Článek
Obraz z chůvičky rozjel noční můru
Sedmého května 2007 se obyvatel Kuřimi pokusil nastavit elektronickou kameru, která měla hlídat jeho novorozené dítě. Místo vlastního pokojíčku se mu ale na obrazovce objevil záběr ze sousedního domu. To, co uviděl, odstartovalo jedno z nejděsivějších vyšetřování v novodobé historii české kriminalistiky.
Na monitoru se objevil obraz nahého chlapce se svázanýma rukama a nohama, který ležel na zemi. Jedl jídlo rozsypané po podlaze. Soused Eduard Tichý neváhal a okamžitě kontaktoval policii. Vyšetřovatelé během několika hodin odkryli systematické týrání, které probíhalo od léta 2006. Do případu bylo zapojeno šest lidí včetně matky obou obětí. Chlapci Jakub a Ondřej byli zavíráni do psích klecí, biti, řezáni, topeni a páleni cigaretovými nedopalky. Pachatelé jim dokonce odřezávali kusy masa z hýždí.
Policie zadržela matku Kláru Mauerovou a chlapce umístila do dětského centra Klokánek. S nimi tam putovala i třetí „dívka“ - údajně třináctiletá Anička. Jenže ta o pár dní později bez stopy zmizela. A právě v ten okamžik se z kuřimské kauzy stal případ, který měl šokovat ještě víc než samotné týrání.
Třicetiletá žena v těle dítěte
Anička byla ve skutečnosti dvaatřicetiletá Barbora Škrlová. Aby mohla hrát roli týraného sirotka z Norska, připravovala se měsíce. Na chatě v Jeseníkách, daleko od lidí, bez elektřiny a komfortu, podstoupila hladovku. Podle jejích zápisků z deníku, k nimž měla přístup redakce Reflexu, popisovala extrémní fyzický i psychický stav během proměny.
Musela zhubnout, naučit se dětský rukopis, získat vizáž desetiletého dítěte. V deníku plánovala i chirurgické úpravy. Celá proměna měla podle vyšetřování jasný účel. Škrlová měla podle jedné z teorií představovat ikonu skupiny, kterou vytvořil její otec Josef Škrla jako odštěpení od Hnutí Grálu. Týraní chlapci se měli stát jejími poslušnými služebníky.
Po zmizení z Klokánku se Barbora Škrlová nečekaně nahlásila na českém velvyslanectví v Dánsku. Poté znovu zmizela. Po několika měsících pátrání ji norská policie v lednu 2008 našla - tentokrát jako třináctiletého chlapce Adama, který pět měsíců navštěvoval tamní základní školu.
Složitý psychický profil
Psychologické testy podle znaleckých posudků, k nimž měla přístup redakce Reflexu, ukázaly složitý psychický profil. Přestože roky obelhávala desítky vysoce inteligentních lidí včetně psychologů a psychiatrů, v testech inteligence dosahovala průměrných hodnot. V čem však byla výjimečná, byla výborná sluchová paměť a schopnost přecházet mezi různými verzemi reality bez sebemenších rozpaků.
Podle znaleckých posudků z vyšetřování popsali odborníci Škrlovou jako osobu se sklony k manipulativnímu chování. Její mluvený projev byl primitivní, až dětsky jednoduchý, což jí v rolích pomáhalo. Při nepříjemných konfrontacích se utíkala do pozice dítěte, protože ta jí umožňovala nenést zodpovědnost a vyžadovat od ostatních zájem a soucit.
Podle znaleckých posudků vyšetřovatelům opakovaně popisovala brutální týrání, které měla jako Anička údajně zažít. Lékařská vyšetření však tyto popisy nepotvrdila. Také její legendy o fyzickém mučení se ukázaly jako smyšlené - na jejím těle nebyly stopy odpovídající jejím tvrzením, na rozdíl od týraných chlapců.
Náboženské pozadí případu
K Barboře se jako k vyšší bytosti vzhlíželi další lidé, především nadprůměrně inteligentní Kateřina Mauerová, která se stala viditelným organizátorem a vykonavatelem. Zajišťovala peníze, byty, auta, kontakty. Týrání Jakuba a Ondřeje bylo paradoxně jen vedlejším produktem konstrukce kolem Škrlové, nikoliv prvotním záměrem.
Religionistický rozbor případu ukázal, že obvinění patřili k odštěpené skupině od Hnutí Grálu. Sám otec Barbory Josef Škrla ji jako dítě přivedl mezi Mravence - skupinu dospělých v rámci skautu na Brněnsku, která byla skrytě sektou. Ve znaleckém posouzení z hlediska religionistiky, k němuž měla přístup redakce Reflexu, stojí: „Je nepochybné, že přinejmenším některé osoby byly ve značné míře ovlivněny autoritativní osobou s manipulativním chováním.“
Barbora si před lety do deníku poznamenala: „Tak, jako vyhnali Lásku a vyhnali Spravedlnost, vyhnali, mučili, zabili i jeho pomocníky. Také ten, kdo přichází v odlesku meče, a ta, která přichází z odlesku růže, jsou štváni a budou do konce životů.“ Celá konstrukce měla náboženský rozměr - pomoci Barboře vykonat, co jí bylo vyšší mocí uloženo.
Josef Škrla je od roku 2007 nezvěstný. Co přesně měla Barbora vykonat a proč bylo nutné vytvářet nové identity Anny a Adama, se dodnes nepodařilo plně vysvětlit.
