Článek
Ještě trapnější je, když mi údajnou „anonymitu“ vytýkají lidé, kteří nejen, že nemají ověřený účet, ale dokonce i zakazují veřejné zobrazování svých příspěvků. Tedy lidé, kteří se přímo panicky bojí toho, aby ostatní mohli zjistit názory na cokoliv, které jejich virtuální avatar na internetu projevuje.
Takže, vážení „Richardové“ a všichni jim podobní - i na vás platí ta slova Bible o břevnu a třísce. Ale pokud je to na vás moc složité, tak ještě jednou a „po lopatě“.
1. Pod pseudonymem sem na Medium píše zhruba 90 % autorů. Vadí vám to u všech, nebo jen u někoho? Přesněji řečeno - vadí vám to pouze u těch, se kterými nesouhlasíte?
2. Proč vy sami „nejdete příkladem“? Ba přesně naopak, proč vy sami jakékoli informace o své vlastní osobě co možná nejvíce tajíte?
3. Proč já sama sem píší pod pseudonymem, jsem už vysvětlovala několikrát. Poprvé v tomto článku a naposledy přímo ve své vlastní reakci na článek o „sporu o Váchu“, na který tak rozhořčeně reagujete. Kdybyste nebyl líný si tuto mou reakci přečíst, věděl byste to. Vážně mě nebaví vysvětlovat lidem věci, které jsem už vysvětlila, a dokonce ne jednou.
4. Přímo v diskusi pod tímto článkem jeden člověk dal odkaz na mou (tedy pravda, už poněkud starou) přednášku z conu, zatímco jiný zase na rozhovor se mnou i s fotogalerií. Opět, kdybyste nebyl líný, diskusi si přečetl a příslušné odkazy rozklikl, mohl jste se na vlastní oči přesvědčit, že nejsem žádný „internetový troll“, ale skutečná osoba.
5. Jestli si snad myslíte, že píši pod pseudonymem proto, že se pražského arcibiskupa bojím, tak jste vážně mimo. Co by mi asi tak mohl udělat? Upalování „vyšlo z módy“ už před více jak 200 lety. A pokud M. O. Váchu neexkomunikoval, ba dokonce mu ani neodebral kanonickou misi, těžko by mohl exkomunikovat Váchovy zastánce. To by mu vážně neprošlo ani omylem - a kdyby se o to jenom pokusil, česká katolická církev by si tím uřízla takovou mezinárodní ostudu, jakou nikdo nepamatuje.
Mimochodem, byla jsem na besedě s arcibiskupem, kterou pořádalo Vysokoškolské katolické hnutí po mši v kostele sv. Ignáce z Loyoly v Praze. Oceňuji, že arcibiskup Graubner byl ochotný na podobnou „grilovačku“vůbec přijít, ačkoliv si musel být jistý, že to pro něj příjemné nebude. A na této besedě jsem mu taky kladla dotazy.
Snažila jsem se vůči němu nebýt příliš útočná, protože mi ho bylo tak trochu líto. Působil dojmem člověka, který si už uvědomuje, že udělal pěknou pitomost - ostatně sám nám přiznal, že způsob, jakým celou „causu Vácha“ řešil, byl chybou - ovšem teď pořádně neví, jak z tohoto průšvihu ven, aniž by napáchal hromadu dalších chyb a průšvihů.
Proto jsem spolkla otázky týkající se jeho zametání sexuálních skandálů katolických duchovních pod koberec. Za prvé jsem na něj nechtěla být moc zlá a za druhé mi bylo jasné, že by na takovou otázku zase odpověděl nějakým trapným (a pro každého s kouskem funkčního mozku v hlavě nevěrohodným) vymlouváním se, jako to udělal v pořadu Reportéři ČT. Chtěla jsem od něj slyšet aspoň nějaké jednoznačné odpovědi, ne pouze výmluvy jak od pětiletého dítěte, které rozbilo sousedovo okno.
Stejně tak jsem nepoložila žádnou otázku na jeho vztahy s Opus Dei, protože je mi naprosto jasné, že by na ně neodpověděl vůbec, resp. by vysloveně odpovědět odmítl. Když byl totiž tázán, zda Hospodin v hospodě byl jediným důvodem Váchova odvolání, nepřímo nám potvrdil, že nebyl, ale na otázky po těch dalších důvodech výslovně řekl, že neodpoví. Mlžil něco o tom, že „jsou věci, o kterých se veřejně mluvit nemůže“ a snažil se to srovnávat se zpovědním tajemstvím.
Vypadá to, že český katolická klérus má velmi „extenzivní pojetí“ toho, co všechno může spadat pod „zpovědní tajemství“. Patrně pod něj spadá i veškeré politikaření a intrikaření. Z toho by měl Ježíš opravdu „radost“.
Nikdo a nic - a to včetně odpovědí pana arcibiskupa v besedě u svatého Ignáce - mi není schopný vyvrátit, že zde nejde primárně o „vysokou hru“ o stolec pražského arcibiskupa. Stejně tak vsadím hlavu, jako že mám pouze jednu, že do celého tohoto nechutného intrikaření je více než dost „zapletené“ Opus Dei.
Jestli tento ultrakonzervativní spolek pražský arcibiskup podporuje záměrně, dělá jim „užitečného idiota“ z naivity, nebo dokonce je jeho představiteli vydírán a „tlačen ke zdi“, to vážně není moje starost. To ať si pan arcibiskup srovná se svým svědomím.
Já si pouze za prvé nepřeji, aby se s laiky i „obyčejnými“ kněžími zacházelo jako s šachovými pěšci, a za druhé vážně nemám sebemenší chuť na to, aby se primasem českým stal nějaký fanatik z Opus Dei.
