Článek
Když se řekne Božena Kamenická, málokdo si vybaví, o koho jde. Stačí ale zmínit bábu radnickou nebo tymákovskou a spousta lidí okamžitě ví. Šlo o věhlasnou léčitelku 20. století, která působila v Radnicích na Rokycansku, v Tymákově i v Plzni. Právě do těchto míst se za ní sjížděli lidé z celého Československa i ze zahraničí.
Dětství na Vysočině a první předtuchy
Dne 7. srpna 1898 se v malé obci Janštejn na Jihlavsku narodila Božena Krutišová, později provdaná Kamenická. Přišla na svět do početné rodiny s devíti sourozenci. Už jako malá školačka prožívala zvláštní stavy mysli, mívala předtuchy a sny, které se později často naplnily. Jedné noci měla živý sen, ve kterém spatřila plakat celý svět. Vystrašená se svěřila matce, která ji varovala, aby o tom nikomu neříkala, protože by ji ostatní mohli považovat za blázna. Ta mrazivá vize se ale zanedlouho vyplnila, když vypukla první světová válka.
Jako dívka měla na tehdejší dobu celkem smělý plán a rozhodla se studovat medicínu. Traduje se, že jako mladá medička omdlela u první pitvy a rychle pochopila, že lékařská dráha není její cesta. Obor ale zcela neopustila. V roce 1926 absolvovala kurz přírodního léčení na soukromé odborné škole v České Lípě, která se specializovala na rehabilitaci a přírodní léčbu bylinami podle metod Sebastiana Kneippa. Právě tam se poprvé setkala s léčivými rostlinami, které se staly její celoživotní vášní.
Tajemství diagnostiky z moči
Po skončení kurzu začala Božena Kamenická praktikovat přímo v České Lípě, odkud pocházel i její manžel Karel. Brzy se proslavila jako výborná diagnostička, které stačil vzorek ranní moči, aby za okamžik rozpoznala, jaká nemoc člověka trápí. Podrobně popisovala zdravotní stav naprosto neznámého člověka a radila mu, jak a jaké léčivé rostliny užívat.
Její spolupracovník Stanislav Kalibán, který s ní pracoval od roku 1946, vzpomínal: „Začínala v půl osmé ráno a kromě polední přestávky pracovala až do šesté hodiny odpoledne. Vzala si od pacienta moč, nalila ji do ampule a tu zahřívala nad kahanem. Dívala se, mlčela a tak po pěti deseti minutách začala mluvit.“
Sama Kamenická svou schopnost nedokázala racionálně vysvětlit a považovala ji za boží dar. Byla hluboce věřící ženou a každý balíček s bylinkovou směsí před předáním pacientovi požehnala malou modlitbou.
V osobním životě ale Božena Kamenická takové štěstí neměla. Osud jí připravil rány, které by zlomily leckoho.
Tragédie, která ji poznamenala navždy
Bylo jí 32 let, když se narodil její jediný syn Jaroslav. Tehdy už se několik let zabývala léčitelstvím a také tím, čemu říkala tušení. Právě schopnost předvídat ji samotnou vyděsila, když vnitřně vytušila, že její dítě nebude dlouho žít.
15. září 1935 došlo k tragické autonehodě mezi Radnicemi a Němčovicemi. V automobilu, který řídil bratr Boženy Kamenické Otakar Krutiš, seděl i pětiletý Jaroslav. Na rovné silnici se vůz bez zjevné příčiny převrátil, malý chlapec se zranil na hlavě a na místě zemřel. Strýc Otakar přežil jen se zlomenou rukou. Další děti už Božena Kamenická neměla, ale jako o vlastní se pak starala o tři syny svého ovdovělého bratra a navíc ještě o dvě dcery své sestry. Nejmladší z chlapců se jmenoval Jaroslav, stejně jako její zesnulý syn, a bylo mu pouhých šest týdnů, když ho spolu s manželem adoptovali.
Zástupy pacientů a slavní klienti
V roce 1939, po německé okupaci, se Božena Kamenická s manželem přestěhovala do Radnic k její sestře Anně. Právě odtud pochází její nejznámější přezdívka bába radnická. Už za války mívala i sto pacientů denně. Stávali na schodišti, a když se na někoho nedostalo, ubytoval se v hotelu a počkal do druhého dne.
„Hanlivý přídech to rozhodně nemělo, znamenalo to něco jako bába kořenářka, která lidem pomáhala. Paní Kamenická by se nad tím označením jistě nepohoršila, protože byla známá svojí bezprostředností, lidovým vystupováním a pro slovo, i s pacienty vysoce postavenými, daleko nešla,“ popsal spolupracovník Muzea Josefa Hyláka v Radnicích René Keller.
Za bábou radnickou přijížděli lidé z celého světa, měla pacienty ze Spojených států, Kanady, Německa, Austrálie i dalších zemí. Mezi její klientelu patřily také významné osobnosti. Léčila herce Jiřího Bartošku, Josefa Kemra či Vladimíra Menšíka. Za radu si k ní přijel i Karel Gott, kterému v mládí údajně zakázala na pódiu tančit, protože by tím poškodil svůj hlas.
