14 let od nejtemnějšího dne hokeje: Smrt Marka Rachůnka, Vašíčka a Demitriho oplakávalo celé Česko

Bylo středeční odpoledne, 7. září 2011, když se na letišti Tunošna u Jaroslavle rozjížděl třímotorový Jakovlev Jak 42D. Na palubě byl kompletní tým Lokomotivu Jaroslavl, realizační tým a posádka a všichni mířili do Minsku na první zápas nové sezony KHL. Vzlet se však nepovedl. Stroj se nedokázal včas odlepit, po přejezdu travnatého předpolí narazil do anténního systému a v pravém náklonu dopadl na zem. Následoval požár a destrukce trupu. Z celkem 45 osob přežili bezprostředně dva cestující, útočník Alexandr Galimov a mechanik Alexandr Sizov. Galimov 12. září zemřel na následky těžkých popálenin.

Na palubě byli všichni hráči Lokomotivu, včetně slovenského reprezentanta Pavola Demitry. Prezident IIHF René Fasel tehdy řekl:
„Tato katastrofa představuje nejtemnější den v dějinách našeho sportu.“

Letadlo startovalo z dráhy 23 a před sebou mělo ještě asi 2 700 metrů použitelné dráhy. Do rychlosti přibližně 165 kilometrů v hodině zrychlovalo běžně, pak se akcelerace zpomalila. Posádka začala letoun zvedat už při asi 185 kilometrech v hodině, což byla hodnota nastavená chybně, správně měla být zhruba 210 kilometrů v hodině. Když stroj na přitažení nereagoval, kapitán teprve poté nařídil plný vzletový výkon. Letadlo se i tak rozjíždělo jen zvolna a dostalo se nejvýše na přibližně 230 kilometrů v hodině. Vyšetřovatelé to vysvětlili brzdnou silou vzniklou nevědomým přibrzďováním druhého pilota. Posádka se domnívala, že už překročila rychlost V1, tedy hranici, do níž je možné bezpečně přerušit vzlet, a proto pokračovala. Stroj přejel konec dráhy a jel ještě asi 450 metrů po trávě, kde se posádka snažila pomoci úpravou nastavení stabilizátoru. Letadlo se sice odlepilo, ale zachytilo antény systému přiblížení a kontejner u dráhy. Úhel náběhu se během zhruba dvou sekund prudce zvětšil, následovala ztráta vztlaku a pád z maximální výšky asi pěti metrů. Náraz při zhruba 250 kilometrech v hodině letoun rozlomil a způsobil požár.

Podle očitých svědků část trosek dopadla do řeky Volhy. Jako první dorazili k místu rybáři, kteří stáli na břehu, a někteří z nich byli zasaženi úlomky i tlakovou vlnou. První vozy záchranné služby přijely přibližně po půlhodině. Jeden ze svědků popsal, co viděl:
„Vytahovali jsme lidi z vody, dva jsme naložili do člunu, jeden strašlivě křičel. Kolem všechno hořelo, letištní budovy, les. Na břeh vytáhli čtyři těla v bílých tričkách, až tehdy mi došlo, že je to náš Lokomotiv.“

Vladimír Vůjtek mladší, bývalý hokejový útočník, připojil osobní vzpomínku a bolest ze zprávy:
„Nevím, co se přesně stalo, je to strašné. V úterý jsem půl hodiny hovořil s Pepou Vašíčkem, kluci se těšili, že konečně začne KHL. Mluvil jsem s tátou, je z té zprávy úplně vyřízený. Asi jako všichni. Ještě na jaře tým vedl, ve vedení má spoustu přátel, znal všechny hráče.“

Počasí bylo slunečné. Některé ruské stanice přinášely v prvních minutách odlišné popisy děje, například informace o požáru už při startu a o pádu z výšky kolem pět set metrů. Tyto prvotní informace se později ukázaly jako nepřesné, což vyvrátila oficiální vyšetřovací zpráva. Ruský prezident Dmitrij Medveděv, který byl tehdy v Jaroslavli, vyzval účastníky fóra k minutě ticha a na místo havárie vyslal náměstka prezidentské administrativy Vladislava Surkova.

