Článek
Když se člověk dívá na dnešní děti, tak často může pozorovat dvě krajnosti. Jedni se skoro nehýbou — škola, telefon, gauč. A pak je tu druhá skupina — děti, které pořád někde běhají, skáčou a dělají spoustu zájmových pohybových aktivit.
A člověk pak přemýšlí a ptá se, jestli pro ty děti (aktivní i neaktivní) má smysl i něco „silovějšího“? Něco, co jim ten jejich „klasický“ dětský pohyb doplní?
V roce 2025 vznikla velká práce, která se tomuto tématu věnuje konkrétně — silový trénink u dětí od 6 do 16 let. Autoři prošli 634 studií a nakonec zúžili výběr na 22 studií z období let 2013 až 2023. To vše zpracovali do systematického přehledu s metaanalýzou.
A studii si můžete přečíst buď zde, nebo pod článkem.
Co autory zajímalo především, tak trénink, který je vedený – to je v této studii hlídané kritérium – prostě pod dohledem odborníka na fyzickou aktivitu. A bavíme se tu o zdravých dětech (bez nemocí), a samozřejmě se tu nebavíme o kulturistice.
Trénink byl tedy cílený na děti, kde šlo o:
- silový trénink (odporový trénink neboli posilování),
- pod dohledem odborníka na pohyb / fyzickou aktivitu,
- a používala se síla s vnějším odporem nebo vlastní váha těla,
- a to vše se porovnávalo mezi skupinami, které cvičily a kontrolními, které necvičily.
Čili šlo o trénink, který se dá dobře dělat i pomocí vlastní váhy, či elastických gum nebo jednoruček - prostě běžný odporový trénink v přístupné formě, možné provádět doma, venku, ve škole, nebo v různých kroužcích.
A když se to celé poskládalo, tak z toho vyšlo, že síla není „jen pro dospělé“. U dětí se po silovém tréninku zlepšily 4 oblasti, které autoři sledovali:
- VO2max (to je takové měřítko kondice / schopnosti těla pracovat s kyslíkem při zátěži),
- síla rukou (horní končetiny),
- síla nohou (dolní končetiny),
- sprint (rychlost běhu).
A nebylo to tak, že jeden článek říkal ano, druhý ne, třetí ani náhodou. Celkový směr byl pozitivní u všech těchto oblastí.
VO2max — tam to bylo nejvýraznější. Tady byly výsledky všech studií stabilní.
Sprint — taky se zlepšil, ale tam už byly studie různorodější (někde se zlepšil více, někde méně, záleželo na věku dětí, intenzitě tréninku atd.).
Podobný „rozptyl“ byl u síly nohou i síly rukou. Ale vždy byl trend pozitivní.
Ne jen takto mohou děti cvičit.
Také se ukázalo, že nejúčinnější byly programy kolem 6 až 12 týdnů.
To samozřejmě neznamená, že po třech měsících by toho měly děti nechat. Jen, že po 6 - 12 týdnech se dostaví viditelné výsledky, tedy žádné roky dřiny pro pokroky. Vždy 2 – 3 krát týdně, zhruba tři čtvrtě hodiny až hodina. A většinou takové ty klasické série a opakování (2 – 4 série × 6 – 15 opakování). Pauzy mezi nimi někde půl minuta až minuta a půl.
A zajímavá věc je i tohle: autoři ve studii vysvětlují, že to není stejné u všech dětí. Děti před pubertou totiž nemají takové hormonální možnosti pro hypertrofii (svalový růst). Tady jsou změny spíše v nervovém řízení pohybu (neuromuskulární) — svaly lépe spolupracují a pohyb je lépe sladěný a více jistý.
Naproti tomu u starších dětí, když se začnou probouzet hormony puberty (testosteron, růstový hormon, IGF-1), se už dá více zrychlit růst svalové hmoty, protože roste úroveň anabolických hormonů.
A proto by se trénink měl lépe nastavovat podle biologické zralosti, ne jen věku v občance.
A ano — i tato studie má své limity:
- neřeší studie po roce 2023,
- je v ní široký věkový rozsah bez rozdělení podle biologické zralosti,
- a u některých ukazatelů (třeba sprint) je velká variabilita mezi studiemi.
Každopádně celkový výsledek je pořád stejný.
Prostě silový trénink u dětí není jenom nějaký doplněk k „opravdovým sportům“, není to věc „až když dítě doroste“ a není to jen móda. U dětí školního věku, když se to dělá odborně a systematicky, tak z toho opravdu něco vzniká.
Děti jsou po silovém tréninku schopnější — lépe dýchají (vyšší VO2max = lepší schopnost zvládat zátěž), jsou silnější v rukou i v nohách a jsou i rychlejší ve sprintu.
A tyhle výsledky — to je důležité — nevzešly z jednoho experimentu někde v jedné škole, ale ze souhrnu dvaadvaceti studií, přes různé děti, různá prostředí, různé výzkumné skupiny apod.
Ono to ale nicméně zapadá do selského rozumu — dítě, které se pravidelně učí „pracovat se svým tělem“, se v tom těle začne umět pohybovat účelněji, účinněji a jistěji. A potom je i přirozené, že se zlepší například i v rychlosti běhu — sprint je záležitostí síly i výbušnosti.
A podle autorů metaanalýzy už osm týdnů může být dost na to, aby se u dětí něco hmatatelného stalo. A že k tomu nemusí být olympijská posilovna.
V zásadě stačí věci, které jsou dostupné a bezpečné — třeba práce s vlastní váhou těla, s gumovými expandéry, s malými činkami, nic složitého. Jen by to mělo být vedené, hlídané - aby to jednak dávalo smysl, a pak aby to bylo bezpečné. To vše se ovšem týká i dospělých :-).
Síla a její budování prostě není dospělácký svět. Je to normální součást fyzického zrání. A když se podchytí dobře, tak to dětskému tělu pomůže vyrůst do větší jistoty a sebevědomí, ne do rizika. Silné a sebevědomé dítě se pak nemusí stát obětí třeba šikany.
Zdroj:
