Článek
Opravdu nevím, jestli se smát nebo plakat, když čtu na internetu rádoby „fundované“ rozbory na téma „co Marek Orko Vácha udělal špatně“ od lidí, kteří jako první „vytknou před závorku“ že jsou ateisté, adventisté, lutheráni, kalvinisté, evangelikálové nebo třeba - jako autor článku, na který reaguji - ortodoxní. Opravdu už jenom „chybí“, aby začal Váchu a jeho katolické podporovatele ostře kritizovat nějaký jehovista, mormon, buddhista, muslim nebo třeba židovský rabín.
Jenže židovští rabíni - jak svého času prohlásil můj oblíbený youtuber Cynická svině - „pod tou svou hučkou aspoň něco mají“, takže je podobný nesmysl ani nenapadne. Ačkoliv si myslím, že o křesťanské víře toho vědí více než spousta křesťanů. On se totiž judaismus studuje na teologických fakultách - a výrazně se na judaismus a židovskou filosofii specializuje zejména Husitská teologická fakuta Univerzity Karlovy.
Stejně tak jsem se ještě nesetkala s tím, že by se do ostré Váchovy kritiky pustil nějaký pohan, hinduista nebo buddhista - ba dokoce i čeští muslimové v této věci projevují dostatek zdravého rozumu. Drtivá většina všech výše jmenovaných ke „cause Vácha“ úplně mlčí - buď proto, že je to vůbec nezajímá, nebo proto, že si velmi dobře uvědomují,že celé věci „rozumějí“ úplně stejně, jako primář na chirurgii „rozumí“ detekci exoplanetárních atmosfér.
A pokud se nějaký nekřesťan či úplný nevěřící vyjádří tak, že kritizuje naopak arcibiskupa Graubnera, většinou zcela poctivě přiznává, že tomu sice nerozumí, ale Marek Orko Vácha je mu sympatický. Většinou proto, že četl některou z jeho knih, slyšel/viděl/četl s ním nějaký rozhovor nebo se s ním dokonce setkal osobně. Případně že sice Váchu ani jeho názory nezná, ale z jakéhosi „vyšší principu mravního“ se mu vůbec nelíbí, jak se k Váchovi pražský arcibiskup zachoval.
Situace je velmi podobná, jako kdyby podobným způsobem, jakým pražský arcibiskup „zametl“ s Váchou, se k dr. Grygarovi zachoval děkan Matematicko-fyzikální fakulty (nebo třeba šéf Fyzikálního ústavu Akademie věd, ředitel ondřejovské hvězdárny či předseda České astronomické společnosti). Nejspíš by se strhla vlna pobouřených reakcí nejen ze strany profesionálních a amatérských astronomů, ale skoro od každého, kdo někdy v životě viděl aspoň jeden díl pořadu Okna vesmíru dokořán nebo slyšel libovolnou Grygarovu přednášku - a líbilo se mu to. To je asi celkem pochopitelné. Nebo snad ne?
Opravdu bych v takovém případě považovala za naprosto směšné, ne-li přímo vrcholně trapné, pokud by se našli zubaři, veterináři, notáři, architekti nebo třeba pekaři, kteří by psali na internet o tom, že si to Grygar zasloužil, protože jeho názor na černé díry je „úplně mimo“. Podobně nesmyslné by ovšem bylo, kdyby takto Grygara kritizoval fyzik, který se specializuje třeba na problematiku supravodivosti.
Pan ortodoxní, na jehož článek reaguji, je přesně v pozici toho hypotetického neastronoma, který by kritizoval nejen Grygarův názor na černé díry, ale i všechny amatérské astronomy, kteří se Grygara zastávají. Jenom mi není jasné, jestli - když budu v této metafoře pokračovat - je vzděláním aspoň tím fyzikem, nebo se jedná o nějakého ševce, prodavače nebo třeba klidně chirurga či advokáta.
Tváří se jako studovaný teolog, ovšem jaká je realita? Navíc i pokud by měl vzdělání v ortodoxní teologii, zcela zjevně nemá vůbec žádné vzdělání v evropské církevní historii. A především je jednoznačně vidět, že celé „západní křesťanství“ absolutně nechápe. Není totiž schopen vidět, že i přímo v samotném katolicismu, natož pak v od něj odštěpených církvích, po celou dobu trvání existuje jisté významné napětí mezi úctou k autoritám a pochybováním o nich - které je tu větší, tu menší, ale nikdy zcela nemizí.
Už středověké univerzity byly místy velmi svobodné diskuse, kde se při disputacích mohlo debatovat o čemkoliv (včetně těch ustavičně omílaných počtů andělů, co se vejdou na špičku jehly) a zpochybňovat téměř cokoliv, včetně náboženských dogmat. Jen bylo nutné dokázat svůj názor náležitě teoreticky „podepřít“. Což je něco, co v prostředí ortodoxní církve neexistovalo.
Univerzity jako takové jsou instituce, které jsou spojené pouze se záppadním křesťanstvím. Vznikly v Itálii, poté se rozšířily do Evropy západní a ve 14. a 15. století začaly univerzity vznikat i v Evropě střední. Tou první byla univerzita v Praze, založená otcem vlasti Karlem IV. v roce 1347, ovšem relativně nedlouho po ní začaly vznikat první univerzity také v Uherském království, Polském království a ve státech Svaté říše římské ležících na území dnešního Německa.
V době reformace se část univerzit stala protestantskými, zatímco jiné zůstaly katolické, kromě toho také školy univerzitního typu zakládali jezuité. Na přelomu 16. a 17. století tak existovaly univerzity v celé Evropě s výjimkou Balkánu - tehdy ovládaného Turky, a území ovládaných ruským carem. Protože - jak už jsem napsala výše - univerzity nejsou institucemi, které by byly vlastní ortodoní církvi. První univerzita v Rusku tudíž byla založena státem, a to až kolem poloviny 18. století.
Věcí, která je ortodoxnímu křesťanství naopak nesmírně vlastní, je takové „spojení trůnu a oltáře“, jaké si v západním křesťanství nikdo neumí představit ani v nejbujnějších snech. „U nás na západě“ totiž celým středověkým církevním dějinám dominovaly spory mezi světskou a církevní mocí - které dopadaly různě, v závislosti na tom, jestli byl zrovna politicky (a případně i vojensky) silnějším ten který papež nebo naopak ten který panovník. A toto ustavičné napětí mezi církví a státem pokračovalo i v novověku.
Někdy knížata a králové rozhodovali o tom, kdo bude biskupem nebo arcibiskupem, občas dokonce zasahovali i do volby papeže - naposledy tak učinil ještě „starej Procházka“ po smrti Lva XIII. Jindy to byli naopak biskupové a papežové, kteří dost zásadně mluvili do toho, kdo se stane králem nebo císařem - konečně mezi kuřfiřty byli tři biskupové: kolínský, trevírský a mohučský.
V ortodoxní církvi byla ovšem od dob Byzance situace úplně jiná - která nakonec dopadla tak, že patriarchové a další vysoký klérus se stali na straně jedné jistou „ozdobou“ carského režimu, disponující obrovským bohatstvím a také nepředstavitelnou mocí nad „obyčejnými lidmi“. Konečně pohrdání „běžnými“ lidmi je něčím, co je „ruskému stylu života“ vlastní po celá staletí a trvá to téměř beze změn dodnes. Bylo by proto velmi nepravděpodobné, aby se to nějakým způsobem neprojevilo i v tradicích ortodoxní církve.
Ortodoxní církev byla po staletí „církví pro nevolníky“ - proto ten, kdo převzal za své její tradice, nejspíš nemůže pochopit „obyčejné věřící“, kteří mají „tu drzost“ kritizovat svého arcibiskupa. Podobné jednání je v jeho očích „nekřesťanské“, nebo přinejmenším, v tom nejlepším možném případě, „nedostatečně křesťanské“.
Jenže, vážený a milý pane ortodoxní, když se podíváte do dějin katolické církve kdekoli v Evropě a zejména pak na území dnešní České republiky, zjistíte, že podobné „drzosti“ si evropské i české obyvatelstvo „dovolovalo“ už před stovkami let. A před pár lety si dovolil veřejně prohlásit „stydím se za svého kardinála“ (Dominika Duku, který byl tehdy pražským arcibiskupem) člen Tovaryšstva Ježíšova, tedy katolického řádu, který je jinak spojovaný s až vojenskou poslušností. Přesto se dotyčnému jezuitovi nic nestalo a jeho řádoví nadřízení ani nepovažovali za nutné kvůli tomu nějak „nesouhlasně povytáhnout obočí“.
Taková je realita evropského křesťanství a evropské katolické církve. Pokud to považujete za „prasečí teologii“, máte na to plné právo. Já mám ovšem stejné právo vás kvůli tomuto názoru považovat za „mimoně“. Vážně si myslíte, že někdo vstoupí do jezuitského, či jakéhokoliv jiného církevního řádu (mezi ostrými kritky Graubnera a Duky jsou i benediktýni, dominikáni, františkáni, salesiáni a mnozí další) proto, že je a chce i nadále být „špatným křesťanem“, případně přímo „prasečím teologem“?
A jen tak mezi námi, odvážil byste se to těm lidem říct do očí?
A další podstatná věc: to bohatství a moc ortodoxních patriarchů i daších ortodoxních duchovních mělo i svůj rub. Neboli „za všechno se v životě platí“. Zde to „zaplacení“ spočívalo v tom, že se stali poslušnými vazaly ruských carů. Nejprve pouze fakticky, od Petra Velikého také formálně.
