Psychopati a manipulátoři moci: Jak bezohlednost a vliv ovlivnily svět a každého z nás

Chcete poznat člověka? Podívejte se, jak nakládá s mocí. Slova jsou jedno, skutky druhé. Svět viděl už nespočet lidí, kteří se k vlivu propracovali a pak se ho drželi za každou cenu, i když to znamenalo, že ostatní za to zaplatí. Nezáleželo na tom, jestli pocházeli z chudé rodiny nebo bohaté, jestli byli původně politici nebo byznysmeni. Všichni dokázali ovlivnit to, co lidé viděli a slyšeli kolem sebe, a postupně je přimět, aby si mysleli a dělali to, co chtěli oni.

To ale neznamená, že každý, kdo se dostane k moci, je psychopat. Ve starší odborné terminologii se tímto slovem označovaly různé poruchy osobnosti, dnes se tím míní především antisociální porucha. Takový člověk má ustálené, nezdravé způsoby myšlení a chování, které ovlivňují jeho vztahy i schopnost fungovat ve společnosti. Není odtržený od reality, ale jeho vnímání je zkreslené natolik, že ztrácí schopnost empatie, nevnímá vinu, neumí navazovat rovné vztahy. Často působí chladně, ale přitom klidně a racionálně, což mu umožňuje získat důvěru a vliv.

Slovo psychopat se sice už oficiálně nepoužívá jako diagnóza, ale stále se používá pro lidi, jejichž jednání je bezohledné, manipulativní a citově oploštělé. Právě tyto vlastnosti mohou být výhodou v prostředí, kde se nehledí na důsledky. Lidé s podobným nastavením se ve vedoucích pozicích neobjevují zřídka, jen si většinou dokážou udržet zdání normálnosti. O to hůř se poznávají.

Někteří z těch, kteří formovali světovou politiku, média nebo technologické prostředí, vykazovali rysy, které se s těmito poruchami překrývají. Jednali chladně, bez zábran a s přesvědčením, že cíl je důležitější než prostředky.

V listopadu 2023 umřel Henry Kissinger ve věku sta let. Hned po jeho smrti se znovu rozpoutaly vášnivé spory o tom, jestli byl génius nebo zločinec. Zatímco jedni v něm viděli výjimečně schopného vyjednavače, druzí ho považovali za muže odpovědného za smrt tisíců civilistů. Někteří mu přisuzovali zásluhy za navázání diplomatických vztahů mezi Washingtonem a Pekingem, kritici mu naopak vytýkali rozhodnutí, která vedla ke ztrátám na životech a poškodila reputaci americké diplomacie.

Kissinger rozhodl bombardovat Kambodžu, která se přitom ve válce ani neangažovala. V době, kdy v Bangladéši probíhaly masakry civilního obyvatelstva, přesvědčoval prezidenta Nixona, že Spojené státy by měly zůstat stranou. Podle historika Garyho Basse na něj v Indii a Bangladéši vzpomínají jako na člověka, který se v rozhodujících chvílích postavil na stranu pachatelů.

Archivní záznamy odhalují, že apely na ochranu civilistů považoval za směšné. Publicista Nicholas Thompson ho označil za jednoho z nejbezohlednějších mužů, kteří se kdy dovolávali vyšších zájmů. Své postoje obvykle obhajoval chladně a věcně, morálka v tom nehrála roli. „Diplomacie přece není charita,“ prohlásil.

Americké volby 2020 přinesly něco, co moderní Amerika ještě nezažila. Donald Trump prostě nechtěl přiznat, že prohrál. Začal tvrdit, že volby byly zmanipulované, a radil svým příznivcům, aby se proti tomu postavili. Místo toho, aby moc předal vítězi, jak se to dělá už dvě stě let, obvinil celý volební systém z podvodu a zavolal své lidi do Washingtonu. Ti pak v lednu skutečně zaútočili na Kapitol. Šlo o frontální útok na základní demokratický princip, že se moc předává pokojně podle pravidel.

V roce 2025 se Trump dostal zpátky do prezidentského křesla. Od té doby řídí zemi především skrze mimořádná nařízení a mluví způsobem, který v lidech budí dojem, že jsou neustále v ohrožení. Využívá tyto pravomoci výrazně častěji než jeho předchůdci. Agentura AP to charakterizuje jako vládnutí v režimu nekonečné krize.

John Yoo, právník, který kdysi podobný styl obhajoval, dnes říká něco jiného: „Tyto pravomoci nebyly určené k obcházení Kongresu.“ Brendan Nyhan z Dartmouth College dodává: „Když se moc nepředává poraženým, samotný princip demokracie přestává fungovat.“

Trump po návratu pokračuje v podkopávání důvěry v instituce a štěpení společnosti. Jeho styl vyžaduje absolutní loajalitu a nevynáší žádné pochybnosti.

