„Myslela jsem si, že to neudělá.“ Bylo jí šestnáct a knězi věřila. Tři roky ji na faře zneužíval

Na jaře roku 2019 seděla Jiřina Kočí doma a poslouchala rádio. Mluvil v něm kardinál Dominik Duka a zpochybňoval počty obětí sexuálního zneužívání v české katolické církvi. V tu chvíli se jí vrátilo všechno, co se dvě desetiletí snažila vytěsnit. „Vůbec jsem nechápala, co se se mnou děje, protože jsem vynaložila dvacet let úsilí, abych na to zapomněla,“ popsala Kočí v podcastové sérii Ve stínu celibátu na Seznam Zprávách.

Zvedla telefon a dovolala se psychoterapeutce Ritě Kramerové. Trvalo ještě dva roky, než v červnu 2021 ukázala svou tvář a pod svým plným jménem řekla, co jí v devadesátých letech prováděl katolický kněz Pavel Krejčí, člen řeholního řádu salesiánů. Stala se tak první ženou v Česku, která otevřeně promluvila o zneužívání ze strany duchovního.

Jiřina Kočí vyrůstala v hluboce věřící rodině a sama o sobě mluvila jako o „dívce z kláštera“. Víra pro ni nebyla jen záležitostí nedělních mší, prostupovala celým jejím životem od dětství. Panenství pro ni znamenalo něco posvátného a kněží byli nepochybnou morální autoritou. „Když mi bylo šestnáct let, hledala jsem nějaké duchovní doprovázení. V té době jsem se seznámila se salesiánským knězem, začala jsem jezdit na faru. V podstatě za nějaké tři, čtyři měsíce mě sexuálně napadl, začal mě sexuálně zneužívat. A trvalo to více než tři roky,“ uvedla Kočí pro Reportéry České televize v únoru 2025.

Tím salesiánským knězem byl Pavel Krejčí, tehdy čtyřicetiletý muž na faře v Jaroměřicích nad Rokytnou. Nejprve to byl polibek. O něco později přišla první noc, která všechno změnila. „Nastala situace, kdy jsme šli do postele. Já jsem věděla, že dojde k sexu. V té době jsem byla samozřejmě panna, byla jsem z kláštera, pro mě bylo panenství opravdu strašně posvátné. Věděla jsem, že k tomu dojde, a pořád jsem si myslela, že to neudělá, že ho zastaví to, že je kněz.“ Jenže kněžský slib ho nezastavil.

„Pak jsem ale pochopila, že to nebyla jednorázová akce, že on očekává, že to bude normou, že v tom budeme pokračovat,“ vzpomínala Kočí. Rozhodla se veřejně pojmenovat, co přesně se za zavřenými dveřmi fary dělo, protože společnost si podle ní zneužívání žen představuje naprosto mylně. „Všichni si myslí, že když se to týká holek, tak je to jako běžný sex, jako misionářská poloha.“ Realita podle Kočí vypadala úplně jinak. To, co se na faře odehrávalo, nemělo s běžným sexuálním životem nic společného. Kočí popsala praktiky, které byly hrubé a ponižující. „Není to o tom, že vás ten kněz má rád, objímá vás, miluje vás, pusinkuje vás a nosí vás na rukou. To vás nosí běžný muž. Tenhle vás má fakt pro použití.“

V katolickém prostředí, kde měl kněz nedotknutelné postavení, se Kočí podle vlastních slov nemohla nikomu svěřit. Jak sama řekla, kdekoliv by následovalo jenom odsouzení. A reakce jejího nejbližšího okolí, když se o jejím „vztahu“ s knězem dozvěděli, to potvrdily. „I pro mámu jsem byla d.vka.“

Psychoterapeutka Rita Kramerová, u které Kočí po letech zahájila pravidelnou terapii, vysvětluje, proč oběti v takových situacích nedokážou jednat, proč neutečou, nebrání se, nekřičí. „Spousta lidí, kteří nepracují s tématem traumatu, je přesvědčených, že ženy, které jsou zneužívané, znásilňované, jsou schopny v tom okamžiku zapojit vůli. Ale právě ten enormní stres jakoukoliv schopnost projevit svoji vůli vypne. Naprostá většina žen vytuhne, opravdu zcepení, zkamení.“

Nemocniční kaplan Marek Drábek, člen řádu premonstrátů, který se tématem zneužívání v církvi dlouhodobě zabývá, doplňuje, proč je zneužívání ze strany kněze obzvlášť ničivé. „Kněz v sobě nese archetyp otce. Když zneužije otec, je to horší, než když zneužije učitel nebo skautský vedoucí. A u kněze je to navíc spojeno s boží autoritou. Když se to stane v rámci svátostí, zpovědi či duchovního doprovázení, dostává to punc, jako kdyby zneužíval Bůh.“ Když se Kočí konečně dokázala od Krejčího vymanit, následky toho, čím prošla, ji teprve začaly dohánět.