Šlo o Jak 42D s registrací RA 42434 v salónní úpravě. Letoun měl nalétáno přibližně 6 500 hodin, přičemž povolená hranice byla 12 000 hodin, a celková konstrukční životnost typu je 40 000 hodin, 18 000 cyklů a 35 let. Stroj vyrobený v roce 1993 vystřídal několik provozovatelů a v době nehody patřil společnosti Yak Service. Společnost měla dříve bezpečnostní problémy. V roce 2009 jí bylo na čtyři měsíce pozastaveno létání a v roce 2010 přišla o povolení pro typ Jak 40 do zemí Evropské unie. Po jaroslavské havárii přišla Yak Service o licenci dopravce.

Vyšetřování vedl Mezistátní letecký výbor MAK za účasti odborníků z dotčených zemí. Za Českou republiku se krátce účastnil i zástupce ÚZPLN. Černé skříňky byly vyzvednuty následující den, vzorky paliva odpovídaly normám, motory pracovaly až do střetu a klapky byly ve správné poloze pro vzlet.

Závěr byl jednoznačný, šlo o selhání posádky a nedostatečný výcvik pro typ Jak 42. Přenesly se nevhodné návyky z jiného typu, chybně byly spočítány rychlosti V1 a VR a přišly i špatné volby v kritických sekundách. Závažná byla i zjištění o zdravotním stavu druhého pilota, v jeho tkáních byly nalezeny zbytky fenobarbitalu, látky neslučitelné s výkonem povolání pilota. Pro ověření průběhu se uskutečnily simulace a zkušební lety na shodném typu letounu Jak 42D na letišti Ramenskoje. Závěry se opíraly o experimenty i o záznamy zapisovačů. Vyšetřovatelé popsali i organizační selhání ve společnosti Yak Service, vedení postrádalo kvalifikované odborníky, výcvikové standardy se zanedbávaly a předepsané postupy se porušovaly.

Marek vyrůstal v Třinci a do širšího povědomí vstoupil ve Spartě, kde v roce 2006 pomohl k titulu. Po přestupu do Magnitogorsku se zařadil mezi nejproduktivnější útočníky soutěže. Jeho klid v rozhodujících momentech se naplno ukázal na mistrovství světa 2010 v Německu. V duelu s Finskem a se Švédskem proměnil rozhodující nájezdy a český tým došel k senzačnímu zlatu. V létě 2011 se mu narodil syn. Podle přiložených zdrojů měl z létání respekt, který jeho blízcí znali. Patřil k nejvýraznějším tvářím generace, jež přinesla Česku radost roku 2010.

Zlínský odchovanec, obránce s pověstí srdcaře. V NHL nastupoval za Ottawu, Rangers a New Jersey a v Rusku patřil k oporám Jaroslavle, s níž už v sezoně 2005 až 2006 získal titul. Na mistrovství světa 2010 vstoupil do paměti vyrovnávacím gólem v semifinále se Švédskem sedm a půl sekundy před koncem třetí třetiny. O rok později, na šampionátu v Bratislavě, zaujal i tvrdým střetem s Jevgenijem Arťuchinem, po kterém prasklo plexisklo. Byla to reakce na ruské zákroky z předchozího utkání. Před sezonou 2011 až 2012 zvažoval návrat do Sparty, aby si zahrál s bratry, nakonec se rozhodl zůstat v Jaroslavli. Doma na něj čekala manželka a dvě malé dcery.

Střední útočník, mistr světa 2005 a vítěz Stanley Cupu 2006 s Carolinou Hurricanes. Ve finále ve Vídni 2005 pečetil výhru do prázdné branky. Čeští fanoušci si pamatují i jeho účast na Světovém poháru 2004 a zařazení do olympijského týmu ve Vancouveru 2010. Po působení v NHL zamířil do KHL a stal se oporou Jaroslavle. Mluvil i o zdravotních potížích se zády a o úvahách o konci kariéry:
„Už jsem z toho všeho zničený, trápí mě třeba bolesti zad.“
Přesto byl produktivní a platný. Čtyři dny po tragédii by oslavil jednatřicáté narozeniny.

