Světice Matka Tereza: Fanatička a podvodnice, která lidi spíše týrala, než aby jim pomáhala

V jedné z kalkatských chudobinců se v roce 2005 odehrávala scéna, která by mnohé znepokojila. To, co se dělo uvnitř institucí Matky Terezy, začínalo kontrastovat s obrazem anděla z Kalkaty, který po desetiletí budovala média.

Bílé stěny sirotčinců zdobily pouze svatyně a oslavné nápisy „Naší velké matce“. Mladí dobrovolníci z celého světa byli příliš opojeni mýtem Matky Terezy a vlastní filantropií, než aby si uvědomili, co skutečně vidí. Byli svědky zacházení, které odporovalo veškerým standardům lidské důstojnosti.

Agnes Gonxhe Bojaxhiuová se narodila 27. srpna 1910 v makedonském Skopje. Již jako dítě ji fascinovaly osudy misionářů. V osmnácti letech vstoupila v irském Dublinu do katolického loretánského řádu a o rok později odcestovala do Indie, kde přijala jméno Tereza. Několik let učila na misionářské škole v Kalkatě děti z bohatých rodin.

Zlom přišel v roce 1948, kdy po „božím vnuknutí“ ve vlaku do Dárdžilingu opustila bezpečí řádového domu. Vydala se za chudinou do slumů. Jejím jediným majetkem byla tři bílá sárí s modrými pruhy a pár rupií. O dva roky později založila kongregaci Misionářky milosrdenství. Ta si kladla za cíl pečovat o „nejchudší mezi chudými“.

Indie právě získala nezávislost na Británii, ale situace byla katastrofální. Britští kolonialisté utekli ze země. Navíc ji rozdělili podle náboženského principu na převážně muslimský Pákistán a převážně hinduistickou Indii. Následovaly masové migrace, náboženské vraždy a chaos. K tradiční chudobě se přidalo trauma z otřesného krveprolití.

V této situaci nabídla Matka Tereza alespoň nějakou jistotu. Nevyléčila celou zemi, nepostarala se o všechny potřebné. Ale ukázala příklad oddané služby. Měla neuvěřitelný organizační talent. V roce 1952 otevřela první hospic. Během několika let se její instituce rozšířily po celé Indii. Později pronikly do Venezuely, Tanzanie, Itálie, Rakouska i Spojených států.

17. října 1979 jí byla udělena Nobelova cena míru. Stala se symbolem - jejím jménem se označovala pomoc nejchudším, odmítaným a nechtěným. Přesto už během přebírání prestižního ocenění začaly zaznívat první kontroverzní postoje, které později vyvolaly ostrou kritiku.

Když Matka Tereza v roce 1979 přebírala Nobelovu cenu, prohlásila: „Pro mě jsou národy s legalizovaným potratem nejchudšími národy. Největším ničitelem míru je dnes zločin proti nenarozenému dítěti.“

O patnáct let později během modlitební snídaně ve Washingtonu zopakovala své radikální postoje. Prohlásila: „Mnozí lidé se znepokojují kvůli veškerému násilí v této velké zemi, ve Spojených státech. Tyto obavy jsou velmi oprávněné. Ale často se titéž lidé neznepokojují kvůli milionům, kteří jsou zabíjeni záměrným rozhodnutím svých vlastních matek.“

Její fundamentalistické názory se netýkaly jen potratů. Kampaň vedla i proti používání kondomů a antikoncepce v souladu s katolickým učením. AIDS označovala za „jen odplatu za nevhodné sexuální chování“.

V roce 1996, během referenda o této otázce, vyzvala Irsko, aby si ponechalo zákaz rozvodů platný od roku 1937. Téhož roku však v rozhovoru pro Ladies' Home Journal vyjádřila spokojenost s rozvodem své přítelkyně princezny Diany. Manželství bylo podle ní „očividně nešťastné“.

Tyto kontroverzní postoje postupně přitahovaly pozornost kritiků. Prvním, kdo se odvážil zpochybnit svatý obraz Matky Terezy, byl v roce 1994 britský redaktor Robin Fox z prestižního časopisu The Lancet. Když navštívil jeden z kalkatských hospiců, byl zděšen. Péče o nemocné a umírající byla podle něj naprosto neprofesionální a nedostatečná. Nedostatek doktorů, zdravotnice bez základních znalostí. Matka Tereza spoléhala při řízení nemocnice na „boží prozřetelnost“.

Téhož roku navázali na Foxovu kritiku dokumentaristé Tariq Ali a Christopher Hitchens. Natočili dokument „Anděl pekla“. Ten byl následován v roce 1995 Hitchensovou kritickou knihou „The Missionary Position“. Jejich obvinění byla závažná. Matka Tereza údajně pěstovala ve svých institucích kult bolesti, smrti a utrpení.