Putin spoléhá na jiné zbraně než tanky. Kreml vsází na hackerské útoky, sabotáže, otravy a masivní šíření lží. Podle Arsalan Bilala z Friedrich Ebert Stiftung se Rusko cítí jako stát vedoucí dlouhodobou válku se Západem, i když se o tom oficiálně nemluví.

Centrum pro strategická a mezinárodní studia uvádí, že mezi lety 2023 a 2024 se počet kyberútoků z Ruska na evropské cíle ztrojnásobil. Často za nimi stojí jednotka 29155 GRU, která má podle západních zpravodajců na svědomí třeba otravu Sergeje Skripala nebo pokus o převrat v Černé Hoře.

Terčem bývají i podmořské kabely. Posádka tankeru Eagle S registrovaného na Cookových ostrovech podle vyšetřování záměrně ničila komunikační trasy tím, že táhla kotvy po mořském dně.

Čína pod Si Ťin-pchingovým vedením rozvinula dohled nad občany do rozměrů, které nemají v historii obdoby. Po celé zemi visí stovky milionů kamer. Software rozpoznává tváře a sleduje pohyb lidí. V Sin-ťiangu, kde žije ujgurská menšina, funguje státní dohled s mimořádnou intenzitou.

Uniklé stranické dokumenty ukazují, že prezident označil náboženský extrémismus za „nákazu“ a vyzval k tvrdému zásahu. Od roku 2017 se tam masově odebírají vzorky DNA od obyvatel mezi dvanácti a pětašedesáti lety. Současně funguje systém sociálního kreditu, který omezuje pohyb a přístup k veřejným službám. Do půlky roku 2018 tak přišlo o možnost cestovat přes patnáct milionů lidí.

Sarah Cook z organizace Freedom House k tomu říká: „Digitální technologie dávají režimu nebývalou kontrolu nad chováním jednotlivců.“

Zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg se v posledních letech proměnil nejen navenek. V roce 2025 zrušil ověřování faktů na platformě a do vedení dosadil šéfa UFC Danu Whitea. Veřejně se postavil proti liberálnímu korporátnímu prostředí a začal hrát podle vlastních pravidel.

Podle novinářky Radhiky Jones z Vanity Fair prošel osobní metamorfózou - z člověka, který se držel v pozadí, se stal někdo, kdo chce být slyšet. Začal nosit řetězy, věnuje se bojovým sportům a vystupuje s větší sebejistotou.

Ale jeho skutečná moc Zuckerberga leží jinde. Vlastní platformy, které rozhodují, jaké zprávy se k lidem dostanou, co sdílejí a komu věří. Kritici upozorňují, že algoritmy sociálních sítí mohou podporovat dezinformace, prohlubovat společenské rozpory a podkopávat důvěru ve spolehlivé informace.

Rupert Murdoch se v září 2023 stáhl z čela mediální společnosti, kterou budoval od padesátých let. Ovlivňoval mediální krajinu ve Spojených státech, Británii i Austrálii. V roce 1989 řekl magazínu Forbes: „Existují důležitější věci než být milovaný.“

Fox News, jeho hlavní americký kanál, udržovala přísnou redakční kázeň. Kdo se nevešel do konceptu, byl vyměněn. V roce 2023 stanice zaplatila společnosti Dominion Voting Systems skoro 788 milionů dolarů za šíření lživých tvrzení o průběhu voleb. Interní dokumenty odhalily, že vedení vědělo o nepravdivosti informací - ale ze strachu o diváky se rozhodlo nezasáhnout.

Novinář Michael Wolff poznamenal: „Fox News funguje přesně tak, jak ji Murdoch nastaví.“ Po jeho odchodu převzal vedení syn Lachlan. James a Elisabeth zůstali stranou. Elisabeth už v roce 1998 prohlásila: „Jeden z nás bude první mezi rovnými. Ale držíme pohromadě.“

Každý z těchto mužů použil jiný nástroj. Kissinger působil v zákulisí diplomacie. Trump spoléhá na výjimečné pravomoci a veřejné vystoupení. Putin vede hybridní válku. Si Ťin-pching zavedl dohled zasahující až do genetiky. Zuckerberg kontroluje, jaké informace se k lidem dostanou. Murdoch formoval veřejné mínění skrze své mediální impérium.

Co všichni tito muži měli společné? Jejich volby a činy ovlivnily životy milionů obyčejných lidí, kteří o tom neměli ani ponětí a už vůbec neměli možnost se k tomu vyjádřit. Žádný z nich přitom nejednal ve prospěch širší veřejnosti, každý prostě chtěl prosadit svou vizi toho, jak by měl svět fungovat.

Zdroje: politico.com, belfercenter.org, forbes.com, niskanencenter.org, apnews.com, csis.org, nato.int, journalofdemocracy.org, en.wikipedia.org, vanityfair.com, psychoterapiea.cz