V této tradici pak pokračoval i sovětský komunistický režim, který se sice nejdříve snažil církev a její představitele úplně zlikvidovat. Ovšem cynický technolog moci, který si říkal Stalin, přišel na to, že výhodnější je mít popy a patriarchy pod státní kontrolou - a ty nejvlivnější z nich přímo jako své kolaboranty. Od jeho dob se nese „tradice“, že moskevští patriarchové a další významní hodnostáři ruské pravoslavné církve jsou spolupracovníci NKVD, později KGB - a nyní FSB.
Tato staletá ruská tradice se naprosto obludně „zhmotnila“ v osobě současného moskevského patriarchy Kyrila, který se topí v přepychu a současně to „úspěšně dotáhl“ když ne rovnou na válečného zločince, tak nejméně na halasného podporovatele válečných zločinů.
Jakou teologií nazvete toto? Vlčí? Hyení? Podle mého by to bylo odpornou urážkou těchto ušlechtilých, krásných a užitečných zvířat. Možná by bylo nejvhodnější nazvat to posedlostí ďáblem.
Takže, vážený pane, přestaňte se starat o to, jak špatnými křesťany jsou podle Vašeho názoru čeští katolíci, a raději se starejte o to, že moskevský ortodoxní patriarcha je zjevně v moci démonů.
A pokud náhodou jako ortodoxní nejste příslušníkem ruské pravolavné církve, ale nějaké jiné, třeba řecké ortodoxní, a tudíž patriarcha Kyril není vše starost, i tak si myslím, že máte ve své vlastní církvi dost problémů k řešení. Velmi pochybuji o tom, že by v ortodoxních církvích nedocházelo k sexuálnímu zneužívání a jeho „zametání pod koberec“ - což, jen tak mimochodem, je přesně ta věc, kterou Váchovi „podporovatelé“ tolik vyčítají arcibiskupu Graubnerovi i jeho předchůdci Dukovi.
Ono je tedy těch věcí daleko víc, např. paktování se s komunisty a vlastizrádci placenými Kremlem, šíření lží a nesmyslů a mnoho dalšího. Těm, kterým vadí způsob, jakým byl z Akademické farnosti „vyhozen“ Vácha, zkrátka vadí především to, že na denunciační dopis jedné fanatičky arcibiskup promptně reaguje, zatímco spousta jiných (imo závažnějších) věcí jej nechává zcela klidným.
Např. mu asi vůbec nevadí kněží, kteří znásilňují děti, protože je kryje a naopak ještě zostuzuje ty, co na ně upozorňují. Stejně tak je mu naprosto jedno, že se v arcibiskupském paláci přímo pod portrétem komunisty pronásledovaného kardinála Berana scházejí bývalí a současní komunisté ke křtu knihy obsahující hromadu lží a konspiračních teorií - a to vše za žehnání ze strany emeritního pražského arcibiskupa, kardinála Duky.
Už jsem o tom jednou psala, a musím to zopakovat:
Případná liturgická pochybení jsou v celé „cause Vácha“ pouze tou příslovečnou holí k bití psa. Ovšem kdo či co má být ve skutečnosti tím psem?
Nebo snad jde o pouhé „vrtění psem“?
Je zde především snaha touto causou zakrýt právě ty sexuální skandály a laxní přístup pražského arcibiskupa k nim?
Nebo se jedná o nějakou jinou - daleko závažnější - „hru“?
A pokud to druhé je správně, o co přesně zde tedy vůbec jde?
Podle mého názoru jsou reálné pouze tři možnosti: snaha katolických ultrakonzervativců zlikvidovat Akademickou farnost jako takovou, zákulisní intriky těchto ultrakonzervativců ve snaze dosadit na stolec pražského arcibiskupa někoho z nich a kombinace obou uvedených možností.
Arcibiskup Graubner pak buď s touto ultrakonzervativní klikou názorově souzní a proto ji podporuje, nebo jí z nějakého důvodu slouží. Možná jí dělá „užitečného idiota“ z naivity, možná kvůli osobním animozitám vůči někomu z těch, co jsou vůči ní v opozici, možná je dokonce příslušníky této kliky ke spolupráci nucen nějakým citovým vydíráním či vyhrožováním, že pokud jim „nepůjde na ruku“, vytáhnou veškerá jeho pochybení a náležitě je „rozmáznou“.
Možné je všechno. Ovšem tomu, že arcibiskup Graubner pracuje v jejich prospěch, odpovídají fakta.
Prvním nepopiratelným faktem je, že sám pražský arcibiskup veřejně vyzval k psaní udavačských dopisů. Zdá se vám to křesťanské?