Prezident, který se málem uškytal
Jedním z nejpozoruhodnějších případů byl s prezidentem Ludvíkem Svobodou. Stanislav Kalibán ho popsal takto: „Jednoho dne přijel za Boženou Kamenickou primář pražské nemocnice. Dal tetince lahvičku s močí a prosil ji o radu, jak zbavit pacienta úporné škytavky. Tetinka se zamyslela a řekla, že pokud onomu muži neseženou lék, tak se do dvou dnů uškytá k smrti.“
Přiznala, že bylinky na takový problém nemá, ale zčistajasna uvedla přesný název klasického farmaceutického přípravku, který se dal sehnat ve Francii. Jak na to přišla, nikdo nedokázal vysvětlit. Svoboda sám později vzkázal, že její čaj ho držel mnoho let při životě.
Klientem paní Kamenické býval údajně i Václav Havel. V roce 1990 mu stanovila diagnózu a písemně ho mimo jiné upozorňovala na špatnou funkci průdušek a plic. Havla si velmi vážila a říkávala, že takového člověka seslalo českému národu nebe.
Kozy neléčím
Bába radnická se nenechala jen tak napálit, i když se o to několik lidí za dobu jejího působení pokusilo. Koluje o ní řada více či méně veselých historek. Jednou přinesl starší muž lahvičku s močí, ona se na ni krátce podívala a přísně řekla: „Dědečku, tak vy budete rodit?“ Podstrčil jí totiž moč své těhotné vnučky.
Jindy jí někdo přinesl kozí moč a dostal rychlou odpověď: „Kozy zatím neléčím.“ Za celá léta její praxe se nikomu nepodařilo zpochybnit její výsledky.
Herec Jiří Bartoška na ni vzpomínal, když mluvil o své nemoci: „Jel jsem k bábě Kamenické, což byla strašně zajímavá stará paní v Plzni. Nechtěla mě vzít, že prý na to už nestačí. Nakonec jsme ji ukecali, tak řekla, že mi nejdřív vyčistí krev a pak mě začne léčit bylinkami. Řekla: Bůh tě má rád a chce, aby ses uzdravil. Ona byla dokonalá.“
Spolupráce s lékaři a stovky narozených dětí
Božena Kamenická nepodceňovala klasickou medicínu a s lékaři dokázala spolupracovat. Když se v roce 1950 přestěhovala do Tymákova, jezdívala za jedním plzeňským primářem, který jí pravidelně v pátek připravoval vzorky moči svých pacientů, u kterých si nebyl jistý diagnózou. V Tymákově žila 15 let a v roce 1965 se vrátila zpět do Radnic.
Velké úspěchy měla s léčbou ekzémů u dětí, dařilo se jí léčit otevřené rány na nohou a lidem s takovými problémy dávala různé masti podle vlastních receptur. V radnickém muzeu je uložena kniha díků, kde jeden lékař z Plané píše, jak Kamenická jeho synovi určila infekci míchy. Připravila směs bylin, které hocha vyléčily, a po letech lékaři potvrdili, že chlapec měl lymeskou borreliózu, nemoc tehdy v Československu naprosto neznámou.
Za bábou radnickou přicházely také ženy, které nemohly otěhotnět. Stanislav Kalibán tvrdil, že díky jejímu léčení se narodily možná čtyři stovky dětí. Desítky fotografií miminek jsou nalepeny v téže knize díků a dojemná poděkování přicházela od rodičů z USA, Kanady, Německa i Lotyšska. Ženy se u ní neléčily déle než půl roku, naordinovala jim čaj a k tomu musely užívat železo.
Pamětní deska na domě č. p. 130 v Radnicích.
Svérázná povaha a nápis v ordinaci
Kromě odborných znalostí si pacienti Kamenickou zamilovali i pro její ráznou povahu. V ordinaci měla údajně nápis: „Kdo pije Kofolu, toho neléčím.“ Většina lidí ji popisovala jako vlídnou a skromnou, ale dokázala zjednat pořádek i velmi rázně. Když bylo třeba uklidnit frontu čekajících pacientů nebo jim oznámit, že pro dnešek končí s ordinací, vyšla na schodiště a nahlas řekla, že dnes už neordinuje a ať všichni odejdou.
V jídle byla střídmá, ale pro ostatní uměla připravit hody. Její nedělní oběd, na kterém se scházeli přátelé, byl výtečný a uměla být skvělou hostitelkou. Alkohol nepila, ale po obědě si dávala malou skleničku piva, prý kvůli trávení.
Závěr života v plzeňském bytě
Manžel Karel Kamenický zemřel v roce 1970. Když Božena Kamenická zůstala sama, rozhodla se v roce 1978 přestěhovat do malého dvoupokojového bytu v Plzni v Guldenerově ulici. Bylo jí tehdy 80 let. I tam za ní lidé přijížděli a fronta se znovu točila na schodišti, táhla se až ven na ulici.
V 96 letech prodělala operaci kyčelního kloubu, sice úspěšně, ale od té doby chřadla. Zemřela 5. září 1996 na slabé srdce. Do stovky jí chyběly dva roky. Její bylinné receptury se míchají dodnes, v muzeu v Radnicích je jí věnována stálá expozice a na domě, kde působila, má umístěnou pamětní desku.
Spolu s páterem Ferdou ze Sušice patřila Božena Kamenická bezesporu mezi nejpozoruhodnější přírodní léčitele druhé poloviny 20. století. Ať už měla její schopnost diagnostikovat nemoci z moči jakýkoli původ, tisíce lidí věří, že právě ona jim pomohla k uzdravení. A to je možná to nejdůležitější.
