Článek
V roce 79 erupce Vesuvu zasypala Pompeje popelem. Katastrofa zachovala město i s jeho nejpikantnějšími detaily. Erupce zastihla obyvatele uprostřed jejich běžného života. V nevěstinci Lupanare zůstaly zachované kamenné postele s graffiti od zákazníků. Na stěnách domů visí dodnes erotické malby, které by viktoriánské archeology přiměly červenat se studem. Pompeje nebyly jen tak ledajakou římskou kolonií. Bohatí aristokraté si zde mohli dovolit životní styl typický pro římskou elitu.
Původ a vzestup Pompejí
Aby bylo možné pochopit, jak se toto město stalo centrem erotického života, je třeba se vrátit k jeho počátkům. Počátky města sahají do období 6. až 8. století před naším letopočtem. Osadu Pompeje založili v letech 600 až 800 př. n. l. Oskové, Řekové a Féničané ji používali jako bezpečný přístav. Po určitou dobu jí vládli Etruskové a v posledních staletích před naším letopočtem Samnité.
V prvním století před naším letopočtem se obyvatelé spolu s ostatními jihoitalskými kmeny postavili proti římské nadvládě, ale neúspěšně. Po prohrané válce se město stalo oblíbeným letoviskem a obchodním centrem, které patřilo k nejatraktivnějším pro římskou elitu. Poloha mezi Neapolským zálivem a Vesuvem spojovala výhody úrodné půdy s výhodným umístěním pro obchodní cesty. V době svého zániku mělo město asi 20 000 obyvatel a patřilo mezi významná centra regionu.
Tato prosperita přilákala do Pompejí bohaté Římany, kteří zde vybudovali luxusní sídla odpovídající jejich statusu. Nejbohatší Římané v blízkosti náměstí Fóra Romana zvelebili svá sídla impozantními uměleckými a architektonickými prvky, stěny domů ozdobili nástěnnými malbami a mozaikami. Centrální zahradu každého domu obklopovaly obytné i provozní místnosti, které se tak otevíraly dovnitř namísto ven do ulice. Uprostřed zahrady se vzrostlými stromy, keři a pestrými květy stála často kašna, fontána nebo sochy. Vzhledem k tomuto uspořádání orientovanému do vnitřních dvorů tvořily ulice města převážně rovné stěny bez oken.
Lupanare a život v pompejských nevěstincích
Bohaté vily ale nebyly jediným, co Pompeje proslavilo, ve městě se rozvíjel také jiný druh podnikání. Prostituce byla v Pompejích běžnou součástí každodenního života. Nejznámější nevěstinec v Pompejích se nazýval Lupanare podle slova pro vlčici. Stál v srdci města, kousek od hlavního náměstí a tržiště. Umístění v obchodní čtvrti nebylo náhodou. Prostituce byla v Pompejích normální součást života stejně jako pekárny nebo hostince.
Budova Lupanare měla dvě patra a nevypadala nijak nápadně. V přízemí se nacházelo pět malých pokojů s kamennými lůžky pokrytými látkami a polštáři, v každém pokoji byl záchod. Horní patro obsahovalo prostornější místnosti bez postelí a bez erotických maleb, které sloužily náročnější klientele a pravděpodobně také pro soukromé večírky bohatých Pompejanů.
Stěny nevěstince pokrývají stovky nápisů a graffiti od zákazníků i prostitutek. Některé popisují služby, jiné hodnotí zážitky nebo uvádějí jména žen jako Fortunata a Fabia. Objevují se i zmínky o mužských prostitutech.
Odhady počtu nevěstinců se liší. Někteří badatelé hovoří o jednom specializovaném podniku, jiní evidují až 40 takových míst včetně taveren. Ne každá místnost s kamenným lůžkem však musela sloužit prostituci.
Fresky sexuálních scén a římská mentalita
Fresky zobrazující sexuální scény nesloužily pouze jako ozdoba. Moderní archeologové se však rozcházejí v interpretaci jejich účelu. Některé teorie naznačují, že měly praktické využití jako nabídku služeb, jiné výzkumy však tuto teorii zpochybňují a navrhují, že obrazy sloužily spíše jako fantazie nebo ochranné symboly.
Podobné umění bylo rozšířené po celých Pompejích, objevovalo se na domech, v chrámech i na ulicích. Někteří lidé v tom vidí důkaz „sexuální svobody“, ale ve skutečnosti měla většina těchto zobrazení náboženský význam. Měla chránit před neštěstím a přinášet plodnost.
Falické symboly v ulicích města
Nejčastějším typem takového ochranného umění byly falické symboly. Pompejané k nim měli zvláštní vztah a na ulicích a veřejných místech jich bylo všude plno. Nejznámější je kamenný falus vytesaný přímo do dlažby ulice Via dell'abbondanza. Podle dnešních průvodců měl tento falus v dlažbě ukazovat turistům směr k nevěstinci, který ležel dvě ulice doleva.
