Článek
Více než dvacet let trvalo nedobrovolné soužití skupiny seniorek s mužem, který se prohlašoval za duchovního vůdce. Čtyřiasedmdesátiletý Jiří Adam z Brna si pod rouškou náboženské víry podmanil několik žen v důchodovém věku, které mu sloužily, pracovaly na jeho majetku, snášely ponižování a násilí. Postupně mu odevzdávaly své důchody a nakonec i veškerý svůj majetek. Některé z nich v tomto podivném společenství setrvaly dobrovolně celá desetiletí.
Případ, který vyšel najevo v roce 2008, měl podobné rysy jako kauza týraných dětí z Kuřimi, kterou rovněž projednával soudce Pavel Göth. Obě kauzy spojovalo právě Hnutí Grálu, náboženské společenství založené na učení německého obchodníka Oskara Ernsta Bernhardta.
Pod maskou léčitele se skrýval tyran
Adam byl původně znám jako lidový léčitel, specializující se na byliny. Jeho žena Jana Adamová v rozhovoru pro média popsala jejich seznámení: „To bylo ještě když jsem byla svobodná a bylo mi velmi zle. Měla jsem astma a on mi ho vyléčil. Vděčím mu za své bytí.“ Na otázku, jak přesně léčil, odpověděla stručně: „Bylinami.“
Podobně probíhalo i seznámení s budoucími „otrokyněmi“. Většina z pětice důchodkyň, které později pracovaly na jeho pozemcích, se s Adamem seznámila právě díky jeho pověsti bylinkáře. Pod záminkou duchovního vedení však postupně získal nad jejich životy naprostou kontrolu.
Během let si vytvořil svou vlastní interpretaci učení Hnutí Grálu. Kolují informace o tom, že si několikrát změnil jméno. Jeho manželka toto potvrdila: „Změnil, ano. Ale to má úplně jiný důvod nežli pozemského druhu. Není to nic zarážejícího nebo podvodného. Nebudu o tom hovořit.“
Život seniorek pod kontrolou náboženského vůdce
Adam měl dům v brněnských Řečkovicích, vinohrad v Mikulově na Břeclavsku a spolu s důchodkyněmi stavěl v brněnských Ivanovicích vilu, která měla sloužit jako modlitebna. Ženy žily ve strašných podmínkách. Adam jim zakázal jakýkoliv kontakt s okolním světem. Nesměly si přečíst noviny, pustit televizi nebo poslouchat rádio. Co se týče jídla, dostávaly jen naprosté minimum. Doktoři, kteří je později vyšetřovali, přirovnali jejich výživu k té, jakou dostávali vězni v koncentračních táborech. Státní zástupce proto obvinil Adama z týrání a obchodování s lidmi. „Ženy snášely od Adama bití pěstí, kopání a hrubé nadávky. Adam ženy také ponižoval. Musely třeba prosit vkleče o odpuštění,“ uváděla žaloba.
Na otázku novinářů, jak vypadal jejich běžný den, odpověděla jeho manželka Jana Adamová: „Je to úplně normální. Ráno se vstává, je snídaně. Po snídani se vždy udělá nějaká práce, nežli já tu snídani nachystám, tak kdo má různé drobnosti, tak je udělá. No a pak se buďto něco dělá tady v domě, nebo se jede pracovat na pole.“
Dotazovaná na stravování skupiny uvedla: „Ale chodili. Samozřejmě. Napřed jsme si pekli svůj chléb. Pak jsme kupovali chléb a různé potraviny, které si sami neumíme vyrobit. Ale něco jsme si sami vyrobili.“ Když se jí novináři ptali na obsah jídelníčku, odpověděla: „Veškeré ovoce, zeleninu, co jsme si stačili vypěstovat. Na zahrádce, pak na polnosti, kde je sad.“ Na dotaz ohledně masa dodala: „Maso se jedlo. Ne že bychom byli fanatici. Nejsme fanatici. Ani ve víře, ani v jídle, v ničem. Já jsem to měla vždy podle ročního období, už odmalička, pokud jsem tady žila se svými rodiči. A kdo má v létě chuť na maso? Radši si dáte meloun, ne?“
Odhalení případu
Pozoruhodným aspektem celého případu bylo, že mnohé z žen snášely toto příkoří po velmi dlouhou dobu. Vše vyšlo najevo teprve ve chvíli, kdy jedna ze seniorek onemocněla a vyhledala lékařskou pomoc. Když její situace vyšla najevo, Adam jí dokonce vrátil její dům.
