Článek
V roce 2014 se na oficiálních stránkách Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů poprvé objevily dokumenty o mnohačetných manželstvích. Mnoho věřících to překvapilo. Joseph Smith, zakladatel církve, po celá desetiletí představovaný jako oddaný manžel Emmy, měl podle nových materiálů desítky dalších manželek. „Mně a mnoha dalším o něm říkali, že to byl naprosto dokonalý prorok,“ napsala na blog jedna z mormonek.
Tajná polygamie v Nauvoo
Smith začal ve 30. letech 19. století v illinoiském Nauvoo uzavírat polygamní sňatky, o kterých většina věřících nevěděla. Církev polygamii veřejně popírala, ale Smith a vybraní muži si přesto brali více žen. Dvojí život vytvářel atmosféru strachu a nejistoty mezi zasvěcenými.
V červenci 1843 Smith nadiktoval dokument, který označil za zjevení od Boha. Při diktování prohlásil, že „znal zjevení dokonale od začátku do konce“. Smith tvrdil, že Abraham a další starozákonní muži měli také více žen, takže pouze navazuje na biblický vzor. Církev se k polygamii přihlásila veřejně až v roce 1852, osm let po Smithově smrti.
Joseph Smith a jeho manželky
Historici napočítali, že Smith měl mezi 33 až 46 manželek, přičemž čtrnáct z nich už bylo vdaných za jiné muže. Tato polyandrie představovala nejkontroverznější stránku mormonské polygamie.
Zvlášť problematické byly sňatky s nezletilými dívkami. Jedna se provdala za Smitha několik měsíců před patnáctými narozeninami. Mezi manželkami církevních vůdců historici zdokumentovali dvě třináctileté dívky, třináct čtrnáctiletých, dvacet jedna patnáctiletých a padesát tři šestnáctiletých dívek. Tyto sňatky měly spojit důležité mormonské rodiny. Dívky se vdávaly za církevní vůdce na příkaz otců, protože to celé rodině přineslo lepší postavení. S nejmladšími nevěstami muži čekali na manželské soužití, až budou starší.
Polygamie jako božský příkaz
V 50. letech církev začala mluvit o polygamii veřejně. Učila, že muž potřebuje více žen, aby se dostal do nebe. Bez polygamie prý věřící nemůže dosáhnout nejvyššího spasení.
Brigham Young, který převzal vedení církve po Smithovi, varoval věřící: „Pokud kdokoli z vás bude popírat mnohačetnost žen a bude v tom pokračovat, slibuji vám, že budete prokletí.“
Církevní vůdci tvrdili, že muži s jednou ženou neposlouchají Boha a nemají právo na duchovní úřady. Sám Young měl 51 manželek a 56 dětí. Polygamie se mezi lety 1852 až 1890 praktikovala v 20 až 30 procentech mormonských rodin.
Žárlivost a soupeření
Žárlivost se stala neodmyslitelnou součástí polygamních manželství od samého začátku. Emma Smith, první a hlavní manželka zakladatele církve, věděla o manželových dalších sňatcích a trpěla při každém z nich. První manželky obecně těžce snášely příchod dalších žen do rodiny.
Církev žárlivost sice považovala za přirozenou, ženy ji ale musely potlačovat ve jménu víry. Rozlišovala mezi „oprávněnou“ a „neoprávněnou“ žárlivostí. Manžel měl povinnost finančně zabezpečit všechny své ženy a děti, ale žádná z manželek neměla nárok na jeho výhradní pozornost.
Ženy se obvykle nejvíce bály ztráty manželovy pozornosti a především finanční podpory. Obávaly se, že nová manželka získá větší podíl rodinných prostředků.
Život v polygamních rodinách
Vztahy mezi ženami jednoho muže byly složité. Příchod nové ženy do rodiny vyžadoval souhlas té první, ale napětí mezi nimi obvykle přetrvávalo. Jak se k dalším manželkám postavila první žena, ovlivnilo atmosféru v rodině na dlouhé roky.
Manželky většinou žily každá ve svém domě. Společné bydlení bylo vzácné kvůli neustálým konfliktům. Když se situace vyhrotila, muži často řešili spory dočasným přestěhováním jedné z manželek.