Tvář slovenského hokeje. V NHL odehrál mnoho sezon a stal se respektovanou evropskou osobností ligy. Doma byl vnímán jako lídr a elegán. Rok 2011 chtěl využít k poslední sezoně v KHL a poté se věnovat mládeži v Trenčíně. Pro slovenský hokej znamenal víc než pouhá čísla, byl symbolem profesionality a klidného vedení. Na jeho počest bylo ve slovenské reprezentaci navždy vyřazeno číslo 38. Smrt Pavola Demitry zasáhla Slovensko velmi hluboko.

V den tragédie se hrál zápas KHL mezi Ufou a Mytišči. Ve čtrnácté minutě první třetiny dorazila zpráva o nehodě a hráči se rozhodli nepokračovat. Program KHL byl přerušen a začátek soutěže posunut na 12. září 2011. Česká extraliga odložila start z 16. na 18. září kvůli pohřbu Jana Marka.

Dynamo Minsk, s nímž měl Lokomotiv druhý den nastoupit, připravilo smuteční ceremonii. Na led položili portréty zesnulých a padaly symbolické vlastní góly, za každého z nich jeden.

Hlavní smuteční obřad se konal v sobotu 10. září v jaroslavlské hale. Na ledě byly vystaveny fotografie obětí a u sedmi hráčů a sedmi členů realizačního týmu i rakve. Dorazilo přibližně sto tisíc lidí, včetně ruského premiéra Vladimira Putina, prezidenta IIHF Reného Fasela, prezidenta ruského hokeje Vladislava Treťjaka a řady dalších osobností.

Těla tří českých reprezentantů přepravil do vlasti armádní speciál v noci na sobotu. O den později, 11. září, se Praha shromáždila na Staroměstském náměstí. Pietní vzpomínku moderoval Robert Záruba, krátký projev pronesl předseda ČSLH Tomáš Král a na závěr promluvil arcibiskup Dominik Duka. Následovala zádušní mše v Týnském chrámu. Dorazily tisíce fanoušků i osobnosti českého hokeje, včetně Jaromíra Jágra, Patrika Eliáše a Dominika Haška.

Český svaz ledního hokeje vyřadil z reprezentace čísla, která hráči nosili, číslo 4 Karla Rachůnka, číslo 15 Jana Marka a číslo 63 Josefa Vašíčka. V sezoně 2011 až 2012 nosila reprezentace na dresech nášivky s jejich čísly, srdcem a hokejkou.

Lokomotiv Jaroslavl přišel o celý tým. Zvažovalo se několik řešení, jak mužstvo obnovit, například mimořádný draft, výpomoc od dalších klubů KHL nebo složení z juniorů hrajících v MHL. Nakonec se klub rozhodl ročník 2011 až 2012 nehrát.

Nejde o první případ, kdy letecké neštěstí zasáhlo sport. V roce 1948 zemřeli členové československé hokejové reprezentace. O rok později přišla tragédie AC Turín. V roce 1958 zasáhla havárie Manchester United. Roku 1961 zahynula americká krasobruslařská reprezentace. V roce 1972 bojoval v horách o život tým Old Christians z Uruguaye a mnoho jeho členů nepřežilo. V roce 1993 zemřeli při letecké nehodě členové fotbalové reprezentace Zambie.

Příběh Jaroslavle není jen o několika minutách na ranveji. Je o rodinách, dětech, partnerech, městech, která ztichla, a spoluhráčích, kteří přišli o přátele. V české paměti zůstává obraz tří mužů v národních barvách, kteří přinesli radost a medaile. Na Slovensku se jméno Pavola Demitry vyslovuje s trvalou úctou.

Zdroje: extra.cz, olympijskytym.cz, cs.wikipedia.org, zahranicni.hn.cz