Zapomenuté lázně jen 40 km od Prahy: Mšené s léčivou slatinou jsou skrytým pokladem bez davů

V údolí Mšenského potoka se skrývá místo, které mnoho Čechů přehlíží. Lázně Mšené, založené už v roce 1796, patří mezi nejstarší lázeňská místa v zemi, přesto zůstávají stranou pozornosti velkých davů turistů. A možná právě proto si zachovaly své původní kouzlo.

Vznik Lázní Mšené byl čistá náhoda. František Pavikovský, správce panství hrabat Kinských, dorazil tehdy do Mšeného na obvyklou kontrolu hospodářství. Už roky ho trápily žaludeční potíže, které ho nutily často cestovat do Karlových Varů na léčbu. Osud však zasáhl během jeho pobytu. Když ho potkaly obvyklé potíže, místní hajný mu podal napít ze zdejšího pramene. K Pavikovskému překvapení se jeho stav rychle zlepšil. Tato zkušenost ho natolik zaujala, že ihned kontaktoval svého zaměstnavatele knížete Josefa Kinského s návrhem na odborné zkoumání vody.

Vzorek putoval do rukou uznávaného odborníka doktora Františka Ambrože Reusse v Bílině, jehož jméno bylo tehdy synonymem pro lázeňskou medicínu. Reussův verdikt byl jasný: voda obsahovala významné množství minerálních složek vhodných k léčebným účelům.

„Vodu pro koupání ohřívali a koupání se velmi osvědčilo,“ píší dobové záznamy. František Pavikovský s finančním přispěním knížete Kinského energicky budoval lázně. V roce 1796 nechal vystavět první lázeňský objekt takzvaný „Dolní hostinec“ (pravděpodobně dnešní Pavilon Říp) a vysázel stromořadí, čímž založil dodnes překrásný lázeňský park.

Lázně rychle získávaly na popularitě. Provoz vzrůstal a v roce 1800 se připravovalo již 73 koupelí denně. Původní tři samostatné prameny byly svedeny do jednoho zdroje v místě dnešní přední části lázeňské kaple. Hlavní pramen chtěl Pavikovský pojmenovat Karlův podle arcivévody Karla, zachránce Čech před napoleonskými vojsky, ten však zdvořile odmítl toto pojmenování se slovy: „Jakkoliv si přeji a při všech příležitostech si zasloužiti hledím, aby mé jméno jednou v paměti všech dobrých Čechů žilo, přece nesrovnává se s mou zásadou, abych už nyní vědomě nějaký veřejný pomník přijal.“

Další průlom přišel náhodou. V roce 1802 při úpravě toku potoka přes lázeňský park byl objeven další pramen s jiným minerálním složením. Po úpravě byl vodní zdroj nazván Rosina studna po manželce knížete, rozené Harrachové. Lázně tak získaly druhý léčivý zdroj, což ještě více posílilo jejich věhlas.

I když prameny přinášely úspěch, skutečný převrat nastal až později. Klíčovým momentem byl rok 1841, kdy byla v údolí „Zahájí“ poblíž Vrbky a u Roudníčku nalezena kvalitní rašelina bohatá na ionty železa. „Pro svou kvalitu a složení je velmi ceněna a pro své léčebné účinky klienty velmi dobře hodnocena,“ uvádějí lázeňské materiály.

Právě tato slatina se stala základem specializace Lázní Mšené na léčbu pohybového aparátu, která trvá dodnes. Dnes lázně nabízejí více než sto druhů procedur - od tradičních slatinných zábalů přes perličkové koupele až po moderní wellness služby. K dispozici je rehabilitační bazének, elektroléčba, magnetoterapie či luxusní masážní křesla.

Největší rozkvět lázní nastal na začátku 20. století pod vedením Františka Tomana, který koupil panství od rodu Kinských. V letech 1902-1907 provedl rozsáhlou rekonstrukci lázeňského areálu. Vrcholem těchto úprav byla stavba nové lázeňské taneční a restaurační dvorany v letech 1905-1906.

Projekt svěřil celosvětově významnému architektovi Janu Letzelovi, tehdy pětadvacetiletému mladíkovi. Ten se později proslavil po celém světě, v Japonsku navrhl slavný Průmyslový palác v Hirošimě, který jako jediná budova přečkal atomový výbuch roku 1945 a dnes slouží jako památník válečné tragédie.

Letzel si byl vědom neobvyklosti svého díla. Proto také vmístil vyškrabaný nápis ke vchodu Dvorany: „Jedna věc hyzdí stavení, že úst jemu dáno není, aby se samo hájilo, kdyby se o něm mluvilo. Pomni, že snáze jest souditi, nežli věc dobrou zrobiti.“ Budovu vymaloval malíř Viktor Oliva, známý zejména z pražské kavárny Slavia.