Vládní zásahy
Americká federální vláda postupně zostřovala kampaň proti polygamii. První zákon z roku 1862 zakazoval polygamii na federálních územích, ale prakticky se nevymáhal. Situace se změnila v roce 1882, kdy přitvrdila nová legislativa. Polygamie se stala trestným činem s pokutou 500 dolarů a až pěti lety vězení.
Nový zákon také definoval „nezákonné soužití“. Žalobci už nemuseli prokazovat svatební obřad, stačilo dokázat společné bydlení. Polygamisté navíc přišli o volební právo.
Útěk před zákonem a život v úkrytu
Federální úřady hledaly způsob, jak polygamii dokázat. Bez výpovědi žen se nedalo prokázat, že muži žijí s více ženami najednou, proto začaly ženy vyslýchat.
Mnoho žen z polygamních manželství se však rozhodlo zmizet. Používaly cizí jména a často se stěhovaly. V dopisech manželům se oslovovali „milý bratře“ a podepisovali „tvá sestra“. Některé rodily v horských chatách s pomocí dalších žen z komunity. Manželé se o narození dětí dozvídali až po týdnech prostřednictvím kurýrů.
Psychické vypětí bylo obrovské. Ženy musely skrývat těhotenství, nemohly si stěžovat na zdravotní potíže ani se svěřit se svými obavami. Když se někdo ptal na manžela, odpovídaly, že je na misionářské cestě. Mnoho žen našlo útočiště u vzdálených příbuzných na farmách v jižním Utahu, kam federální agenti moc nejezdili kvůli špatným cestám a vzdálenosti. Ženy pomáhaly s hospodařením, vařily a staraly se o nemocné členy rodin. Do utajování se zapojily celé rodiny. Malé děti při výsleších zapíraly, že vědí, kde se jejich matky ukrývají. Ženy si vzájemně pomáhaly s prací a péčí o děti.
Ženy si vytvořily vlastní komunikační síť. Jedna přepravovala zprávy ze severu, jiná je roznášela po farmách v údolí. Když někde spatřily federálního maršála, rychle poslaly varování dál. Během několika hodin se všechny ženy z širokého okolí přesunuly do bezpečí.
Ann Eliza Young a její vzpoura
Ne všechny ženy snášely systém v tichosti. Ann Eliza Young se rozhodla veřejně promluvit. V roce 1869 se jako 24letá rozvedená žena provdala za 67letého Brighama Younga na naléhání své rodiny. Manželství se rychle rozpadlo. V roce 1873 Ann Eliza požádala o rozvod a obvinila Younga ze zanedbávání a krutého zacházení. Young všechna obvinění popřel. Soud nařídil Youngovi platit výživné. Když odmítl, strávil den ve vězení.
Ann Eliza začala veřejně vystupovat proti polygamii a v dubnu 1874 svědčila před americkým Kongresem. V říjnu téhož roku byla za své aktivity vyloučena z církve. Její kampaň přinesla výsledky a o několik měsíců později byl schválen zákon zpřísňující postupy proti polygamii.
V roce 1876 vydala knihu „Wife No. 19“, ve které psala: „Chci ukázat světu, co mormonismus skutečně představuje. Odhalit politováníhodný stav mormonských žen, držených v systému otroctví krutějším než bylo africké, protože si nárokuje ovládat tělo i duši.“
Ann Eliza nebyla sama. Další ženy se přidaly a začaly také mluvit o tom, jak se v polygamii skutečně žije.
Konec polygamie
V roce 1887 federální vláda zabavila značnou část církevního majetku. Prezident mormonské církve Wilford Woodruff vydal o tři roky později manifest, kterým se církev oficiálně vzdávala polygamie. Přesto mezi lety 1890 a 1904 vzniklo více než 200 nových polygamních svazků. Teprve druhý manifest z roku 1904 kategoricky zakázal všechna nová polygamní manželství pod hrozbou vyloučení z církve.
Rodiny, které už polygamii praktikovali, v ní pokračovaly až do 40. a 50. let 20. století. Po ženách zůstaly deníky a dopisy, ve kterých si psaly s manžely jako sourozenci. Z těchto zápisů je patrné, jak těžký a bolestný byl jejich život v úkrytu.