„Ten poslední rok, kdy jsem se od toho kněze snažila odpoutat, byl tak náročný, že si z něj skoro nic nepamatuju,“ vrací se Kočí ve vzpomínkách do posledních měsíců na faře. Ve starých dopisech z té doby zpětně rozpoznala, v jak špatném stavu tehdy byla. Psala v nich o sebepoškozování a prolínaly se jimi sebevražedné myšlenky. Nedokázala studovat, komunikovat s učiteli a musela opakovat ročník na střední škole. Podle terapeutky Rity Kramerové v té době psychika Kočí volala o pomoc, ale nikdo v jejím okolí se nezastavil a nezamyslel se nad tím, že chování dvacetileté dívky není normální.

I v dalších letech na ni následky toho, čím prošla, dopadaly, i když si to okolí nedokázalo spojit. Brzy se provdala za mladého katolického muže, po krátké době se rozvedla a v následujících letech vystřídala řadu partnerů. Podle Kramerové šlo o projev toho, jak se její psychika pokoušela vypořádat s tím, co prožila.

Zlom nastal až o dvacet let později, kdy se Kočí rozhodla poprvé otevřeně vypovídat před kamerou. Natáčení série Ve stínu celibátu, které probíhalo od června 2020 do jara 2021 pod vedením novináře Jiřího Kubíka a režiséra Braňo Pažitky, se stalo součástí její terapie. Po pětadvaceti letech se při něm vrátila také na zahradu fary, kde se všechno odehrávalo. „Tohle zjištění jsem si tady vybavila. Jak to bylo hrozné, když mi došlo, že je to past, ze které se už nedostanu.“

Její současný manžel Ota, který se natáčení účastnil, se při návštěvě jihomoravských míst poprvé naplno setkal s tím, čím jeho žena prošla. „Teprve tady jsem to celé pochopil,“ přiznal. Do té doby příliš nerozuměl, proč Jiřina dávné zneužívání pořád řeší. „Já jsem to zažila, já jsem to přežila a chci, aby všichni ti lidé, kteří pochybují, nebo o tom ani nechtějí přemýšlet, viděli, že je někdo, kdo má ochotu a možná odvahu říct: Jo, jsem člověk, který to zažil a neskrývám se,“ vysvětlila Kočí.

Ještě než vystoupila na veřejnost, začala se její kauzou zabývat samotná církev. Kočí podala podnět k řeholnímu řádu salesiánů, který se jejím případem začal zabývat podle církevních pravidel. Tehdejší představený řádu Petr Vaculík konfrontoval Pavla Krejčího s obviněním. „Když jsem mu to řekl, tak to nepopíral,“ uvedl Vaculík. Krejčího odvolal z farnosti v Moravských Budějovicích a celý případ podle církevních nařízení odeslal k řešení do Vatikánu.

Sám Krejčí jakékoli vyjádření k podstatě obvinění odmítl. Na dotaz Seznam Zpráv odepsal e-mailem jedinou větu. „Nehodlám nic natáčet a vyjadřovat se.“ Z hlediska trestního práva mu nic nehrozilo, celá věc byla dávno promlčená. Státní zástupce Karel Váňa nicméně konstatoval, že jednání podezřelého vykazuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužívání. Kauza byla ale kvůli promlčení odložena.

Jiřina Kočí po letech Krejčímu napsala dopis, ve kterém ho vyzvala, aby se k celé věci otevřeně postavil. Krejčí jí odpověděl, ale ne tak, jak očekávala. „Ten jeho dopis není o tom, že ho mrzí, že mi ublížil. Ten dopis je v podstatě o tom: Ty mě tak se..š, žes to vytáhla ven a zkazila mi zbytek života. Jak sis mohla dovolit to otevřít? Je to dopis chlapa šestnáctileté holce.“ Namísto omluvy si v dopise stěžoval, že z Moravských Budějovic musel odejít ze dne na den, aniž by se mohl rozloučit nebo připravit farnost na předání.