Po smrti zakladatele Františka Pavikovského v roce 1804 převzal lázně jeho syn Václav, ale již neměl otcovu energii a vizi. Od roku 1817 se lázně dostaly do rukou různých nájemců a postupně upadaly. Situace byla tak špatná, že v roce 1830 je získal jistý J. Uhlíř za pouhých 40 zlatých ročního nájmu.

Teprve objev kvalitní rašeliny v roce 1841 dal lázním novou naději. Následně je koupil František Toman, který na začátku 20. století zahájil jejich největší rozkvět. Po jeho éře však přišly další komplikace. V roce 1931 musel lázně prodat za tři miliony korun Svazu zemědělských pojišťoven kvůli finančním problémům.

Po druhé světové válce byly lázně zestátněny a převedeny pod Lázně Teplice, což pro jejich rozvoj nebylo přínosné. „Celá poslední desetiletí v éře plánované a centrálně řízené ekonomiky byly Lázně Mšené prakticky nechtěnou součástí státního podniku Lázně Teplice, a péče a ‚rozvoj‘ zdejších lázní podle toho vypadal,“ konstatují lázeňské materiály.

Teprve po roce 1989 se lázně znovu probouzejí k životu. Po kuponové privatizaci se jejich osudu ujal František Och starší a od roku 2006 jeho syn František Och s rodinou. Právě tento rodinný přístup vytváří rozdíl oproti velkým lázeňským centrům.

„Lázně Mšené nejsou jen o procedurách, ačkoliv i ty jsou na vysoké úrovni a vedené profesionálním a milým personálem. Jsou o celkovém zážitku. O přístupu ke klientovi, který není jen ‚dalším jménem na seznamu‘, ale člověkem, o kterého se tu skutečně zajímají,“ píše spokojená klientka Jaroslava Truncová.

Pod vedením současného ředitele se podle návštěvníků výrazně změnila atmosféra celých lázní. „Jeho mladistvý zápal a energie jsou doslova cítit – a přenášejí se na celý tým. Od recepce přes lázeňské pracovníky až po stravování, všude vládne vstřícnost, svěžest a pozitivní nálada.“

Dnešní areál tvoří sedm lázeňských pavilonů obklopených rozlehlým parkem, který volně přechází v lesní porost až k Budyni nad Ohří. Každá budova má svůj příběh a architektonickou hodnotu.

Nejmalebněji působí Villa Slovanka z roku 1803, postavená pod skalním svahem. Přes celou stranu do parku má řadu balkonů na dřevěných sloupech s krajkovými ozdobami. Významná je také secesní Villa Kyselka, čtyřposchoďová budova s původní neporušenou fasádou z počátku 20. století, na jejímž návrhu pravděpodobně spolupracoval také Jan Letzel.

Středem areálu zůstává Letzelova Dvorana s renovovaným dřevěným obložením, hudebním balkonem a stylovými svítidly. Původní Olivovy malby sice zanikly v roce 1967, ale současné vedení lázní je nechalo obnovit během rekonstrukce v letech 2011-2012.

V parku stojí také lázeňská kaple v podobě řeckého chrámku s pískovcovými sloupy, která vznikla přestavbou původního jímacího objektu Karlova pramene z konce 19. století. Požehnal ji v roce 2016 kardinál Dominik Duka.

František Pavikovský zemřel v roce 1804 a byl pohřben na hřbitově v Budenicích. Bohužel se jeho památka nedochovala v dobrém stavu. Hrob byl po více než dvou stech letech sice nalezen, ovšem náhrobní kámen byl použit pro připomenutí obětí první světové války.

Do svého památného listu z roku 1802 zapsal Pavikovský proroctví, které se částečně naplnilo: „Budiž Mšeno v budoucnosti vždy útěchou trpícím, čímž vroucí přání podepsaného se splní. Budiž konečně Mšeno, které jest dnes v počátcích, světovými lázněmi.“

I když se Mšené nestaly světovými lázněmi ve smyslu, jaký měl zakladatel na mysli, jeho vize útěchy trpícím žije dodnes. Lázně Mšené představují klidnou alternativu k velkým lázeňským centrům a nabízejí autentický lázeňský zážitek bez davů.

Lázně Mšené leží pouhých čtyřicet kilometrů severozápadně od Prahy, nedaleko Roudnice nad Labem. Úchvatné panorama sopečného Českého středohoří, romantický Házmburk a památná hora Říp spolu s historickými památkami v okolí lákají k výletům. Milovníci pohybu najdou v areálu trasy pro Nordic Walking, venkovní posilovnu i hřiště na stolní tenis a pétanque.

V době, kdy většina turistů míří do přeplněných Karlových Varů nebo Mariánských Lázní, Mšené nabízí něco vzácného. Autentický lázeňský zážitek v historickém prostředí, kde na vás ještě čeká osobní přístup a klid. Možná právě proto si toto místo zachovává svou původní atmosféru a kouzlo, které jeho zakladatel zamýšlel před více než dvěma sty lety.

Zdroje: msene.cz, kudyznudy.cz, cs.wikipedia.org, litomericky.denik.cz