Pro Římany byl falus především talisman proti smůle a neštěstí. Malé falické přívěšky nosily dokonce i malé děti na krku. Jeden z nejzajímavějších příkladů je v Domě bratří Vettiů, kde na fresce bůh Priapus váží svou obří mužnost na vahách. Priapus byl bůh zahrad a úrody, proto jeho obrázek měl přinášet štěstí a dobrou sklizeň.
Pompejské nálezy schované před zraky veřejnosti
Když v 18. a 19. století začaly systematické vykopávky, viktoriánští archeologové považovali některé nálezy za natolik nevhodné, že je nechtěli ukazovat veřejnosti. Bourbonský král Karel III. proto nechal převézt nevhodné exponáty do archeologického muzea v Neapoli, kde byly po stovky let zamčené v oddělené místnosti.
Viktoriánské morální standardy výrazně ovlivnily, jakým způsobem byla sexualita v Pompejích interpretována a prezentována. Erotické fresky na stěnách archeologové zakryli, ale od 19. století si je za poplatek mohli prohlédnout muži z vyšších vrstev. To vedlo k představě Pompejí jako města plného neřesti. Sám nevěstinec Lupanare byl veřejnosti zpřístupněn teprve v roce 2006.
Prostituce napříč společenskými vrstvami
Prostituce v Pompejích nebyla jen záležitostí chudých lidí. Vlastníci nevěstinců byli často bohatí občané, ale najímali si správce a sami zůstávali v pozadí. V luxusních domech se konaly erotické večírky pro vybrané hosty. Některé bohaté ženy si na těchto setkáních braly své utajené milence. Nejodvážnější aristokratky dokonce samy poskytovaly sexuální služby - ne z nouze, ale kvůli vzrušení z nebezpečné hry. Věděly totiž, že riskují život. Zatímco muži mohli sexuálně experimentovat bez obav, aristokratky čekaly za přistižení kruté tresty. Hrozila jim smrt nebo vyhnanství ze země.
Soukromé večírky a náboženské rituály
Nejslavnějším příkladem takových luxusních erotických večírků byla vila císařovy rodiny. Archeologové zkoumali vilu, která pravděpodobně patřila Poppaei Sabině, druhé manželce císaře Nera. Výzkumy naznačují, že zde byl velký plavecký bazén o rozměrech 60 × 15 metrů. Podle některých teorií se v něm během koupání konaly skupinové oslavy s účastníky různého věku a pohlaví.
Kromě soukromých večírků v pompejských vilách existovaly v římském světě také náboženské erotické oslavy. Bacchanalské ceremonie zasvěcené bohu Bacchovi kombinovaly náboženské rituály s konzumací vína a erotickými aktivitami. Účastníci těchto ceremonií se pod vlivem alkoholu a náboženského vytržení zbavovali běžných morálních omezení. Tyto rituály představovaly běžnou součást náboženského života tehdejší doby.
Blížící se zkáza Pompejí
V létě roku 79 se v Pompejích objevily první známky, že město čeká pohroma. Začaly vysychat studny, dříve bohatě zásobené vodou. Dvacátého srpna přišlo první menší zemětřesení a za ním další a další. Část obyvatel se rozhodla odejít, jiní zůstali. Někteří spoléhali na to, že zdi a střechy jejich domů vydrží. Jiní se zdráhali nechat majetek bez dozoru.
Podle archeologických nálezů se život ve městě nezastavil ani v posledních dnech před výbuchem. Obyvatelé pokračovali ve svých běžných činnostech. Mnohé zastihla pohroma přímo uprostřed každodenních prací, při záchraně majetku nebo při hledání úkrytu.
Archeologické odkrývání zničeného města
Erupce začala podle starších pramenů čtyřiadvacátého srpna v poledne. Moře se stáhlo od břehu a nebe zahalil černý sopečný mrak. Erupce nabírala na síle. Na Pompeje padla černá tma a miliony tun sopečného popela a pemzy. Během tří dnů bylo město pohřbeno pod osmimetrovými vrstvami bahna a popela. Pompeje na 16 století zmizely ze světa, až do náhodného objevu v roce 1599. Při usměrňování koryta řeky Sarno narazil architekt Fontana na zasypané stavby, ale v té době jeho nález nevyvolal žádný zájem. Teprve později bylo objeveno Herculaneum v roce 1738 a Pompeje v roce 1748.
Giuseppe Fiorelli později přišel s převratnou metodou, když dutiny v pyroklastické vrstvě popela vyplnil sádrou, a získal tak zajímavý výsledek. Sádra zachytila tvary mrtvých.
Moderní pohled na antické Pompeje
Archeologové zde pracují dodnes a nacházejí další domy a věci z doby před erupcí. Z jejich nálezů vyplývá jasný obraz tehdejšího života. V Pompejích se sexuální motivy objevovaly na každém kroku. Obyvatelé je neviděli jako něco špatného. To, co nás dnes překvapuje, pro ně byla každodennost.
Bývalé nevěstince si dnes přijíždějí prohlédnout turisté z celého světa. Dnes jsou Pompeje jednou z nejnavštěvovanějších památek Itálie a patří na seznam UNESCO. Po ulicích, kde kdysi obchodovali Pompejané, se dnes prochází davy návštěvníků a pobíhají toulaví psi a kočky.