V červnu 2021, souběžně se zveřejněním série Ve stínu celibátu, založila Jiřina Kočí společně s Jiřím Kylarem spolek na pomoc dalším obětem. Kylar, muž, který jako dospívající prošel zneužíváním ze strany jiného kněze, promluvil pod svým jménem na podzim 2018 jako vůbec první oběť v Česku. „Teď začíná moje skutečná práce. Dali jsme mu jméno ‚Někdo ti uvěří‘. Právě proto, že nám většinou nikdo nevěří. Spolek tu bude pro všechny oběti, které procházejí nebo prošly touhle traumatickou zkušeností a potřebují pomoc. Budu se snažit pomoc každé oběti, která se mi ozve a řekne: Já jsem na tom úplně stejně. Věřím, že spousta holek, které doteď mlčely, už mlčet nebudou.“

V roce 2021 byl spolek v kontaktu s desítkami obětí zneužívání. Ve výkonném výboru zasedly vedle Kočí také psychoterapeutka Rita Kramerová, Doubravka Vokáčová a Dana Syslová. Spolek nabízí bezpečné prostředí, zprostředkovává psychologickou pomoc a doprovází oběti při jednání s institucemi. Společně s Kylarem napsala Kočí také otevřený dopis kardinálovi Dukovi, ve kterém ho vyzvali, aby přestal sexuální zneužívání v církvi zlehčovat a přehodnotil svůj tvrdý, nekompromisní postoj vůči obětem.

Kolika lidí se v Česku sexuální zneužívání ze strany duchovních týká, nikdo přesně neví. Statistiky neexistují. Česká biskupská konference od roku 1990 eviduje deset odsouzených duchovních za sexuální delikty, z jejichž případů vyplývá nejméně několik desítek poškozených. Kolik obětí ve skutečnosti je, se ale můžeme jen dohadovat, protože církev žádné souhrnné přehledy nikdy nezveřejnila.

V přístupu české katolické církve k obětem se opakovaně projevovaly stejné nedostatky. Pachatelé bývali po nahlášení pouze přesunuti na jiné působiště a oběti byly žádány, aby o svých zkušenostech nemluvily veřejně. Ani konkrétní pomoc pro ty, kdo se přihlásili, nefungovala tak, jak by měla. Při natáčení reportáže se Kočí setkala s biskupem Zdeňkem Wasserbauerem, který má v církvi na starosti péči o oběti. Zeptala se ho, zda církev nabízí okamžité psychoterapie pro ty, kdo se přihlásí. Dostala odpověď, že nejdřív je třeba celý případ prošetřit a teprve pak lze o terapii jednat. Církevní kontaktní linka pomoci přitom fungovala od jara 2019 a Wasserbauer sám připustil, že se na ni zatím nikdo nepřihlásil.

Situace se pro oběti dále zkomplikovala na podzim 2024, kdy česká vláda podepsala smlouvu s Vatikánem. Ta mimo jiné zakotvuje zpovědní tajemství a nově ho rozšiřuje i na pastorační pracovníky. Kočí a další oběti proti smlouvě ostře vystoupily otevřeným dopisem, ve kterém ji označily za „omerti mezi státem a církví“. Upozornily, že policie se ani v současném systému neodvažuje vyšetřovat přímo na biskupstvích, zatímco duchovní se běžně dovolávají zpovědního tajemství i v situacích, kdy na jeho ochranu nemají nárok. „Jakákoliv možnost nejednoznačného výkladu, to je přesně něco, na co ti biskupové čekají. Využijí každé skulinky, která jim vznikne, aby nemuseli konat,“ řekla Kočí pro Českou televizi.

Bývalý církevní soudce Jan Rozek její slova potvrdil. Podle něj biskupství odmítají poskytovat záznamy s odůvodněním, že spadají pod zpovědní tajemství. Pojem „rozšířené zpovědní tajemství“, na který se přitom odvolávají, označil za lež, protože v kanonickém právu neexistuje. Smlouva sice prošla Senátem i Sněmovnou, prezident Petr Pavel ji ale dosud nepodepsal. Ve stanovisku, které si od něj vyžádal Ústavní soud, napsal, že smlouva není v souladu s ústavou a zvýhodňuje katolickou církev oproti ostatním.

Bez ohledu na smlouvu s Vatikánem spolek Někdo Ti uvěří, který Kočí spoluzakládala, dál pomáhá těm, kdo se rozhodnou promluvit.

Zdroje: Úvodní videoreportáž: seznamzpravy.cz, 1. díl: seznamzpravy.cz 2. díl: seznamzpravy.cz, Závěrečná videoreportáž: www.seznamzpravy.cz, Aktualizace (2025): seznamzpravy.cz, ct24.ceskatelevize.cz, .irozhlas.cz, cs.wikipedia.org