádu“, ale doslova léčivým orgánem.

A čím více si jich za mlada vybudujeme (když máme ještě sílu a testosteron / estrogen), tím ve stáru lépe. Nabrat svaly je těžké, udržet si je lehké. Nebo určitě lehčí - samozřejmě senioři to mají o něco složitější, ale to už je zase téma na jiný článek.

Někdy si s popularizováním kondičního posilování připadám jako ten Don Quijote. Nebo jako český klasik: „Je to marné, je to marné, je to marné…“ :-)

Děkuji za pozornost a docela se těším (myšleno samozřejmě ironicky) na další komentáře typu: „Ti, co měli velké bicepsy, už nejsou mezi námi“.

Zdroje:

Skeletal muscle growth to combat diabetes and obesity: the potential role of muscle‐secreted factors