Osmasedmdesátiletá Jarmila Hanáková nakonec podala na Adama trestní oznámení. Když se policisté začali případem zabývat, zjistili, že zdraví týraných žen bylo vážně podlomené. Několik měsíců se potom vzpamatovávaly na psychiatrii.
Jana Adamová vehementně hájila svého manžela a popírala jakékoli provinění: „Manžel nikdy nikomu neublížil. Nikdy neřekl, že někdo něco musí udělat. Nikdy jsem od něj nic takového neslyšela.“ Odmítala také, že by v sektě zastávala pozici „královny“ a tvrdila, že její manžel byl tím, kdo byl vykořisťován: „Ne že dělal z těch žen otrokyně, ale otroka dělal on. Nikdy jsem ho neslyšela, že něco potřebuje.“
Když byla manželka Jiřího Adama dotazována na své pocity po celé kauze a mediálním pokrytí, odpověděla emotivně a s pláčem nedokončila větu: „Jak byste se cítil, kdybyste měl toho nejbližšího člověka…“ Po chvíli pokračovala: „Ještě tady toto, takové sprostoty. Ale říkám si, ještě do člověka nekopou, na člověka neplijí, tak jak na boží lásku. Manžel ohromě trpěl. Oni ho doslova uštvali, ubili.“ Na otázku, koho tím myslí, dodala: „K tomu se nemohu vyjadřovat, protože to víte lépe jak já, že za pravdu se zabíjí. Přece víte. Kterých lidí se to týká, ti to vědí velice dobře. Já jsem prosila o pomoc, nic neudělali.“
Obvinění z obchodování s lidmi rezolutně odmítla: „My jsme neprodali ani jeden produkt, co jsme vypěstovali. A natož abychom obchodovali s lidmi. Už jenom toto je tak něco neslýchaného.“
Napojení na Hnutí Grálu
Adam vystupoval jako představitel vlastní duchovní skupiny vycházející z náboženského Hnutí Grálu. Samotné hnutí vzniklo z myšlenek německého obchodníka Oskara Bernhardta (1875-1941), který působil pod pseudonymem Abd-ru-shin a svou organizaci založil kolem roku 1923. Dle učení hnutí je základem „požadavek neustálého mravního zdokonalování člověka a respektování přírodních zákonitostí“ a skromný občanský život.
Oficiální představitelé Hnutí Grálu se od Adamových aktivit jasně ohradili. Religionisté dnes toto společenství neklasifikují jako sektu, ale řadí ho mezi alternativní duchovní směry se zvláštními rysy. Znepokojivá je podle nich především uzavřenost hnutí – rituály jsou prováděny za zavřenými dveřmi a studijní texty nejsou dostupné veřejnosti.
Na světě se k myšlenkám Hnutí Grálu hlásí přibližně 20 tisíc následovníků, z toho v Česku téměř 1500 osob. První český překlad Abd-ru-shinova díla vyšel na začátku třicátých let 20. století, což přilákalo první české stoupence. Činnost hnutí byla přerušena během války a později potlačena komunistickým režimem. Veřejně se přívrženci znovu začali angažovat až po sametové revoluci.