Druhým nepopiratelným faktem je, že autorkou rádoby pohoršeného dopisu do Televize Noe, ve kterém tuto televizi dokonce vydírala a vyhrožovala jí, je řádová sestra. Opět, zdá se vám vydírání a vyhrožování křesťanské?
Třetím nepopiratelným faktem je, že bratr této řádové sestry je katolický kněz, který Marka Orko Váchu osobně nesnáší a už dlouho jej chtěl z Prahy „vyštvat“. Je snad toto křesťanské?
Navíc tento kněz je členem „Opus Dei“, tedy církevní organizace, která sdružuje ty největší katolické ultrakonzervativce současnosti. Pravda, existují ještě fanatičtější spolky, ale jejich příslušníci už buď byli exkomunikováni nebo se fakticky exkomunikovali sami, např. svým prohlašováním, že současný papež není právoplatný papež, případně tvrzením, že „skutečným papežem“ není nikdo od sv. Jana XXIII. dál.
Fanatici z Opus Dei jsou ovšem daleko chytřejší než nějací lefébvristi. Jednají tak, aby byli stále součástí katolické církve, Ba co více, aby v ní zaujímali co možná nejvlivnější pozice a časem ji tak zcela ovládli. Když ne celou, tak alespoň v některých zemích, třeba v ČR -a pak možná i z celého našeho státu vytvořili nesmírně konzervativní klerikální režim velmi podobný tomu, jaký dlouho panoval v Polsku.
Dává tedy smysl, že touží právě svého člověka dosadit na stolec pražského arcibiskupa, který je zároveň primasem českým, tedy de facto nejvyšší hlavou české katolické církve. Navíc pražský arcibiskup je tradičně kreován kardinálem. Pokud by se jim tedy podařilo jako pražského arcibiskupa „protlačit svého člověka“ ve vhodném věku, tento „jejich člověk“ by pak byl jedním z těch, kdo by po smrti současného papeže (kéž Bůh dá a ještě dlouho k ní nedojde) rozhodoval o osobě papeže nového.
Je snad zběsilá touha po moci křesťanská?
Dává taky velmi dobrý smysl, že jestli někdo těmto ultrakonzervativcům hodně vadí, jsou to katoličtí intelektuálové. Obzvláště katoličtí historici jsou v tomto směru „zatraceně nežádoucí“. Proto není až tak překvapující, že členem Opus Dei je také jistý JUDr. Kříž.
Tento člověk nejdříve usiloval o post ústavního soudce, ovšem to mu nevyšlo. Tak si začal budovat pozici na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Zde se před dvěma let stal pravou rukou chorobně ambiciózního docenta Jinka - nevím, jestli jej on sám na fakultu záměrně přivedl, a nebo poté, co se tento člověk na fakultě objevil, jej pouze využil pro své plány. Ať tak nebo tak, dvojice Jinek-Kříž se pokusila zlikvidovat jak obor Dějiny evroské kultury, tak i samotnou Katedru církevních dějin a literární historie.
Což se jim prozatím nepovedlo - naštěstí. Tak teď fanatici z Opus Dei zahájili útok proti Akademické farnosti. Její farář, Tomáš Halík, už není nejmladší a Marek Orko Vácha byl jeho zástupcem. Asi si mysleli, že pokud se zbaví Váchy, snáze se jim podaří to společenství katolických intelektuálů kolem kostela Nejsvětějšího Salvátora zlikvidovat. Pokud opravdu takto přemýšleli, tak „jak jsou chytří, tak jsou hloupí“. Profesoru Halíkovi sice „táhne na osmdesátku“, ale do nějakého „nemohoucího starce“ má zatraceně daleko. Navíc s Akademickou farností už dlouhá léta spolupracují čeští jezuité, kteří by ji určitě „podrželi“, kdyby se s prof. Halíkem něco stalo.
Ve finále tento útok církevních ultrakonzervaticvů (on totiž docela konzervativní je i sám Vácha) zvýšil popularitu Akademické farnosti i samotného Marka Orka Váchy. Pokud tedy cílem byl Vácha, Halík či celé to společenství, co se schází u Salvátora, o úspěchu se rozhodně mluvit nedá.
Mohlo se ovšem taky jednat pouze o další tah ve složité „šachové hře“ o osobu nového pražského arcibiskupa - a zde těžko soudit, jak dobře ji mají promyšlenou a jestli tedy reakce katolických intelektuálů jejich konečnému cíli účinně brání, nebo mu naopak v konečném důsledku napomáhá.
Doufejme v to první, fanatika z „Opus Dei“ bych jako pražského arcibiskupa vážně viděla nerada.
(Autorka, která je mj. absolventkou Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, při psaní tohoto článku vycházela z vlastních znalostí a zkušeností.)