Samotná Matka Tereza Hitchensovi přiznala šokující filozofii: „Je krásné vidět chudé a nemocné, jak trpně přijímají svůj úděl a trpí jako Kristus o pašijích. Svět je jejich utrpením bohatší.“ Pro ni bylo utrpení cestou ke spáse. Její hospice nebyly léčebnami, ale „vstupní bránou ke spáse“.

Tyto teoretické úvahy o kultu utrpení se postupně měnily v konkrétní důkazy. V roce 2005 se novinář Donal MacIntyre rozhodl osobně ověřit kritiku institucí Matky Terezy. Získal tajný přístup do sirotčince Daya Dan, jedné z vlajkových institucí v Kalkatě. Během týdenního pobytu natáčel skrytou kamerou. Děti měly roubíky v ústech při podávání léků. Jejich ruce se třásly úzkostí. Malá miminka byla svazována hadry během krmení. MacIntyre zaznamenal neuvěřitelné scény. Personál hrubě zacházel s dětmi během krmení a děti se dávily, když jim rychle nutili jídlo do úst. Chlapci a dívky zůstávali sami na záchodech po dvacet minut. Postižené děti slintaly a zdravé upadaly únavou do spánku.

Základní hygienické pomůcky chyběly. K dispozici byla jen studená voda, pleny nebyly. Mýdlo a dezinfekce se nedostávaly. MacIntyre viděl, jak pracovníci myjí postele špinavými hadry a jak v kuchyni připravují jídlo přímo na podlaze chodby.

„Zdá se, že spíše skladují lidi, než aby se o ně starali,“ řekl Martin Gallagher z organizace Mencap poté, co viděl MacIntyrovy záběry.

Ty poskytly vizuální důkaz toho, co akademici později systematicky analyzovali. Vědeckou analýzu tohoto fenoménu totiž poskytli v roce 2013 tři výzkumníci z montrealské univerzity. Zveřejnili rozsáhlou studii nazvanou „Temná stránka Matky Terezy“. Analyzovali 287 dokumentů o životě misionářky. Jejich závěry byly zdrcující. Potvrdili katastrofální zdravotní péči v jejích institucích a vyvrátili obraz svatosti.

„Naše analýza faktů se v žádném případě neslučuje s obrazem svatosti, který svět o Matce Tereze má,“ uvedl profesor psychologie Serge Larivée, který studii vedl. Matka Tereza podle něj vytvářela romantický kult chudoby a odrazovala chudé, aby se se svým osudem snažili něco dělat.

Výzkumníci kritizovali její poněkud pochybný způsob péče o nemocné a problematické politické kontakty. Poukazovali také na podezřelou správu velkého množství peněz a dogmatické názory na potraty, antikoncepci a rozvody. Chudí a trpící jsou blízko Bohu, tak proč cokoli měnit? Tato filozofie prostupovala všemi jejími institucemi.

Zároveň s kritikou péče v institucích se investigativní novináři zaměřili na finance Matky Terezy. Mediální obraz světice přitahoval štědré dárce, kteří na tajná konta mise ročně posílali miliony dolarů. Nebála se ani pochybných politických kontaktů. Peníze si vzala například od někdejšího haitského diktátora Jeana-Clauda Duvaliera.

Susan Shields byla bývalá vysoká představená řádu. Vzpomínala, že jen na bankovním účtu newyorské pobočky bylo uloženo přibližně 50 milionů dolarů. Zatímco peníze ležely v bankách, pracovníci v domech byli nuceni znovu používat tupé jehly. „Opravdu si musíme položit otázku, kde ty peníze zůstaly. Kde leží miliony, jež se jí podařilo za dlouhá léta nashromáždit,“ ptal se profesor Larivée.

Do nuzných chudobinců očividně nedorazily. Po chemické havárii v Bophálu poskytla otráveným jako útěchu modlitbu a medailonek Panny Marie. Finanční příspěvek však nikoliv. Když sama onemocněla, nechala se léčit na prestižních klinikách ve Spojených státech s nejmodernější medicínou a léky tišícími bolest.

Navzdory rostoucí kritice a důkazům o problémech v institucích Matky Terezy Vatikán pokračoval v procesu svatořečení. Církev se rozhodla ignorovat negativní zprávy a soustředit se na to, co považovala za nadpřirozené zásahy. Papež Jan Pavel II zahájil proces beatifikace jen dva roky po její smrti, čímž porušil církevní pravidla vyžadující minimálně pětiletý odstup. Jako první zázrak církev uznala vyléčení Moniky Besraové, která trpěla silnými bolestmi břicha. Podle vatikánské komise ji vyléčilo pouze přikládání fotografie Matky Terezy na břicho a modlitby.