Jana Adamová v rozhovoru potvrdila spojení s učením Hnutí Grálu: „Máme knihu stvoření. To snad není protizákonné.“ Odmítla však o tom více hovořit, pouze dodala: „Když se člověk liší od davu, tak ten dav vás utluče.“
Z Hnutí Grálu na začátku 90. let minulého století vznikla v Česku sekta Imanuelité. Sugestivní text knihy Ve světle pravdy - Poselství Grálu, který ohlašuje konec světa, inspiroval mladého Čecha Jana Dvorského, který si vzal jméno Parsifal Imanuel. Sekta, která se odštěpila z Hnutí Grálu, stojí zřejmě i za týráním Ondřeje a Jakuba Mauerových. Skupinu založil Josef Škrla a lidé z jeho blízkého okolí. Vzešla z brněnského skautského oddílu Mravenci.
Smrt Adama ukončila případ
17. května 2008, krátce poté, co se případ dostal před soud, byl Adam převezen do nemocnice kvůli krvácení do mozku. Lékaři ho přemístili na anesteziologicko-resuscitační oddělení v břeclavské nemocnici kvůli zápalu plic. Začátkem června prodělal mozkovou mrtvici a nakrátko se ocitl ve stádiu klinické smrti.
Jeho stav se postupně mírně lepšil. V pátek téhož týdne ho přeložili na jednotku intenzivní péče, ačkoli jeho stav zůstával nadále velmi vážný. Kvůli dýchacím potížím mu museli zavést tracheostomii. Podle lékařů z břeclavské nemocnice mohl v tomto stavu setrvat i několik měsíců.
Soudce Krajského soudu v Brně Pavel Göth, který měl kauzu na starosti, v srpnu přerušil Adamovo trestní stíhání. Zdůvodnil to tím, že Adamův zdravotní stav byl neslučitelný s účastí na hlavním líčení, a proto muselo být stíhání přerušeno na neurčito.
Adam byl později na žádost své manželky převezen z léčebny dlouhodobě nemocných domů do Mikulova. Podle informací od jeho obhájce Igora Andrýska v posledních chvílích života již vůbec nekomunikoval s okolím. Do Mikulova ho převezli v době, kdy už nastupovala poslední fáze jeho života. Zemřel zhruba šest týdnů po převozu domů začátkem října 2008, čímž definitivně skončilo i jeho trestní stíhání. Ačkoli mu za trestné činy týrání a obchodování s lidmi hrozilo až dvanáctileté vězení, trestu za své jednání se nedočkal.
Jeho právní zástupce později spekuloval o příčině smrti: „Byl léčitel a tak jak dokázal pomoci sobě a ostatním, mohl si i uškodit. Obávám se, že se zabil sám. Svou pevnou vůlí.“
Biotronik a psychoterapeut František Libica tuto myšlenku podpořil: „Říká se tomu technika psychoplantace. Většina lidí dokáže nastolit rovnováhu v organismu fyzického těla po odoperování orgánu, anebo části těla na úrovni vlastní psychiky.“ Doplnil, že to funguje i opačně: „Rovnováhu v těle může vystřídat totální sebedestrukce. Jestliže si totiž zdravý člověk vsugeruje, že má v těle rakovinový nádor, do tří měsíců ho má doopravdy. Osmadevadesát procent všech nemocí je totiž otázka psychiky.“
Lékaři nicméně stanovili jako oficiální příčinu smrti zdravotní komplikace po prodělaném krvácení do mozku a mozkové mrtvici. Odborníci na psychosomatickou medicínu dnes obecně uznávají, že psychický stav může ovlivňovat průběh nemoci, avšak v míře mnohem omezenější, než naznačují výše uvedená tvrzení.
Hnutí Grálu se od Adamových činů jasně distancovalo a vydalo prohlášení, ve kterém označilo jednání svých bývalých příznivců za jejich soukromé selhání. Případ byl jedním z několika, které v té době upozornily na rizika spojená s některými odnoži náboženských hnutí v České republice.