Odsouzení a nejnižší trest
Soud 24. října 2008 poslal za mříže šest lidí s celkovým součtem 42 let vězení. Matka chlapců Klára Mauerová dostala devět let, sestra Kateřina deset - ta byla podle výpovědí hlavou skupiny tyranů. Hana Bašová, známá jako teta Nancy, dostala šest let. Bratr Barbory Jan Škrla sedm let a bývalý vychovatel Jan Turek pět let.
Barbora Škrlová odešla paradoxně s nejnižším trestem - pět let. Podařilo se jí přesvědčit soud, že je spíše obětí než pachatelkou. Státní zástupce Jiří Chaloupka s tím nesouhlasil: „U Barbory Škrlové nedošlo k žádnému posunu v jejím náhledu na trestnou činnost. Chová se stále tak, jak bylo shledáno již v rámci trestního řízení.“ Soudce Pavel Göth přiznal: „Nepodařilo se nám skutečně objasnit ty pravé motivy a to skutečné pozadí.“
Advokát Škrlové Richard Novák tehdy prohlásil: „Za všechno může něco nebo někdo, ale nám to pořád není jasné.“
Propuštění a psychické potíže
Okresní soud v Havlíčkově Brodě propustil Škrlovou na konci roku 2011 po odpykání poloviny trestu podmínečně. Za její resocializaci se zaručil spolek Šalamoun. John Bok ze sdružení tehdy tvrdil: „Barbora Škrlová je prostě obětí. Ona ne že předstírala.“
Po propuštění se Barbora nastěhovala k Michalu Říhovi - paradoxně k člověku, kterého sama u výslechů označila za jednoho z těch, co na ní prováděli útlak. Byl za ní dokonce v Norsku, když tam pobývala jako Adam.
Po propuštění se její stav rapidně zhoršil. Skončila na psychiatrické klinice. Lékaři zjistili těžkou poruchu osobnosti s dětským chováním a prožíváním. Soudy ji následně zbavily svéprávnosti a přiznaly jí invaliditu třetího stupně.
Diagnóza a invalidita
Deník Právo získal exkluzivní dokumenty o jejím osudu včetně soudních rozhodnutí a znaleckých posudků. Psychiatři se v nich shodli na diagnóze mnohočetné poruchy osobnosti - původní osobnost se rozpadla a dala základ osobnostem dalším. Znalci u vyšetření popisovali různé věkové kategorie od předškoláků po pubescenty.
V jednom ze znaleckých posudků stojí: „Takto masivní příznaky jsou natolik mimořádné, že evidentně uvádějí do rozpaků i zkušené znalce.“ Detailní lékařské zprávy popisují jizvy na jejím těle: „Nález odpovídá opakovanému fyzickému týrání ve formě bití, řezání ostrými předměty, pálení, které proběhlo před delším časem.“
Zahraniční ústav vypracoval posudek, podle kterého Škrlová nebyla schopná se manipulaci a nátlaku bránit ani v minulosti. V dokumentu stojí: „Při zohlednění všech okolností existovaly opodstatněné pochybnosti, že výkon trestu nesplnil svůj účel. Vzhledem k psychickým poruchám, kterými dlouhodobě trpí, nebyla totiž schopná chápat smysl trestního řízení a trestu.“
Podle lékařských zpráv a znaleckých posudků, které získalo Právo, jeden z ošetřujících odborníků, který si nepřál být jmenován, uvedl: „Jsem přesvědčen, že v jejím případě se stát dopustil justičního omylu a odsoudil psychicky nemocného člověka, který byl sám týrán. Pobyt ve vězení pak vyústil v totální devastaci této osoby, a to jak po stránce psychické, tak i tělesné.“
Život v utajení
Barbora Škrlová dnes žije pod novou identitou. Po propuštění v roce 2011 dostala pětiletou podmínku, během které se musela pravidelně hlásit a docházet k psycholožce. Paradoxně tak došlo k situaci, kdy ji jedna složka státu odsoudila s poukazem na to, že je v pořádku, avšak hned po podmíněném propuštění nabyl právní moci rozsudek, kterým byla zbavena způsobilosti k právním úkonům v plném rozsahu. O jejím současném životě není téměř nic známo.
Podle jednoho z ošetřujících odborníků, který v roce 2017 poskytl rozhovor deníku Právo, medializace případu má na Škrlovou fatální dopady: „Řada flash backů čili záblesků prožitků z minulosti, která se rozjela v posledních dnech v souvislosti s připomínáním kauzy v médiích, zahájila další nástup psychických potíží.“ Týž odborník dodal: „Nepokládám totiž za ohleduplné zostuzovat někoho, kdo sám nemá kapacitu k přiměřené obraně. Chování některých médií je tedy nejen protiprávní, ale hlavně zcela nelidské a amorální.“
Všichni aktéři kuřimské kauzy jsou dnes na svobodě. Matka Klára Mauerová byla podmínečně propuštěna již v roce 2013, o rok později vyšla z vězení i její sestra Kateřina. Týraným chlapcům, kteří žili u prarodičů, je dnes 26 a 28 let. Své soukromí si chrání a s médii nekomunikují. Podle znaleckých posudků z doby vyšetřování budou mít psychické potíže celý život.
Město Kuřim na případ nezapomnělo. „Rezonuje doteď, protože tam, kde bydlím, to bylo o ulici nad námi,“ říká jeden ze sousedů. V domě, kde se odehrávaly hrůzné scény, dnes bydlí už někdo jiný. Otázka, co přesně mělo být smyslem celého plánu kolem Barbory Škrlové a proč bylo nutné týrat dva nevinné chlapce, zůstává i po osmnácti letech bez jednoznačné odpovědi.