Lékaři ale později oznámili, že se Besraová uzdravila až poté, co jí nasadili léky a vyléčili nejen její cystu, ale i tuberkulózu. „Její lékař, dr. Ranjan Mustafi, říká, že rakovinový nádor neměla vůbec a tuberkulózní cystu, kterou měla, vyléčil předepsaný lék,“ napsal Christopher Hitchens.

Vatikán však všechny lékařské důkazy ignoroval. Jako druhý zázrak uznala církev údajně nevysvětlitelné uzdravení muže v Brazílii v roce 2008, který byl v kómatu kvůli několika abscesům na mozku. Podle vedení církve mu pomohla modlitba jeho manželky k Matce Tereze.

Paralelně s veřejnými kontroverzemi se postupně odhalovala i skrytá, vnitřní stránka osobnosti Matky Terezy. Objevily se dokumenty, které vrhaly na její duchovní život zcela jiné světlo. V její pozůstalosti bylo objeveno přes pět tisíc teologických dopisů. V mnoha z nich osobně popisovala své temné stránky a dokonce přiznávala, že si není jistá svou vírou. Svou duši popsala jako „kus ledu“, cítila se „Bohem nechtěná“. „Odstrčená – prázdná – bez víry – bez lásky. Jen temnota v duši – a tahle příšerná prázdnota, tento pocit nepřítomnosti Boha,“ vyznávala se v dopisech.

Tato vnitřní prázdnota kontrastovala s jejím veřejným obrazem oddané služebnice Boží. Možná právě tato duchovní krize vysvětluje její posedlost utrpením a smrtí.

Přes všechna tato odhalení a kritiky se církev rozhodla pokračovat v procesu svatořečení. Když se Matka Tereza v roce 2003 stala blahoslavenou v „zrychleném řízení“ papeže Jana Pavla II, porušil církevní pravidla vyžadující minimálně pětiletý odstup. Kritika neustávala ani při přípravách konečného svatořečení v roce 2016.

Skupina indických akademiků vyzvala indického ministra zahraničí, aby se neúčastnil slavnosti ve Vatikánu. Akademici psali, že je „velmi matoucí, když ministr zahraničí země, která ve své ústavě vyzývá občany k racionálnímu myšlení, legitimizuje svatořečení na základě tohoto 'zázraku'“.

Tariq Ali, spoluautor dokumentu „Anděl pekla“, před svatořečením ironicky shrnul: „Většina svatořečení jsou směšná, ale tohle je navíc ještě hloupé. Doufám, že si papež František Anděla pekla pustí, i když jen tajně na YouTube. Mohlo by mu to otevřít oči.“

Problémy spojené s činností Matky Terezy však neskončily ani po jejím oficiálním svatořečení. Téměř dvacet let po jejím úmrtí, v roce 2018, indické úřady uzavřely zařízení pro těhotné neprovdané ženy vedené řádem v Ranchi poté, co se objevilo, že byla prodána čtyři miminka, včetně šestiměsíčního chlapce, který byl prodán za 50 000 rupií (730 dolarů).

Jeptišku Sister Konsiliu a zaměstnankyni Animu Indwar zatkly v souvislosti s obchodováním s dětmi. Podle Times of India se Indwar přiznala k prodeji dětí. Na celý skandál se přišlo díky chamtivosti jedné ze zaměstnankyň. Jeden pár údajně zaplatil Indwar 120 000 rupií (1760 dolarů) za dítě. Zaměstnankyně si však dítě později vzala zpět, aniž by peníze vrátila. Podvedený pár poté informoval policii, což vedlo k odhalení celé sítě obchodování s dětmi.

Ministryně pro rozvoj žen a dětí Maneka Gandhi nařídila okamžitou inspekci všech zařízení péče o děti vedených Misionářkami milosrdenství v celé zemi.

Po všech těchto odhalených faktech a kontroverzích zůstává otázka: jak hodnotit činnost Matky Terezy? Profesor Larivée připouští, že ne všechno v jejím životě bylo výsledkem PR kampaně: „Svou prací inspirovala mnoho lidí. Učinila také mnohé v boji proti chudobě. Ale i když toho dosáhla hodně, světici to z ní rozhodně nedělá.“

Christopher Hitchens ve své kritice shrnul podstatu problému: „Mnohem více lidí je chudých a nemocných kvůli životu Terezy. Ještě více bude chudých a nemocných, pokud se bude následovat její příklad. Byla fanatikem, fundamentalistkou a podvodnicí.“

Téměř třicet let po její smrti v roce 1997 zůstává světicí. Skandály v jejím řádu však pokračují i po svatořečení v roce 2016. Otázka tak nezní, zda byla světicí, ale zda svatost dokáže překonat realitu.

Zdroje: teenvogue.com, npr.org, newstatesman.com, ct24.ceskatelevize.cz, theguardian.com, seznamzpravy.cz